Příručky, které se zaměřují na mezilidskou komunikaci a zejména řešení konfliktů vám většinou sdělí, že střety názorů nejlépe vyřešíte tehdy, když trochu vychladnete, s odstupem si ujasníte, čeho chcete dosáhnout, a pak to asertivně sdělíte druhému. Jenomže někdy se držíte všech bodů příručky…. a ono nic. Dotyčný vás přátelsky ujistí, že problém vyřeší, jen ať vydržíte, zítra už to bude. Další den se však situace opakuje. Nebo se prostě zatvrdí a odmítne s vámi spolupracovat. Úplně vás ignoruje anebo nevybíravě odpálkuje. Svoje požadavky můžete opakovat donekonečna, ale stejně se nic nezmění. I to se stává. Na světě nejsme sami a naše štěstí, přání a potřeby někdy leží v rukou druhých, kterým nemusí až tak záležet na tom, aby nám vyšli vstříc.

Prozradím vám však jedno „tajemství“ o lidech. Všichni do jednoho, mají rádi svůj klid. Najdou se lidé, jejichž stylem řešení veškerých konfliktů, je hlasitost. Svoje si prostě vydupou, vykřičí, vyhádají. A ono to funguje. Protistrana nakonec ustoupí, protože si s takovým člověkem zkrátka a dobře nechce dále ničit nervy.

Jaké to má stinné stránky? Hádaví lidé většinou neodradí pouze ty, od kterých potřebují něco získat, ale úplně všechny. Řešení konfliktů tak, že se přeženete přes bitevní pole a za vámi zbydou jen mrtvá těla, vám možná pomůže dosáhnout vašich cílů, ale na úkor dobrých vztahů s lidmi ve vašem okolí. To, že vám někdo nechce vyhovět, není vždycky jeho chyba. Neznamená to, že má něco osobního proti vám nebo že se mu prostě nechce. Někdy to není v jeho silách, potřebuje víc času nebo má zrovna třeba špatný den a nechce se mu zabývat se náročnými požadavky.

Z toho tedy vyplývá, že řešení problémů mírovou cestou, s určitou mírou tolerance, pochopení a s úsměvem je vždycky minimálně dobrý začátek. Stěžejní je zjistit v čem je zakopaný pes, a jestli můžete jít řešení nějak naproti. Jestliže vám však druhý upírá něco, o čem jste přesvědčení, že je skutečně vaším právem, a prostá asertivní komunikace prostě nefunguje, pak se neváhejte za svá práva postavit, a klidně i pořádně nahlas. Nemyslím tím hned se rozkřičet v záchvatu vzteku. Pravidlo o zachování chladné hlavy platí pořád. Zkuste však stručně a jasně vyjádřit, co chcete a co potřebujete, a kdy očekáváte, že se to stane. Není to úplně jednoduché se zpříma postavit a nahlas si něco nárokovat, ale pokud si tuto schopnost osvojíme, druzí s námi jen tak nehnou a nedovolí si překračovat naše hranice. Můžete začít trénovat pomalu. Pokud s vámi někdo ve škole, v práci, v sousedství, či kdekoliv jinde jedná tak, jak se vám to nelíbí, neváhejte ho konfrontovat a povědět – „koukej, tohle není v pořádku, můžeš s tím něco udělat?“. A od těch menších konfliktů se dostanete k těm větším.

Mnoho lidí trápí strach z přímé konfrontace, a proto často raději ustoupí, než aby se prali za svá práva. Ale to je škoda, protože tak mohou přijít o spoustu prima věcí, a taky jim přibývají vrásky, protože neventilují své pocity. Raději si řeknou, že to stejně nebylo důležité. Ale pokud vám na tom záleží, důležité je to vždycky, tak druhým vysvětlete, jak se věci mají!