Už několikrát se v článcích o mezilidské komunikaci vyskytl pojem manipulace. Tentokrát si pokusíme podrobně objasnit, co vlastně manipulace znamená, a jak se proti ní můžeme bránit. Zjednodušeně se jedná o přesvědčování a ovlivňování chování druhého, které může být záměrné, ale i bezděčné. Když manipulujeme, snažíme se druhého dostat do určité pozice, přimět ho ke změně názoru nebo k nějakému jednání, aniž by to on sám vlastně původně chtěl.

Aniž bychom si to uvědomovali, celkem běžně se stáváme „obětmi“ manipulace a zároveň i jejími aktéry. Vsadím se, že i ty ses někdy pokoušel/a kupříkladu přesvědčit kamaráda, ať s tebou někam zajde. Vůbec se mu nechtělo, ale naléhání a přesvědčivé argumenty, že to bude nakonec fajn nebo že za to pro něj něco uděláš, ho nakonec zviklaly. I když se dost často jedná o nečestné jednání, nelze říci, že by byla manipulace úplně špatná. Jsou případy, kdy neublíží, někdy může dokonce i prospět. Pokud se ale rozhodneš využít jí k něčemu cíleně, promysli to velmi důkladně, aby nenadělala více škody než užitku.

Manipulaci bychom mohli rozdělit na „pozitivní“ a „negativní“. Pozitivní manipulace je méně násilná, jde spíš o přesvědčování a slibování. Něco ve stylu „udělej pro mě to a to a já se ti za o odvděčím/ bude to pro tebe prospěšné/ můžeš z toho něco mít. Pokud takový manipulátor své sliby dodrží, pak jde v podstatě o výměnný obchod a obě strany nakonec můžou být spokojené. Problém ale nastává při negativní manipulaci, kdy se manipulátor vytasí se zastrašováním, snaží se v druhém vyvolat vinu či strach. Například „pokud to či ono neuděláš, stane se něco zlého, a bude to tvoje vina“. V tuto chvíli už se jedná o velmi neférové jednání, které musíme včas rozeznat a naučit se proti němu bránit.

Jako další rozdělení si můžeme uvést manipulaci přímou a nepřímou. Přímá, tak zvaná nátlaková manipulace, se vyznačuje tím, že jsme si vědomi toho, že nás druhý do něčeho nutí. Má k tomu ale oprávnění, a proto tomu jen těžko můžeme bránit. Nátlak může přijít třeba ze strany rodičů, učitelky ve škole, nadřízeného v práci,… Nepřímá manipulace je skrytá, manipulátor nemá tu moc svou „oběť“ k něčemu donutit, a proto se snaží působit na její emoce.

Pověděli jsme si, co manipulace je, ale jak se proti ní bránit?

 

V první řadě musíme rozeznat, že se o manipulaci vůbec jedná. Důležité je vědět, co vlastně chceme – mít utříděné vlastní hodnoty, cíle a přání. Pokud nás někdo tlačí, abychom se chovali v rozporu s nimi, pak pozor na něj!

 

Manipulátor se může snažit vzbudit v nás představu, že je morálně na výši nebo toho ví víc, než mi. Zkrátka a dobře snaží se dokázat, že má navrch, a proto nezapomínejme pracovat na svém sebevědomí – abychom se nenechali přesvědčit, že je někdo lepší, nežli my, musíme znát vlastní cenu a schopnosti.

V mezilidské komunikaci bychom se měli chovat zodpovědně vůči druhému, zároveň nám to ale druhý musí oplácet vlastními projevy zodpovědnosti a respektu. Máme svá práva, na kterých bychom měli ve vzájemných vztazích trvat. Patří sem například to, že můžeme něčemu nerozumět a nebýt si jistí, aniž by nás to v očích druhého znehodnocovalo. Taktéž jsme nezávislí na dobré vůli druhého – pokud pro nás někdo něco udělá, neměl by automaticky požadovat něco na oplátku. Tato práva jsou totožná s těmi, která bychom měli dodržovat při asertivní komunikaci.

Jedno z nejdůležitějších práv, která máme, je právo odmítnout. Nemusíme se cítit špatně, když se nám do něčeho nechce – druhý by to měl pochopit a nevyčítat nám to.

Úspěch manipulace často záleží na tom, do jaké míry se manipulátorovi podaří odvést pozornost od skutečné podstaty jeho snažení. Nejlepší manipulátoři jsou velmi výřeční a často působí sympaticky, a proto nás prostě a jednoduše „ukecají“, zahrnou nás množstvím přesvědčivých argumentů, až nakonec, ani nevíme jak, souhlasíme. Pokud na nás tedy někdo jde takhle zhurta, nenechme se vyvést z míry, chce to všechno důkladně promyslet, kriticky zhodnotit, nebát se klást otázky a nechat si čas na rozmyšlenou.


Pověděli jsme si, co to manipulace je, kdy a jak s námi může někdo manipulovat a zároveň to, že jde v podstatě o běžnou součást mezilidských vztahů, často prováděnou naprosto nezáměrně. Abychom si s manipulací zvládli poradit, musíme jí nejprve rozeznat. Přece bych se nenechal donutit k něčemu, co nechci! – řeknou si možná někteří. Jenomže zkušení manipulátoři dobře vědí jak na to a nebojí se vyvolat v nás třeba pocit viny, studu, zahanbení… Abychom útokům na naše emoce odolali, musíme sami na sobě pracovat, podporovat své sebevědomí, naučit se znát vlastní hodnotu a práva. V budoucnu bude každého z nás pokoušet ještě spousta manipulátorů, ať už přímo anebo nenápadně, ale štěstí přeje připraveným! Hodně štěstí!