Když komunikujeme s druhými, nejde vždycky jen o příjemné setkání a povídání. Často se do mezilidských interakcí připlete i strach, stud, zábrany… v souvislosti s tím, jak se zrovna cítíme, s kým a o čem komunikujeme. Nepříjemné pocity, obavy či strach můžeme pociťovat před publikem, když se poprvé s někým seznamujeme, když jdeme na rande nebo musíme řešit nepříjemné, konfliktní situace.

Nejtypičtějším případem, kdy se můžeme cítit nepříjemně je vystupování před velkou skupinou lidí, při referátu ve škole, prezentaci v práci nebo kdekoliv jinde, kdy stojíme před velkou skupinou lidí, a očekává se od nás nějaký výkon. Proč je tomu tak? Obavy při komunikaci se projevují především tehdy, když se jedná o situace, ve kterých se stáváme předmětem hodnocení. Máme nějaký úkol, musíme druhým něco sdělit nebo předvést a nejsme si úplně jistí, jestli to zvládneme. Bojíme se, že dostatečně nezapůsobíme, něco se nám nepovede, ba se dokonce zesměšníme. Pokud máme něco předvést, ocitáme se ve zranitelné pozici, kdy nás druzí hodnotí. A to může být někdy dost nepříjemné. K mezilidské komunikaci sice neodmyslitelně patří kritika, zvlášť pokud podáváme nějaký výkon, musí ale být konstruktivní – férová, kdy osoba, která hodnotí, vypíchne důležité body, negativní, ale i ty pozitivní, a popřípadě navrhne možné vylepšení. Ne vždycky to ale vypadá takhle ideálně, lidé jsou občas kritičtí až moc, vyčítají nedostatky, aniž by zohlednili to povedené, a zbytečně tak srážejí druhým sebevědomí. Stačí pár takových špatných zkušeností a naše schopnost zvládat stresové situace, kdy například vystupujeme před skupinou lidí, klesá a strach a obavy se zvětšují.

Takže jak na to, jak se nebát? Prvním krokem k úspěšnému zvládnutí strachu je nevyhýbat se situacím, které ho v nás vyvolávají. Možná máš chuť hodit se marod, když tě ve škole čeká referát nebo se omluvit z nepříjemné schůzky, ale schovávání se nic nevyřeší. Strach bude akorát narůstat, obávané situace se budeš bát ještě víc a natrvalo jí stejně neunikneš. Měj na paměti, že strach je sice nepříjemný, ale je to náš přirozený společník. Může nám i v lecčems pomoci. Funguje jako pozitivní motivace – pokud se něčeho obáváme, dáváme si mnohem více záležet na tom, jaký výkon podáme. Může se ale stát, že nás natolik ochromí, že kvalita výkonu spíše klesá. Pak je na místě zařadit některou z technik zvládání stresových situací.

Nervozita nás zmáhá většinou tehdy, když si sami sebou nejsme dostatečně jistí. Nevíme, jestli situaci dobře zvládneme a jestli nás druzí dobře ohodnotí. Nejsnazším způsobem, jak těmto obavám předejít je pořádně se připravit! Referát, projev nebo sdělení druhému si můžeme snadno natrénovat třeba před zrcadlem. Když si naši řeč několikrát natrénujeme a sledujeme při tom vlastní reakce (viz. článek „Neverbální komunikace 2“), získá tak naše sdělení na jistotě, dobře si promyslíme, co vlastně chceme říci, a jak při tom chceme působit.

Když už přijde na věc a nemůžeme se udržet v klidu, co pak? Každý už jistě slyšel radu, že si má obávaného člověka nebo celé publikum, představit nahé, nebo jak sedí na záchodě. Za pokus to jistě stojí, ale povíme si ještě pár dalších technik, které na nervozitu a obavy mohou zabrat…

Na neklidné ruce zabere jednoduchý trik řečníků – tužka, kancelářská sponka nebo jakákoliv jiná drobnost v ruce. Jde o relativně nenápadnou pomůcku, která skvěle zabere, když nevíme, co s rukama. Když jsme nervózní, většinou se nám také zrychluje a znepravidelňuje dech, mozek se překysličuje a nepříjemné pocity se ještě stupňují. Akutní stavy nervového vypětí někteří vyřeší dýcháním do papírového pytlíku. Vypadá to možná trošku šíleně, ale opravdu to pomáhá. Do pytlíku vydýchneme oxid uhličitý, který jaksi opět „recyklujeme“, když jej vdechneme znovu. Tímto způsobem nám hladina kyslíku v těle klesne a uklidníme se. Není třeba ale hned sahat po papírovém pytlíku :-). Stačí úplně obyčejné dechové cvičení, kdy věnujeme pozornost vlastnímu dechu. V klidu si sedni, zavři oči a snaž se uvědomovat si nádechy a výdechy. Počkej do té doby, než se dech prohloubí a zklidní. Stejně dobře zafunguje i staré dobré počítání do deseti. Zhluboka se nadechni, zadrž dech a počítej do deseti. Takto několikrát za sebou, dokud nepřijde žádané zklidnění.

Dechových cvičení existuje nepřeberné množství, stačí trošku hledat na internetu nebo v knížkách a zajisté najdeš něco, co ti bude perfektně vyhovovat. Můžeš ho taky vylepšit o celkovou relaxaci, kdy si představíš, že jsi na nějakém fajn místě, kde je ti dobře. Já si třeba představuji louku – ležím natažená na trávě, slunce mě hezky prohřívá, všude kolem to krásně voní rozkvetlými kytkami… Zapoj všechny smysly a ponoř se do snění, klid se dostaví a všechno půjde hned lépe :-).

Na závěr ještě jeden drobný fakt – každý se někdy cítí nesvůj, každý má někdy strach. Je to jasné jako facka, ale často na to zapomínáme. Jinými slovy strach, stud a zábrany jsou naprosto přirozeným jevem, za který se nemusíme stydět. Naopak je fajn si o tom s někým popovídat a neváhat dát najevo, že je nám z něčeho úzko. Když pochopíme, že i ostatní zažívají podobné pocity v podobných situacích, je to leckdy velká úleva. Mám každopádně špatnou zprávu – strach tu bude vždycky. Ale my se můžeme naučit nenechat se jím převálcovat a využít ho ve svůj prospěch. Držím palce!