Uživatel:
Heslo:
Nový uživatel
Ztráta hesla?
https://givt.cz/RAOSset.php?organizationId=571

Řekni to!

#2 Verbální komunikace
Jako ten největší základ komunikace bereme lidskou řeč. Bez ní si to prostě neumíme představit. Proč? Je praktická, můžeme jejím prostřednictvím stručně a jasně sdělit naše potřeby a přání. Nemluvit je pro nás těžké, když máme tu schopnost. Je to prostě zvyk, všechno honem okomentovat, o všechno si „říct“. A když s námi někdo nemluví, jednoduše o něj ztrácíme zájem.

Jazyk je tedy prvotním prostředkem komunikace. Každá lidská společnost má svůj jazyk a každá lidská bytost si osvojuje svůj mateřský jazyk, prostřednictvím kterého se dorozumívá s členy své společnosti. Každé sdělení začíná myšlenkou, kterou zakódujeme do určité věty, tedy přeměníme ji v soubor zvuků, slov a slovních spojení. Ten, kdo něco sděluje, se nazývá komunikátor. Ten kdo sdělení přijímá je komunikant. Komunikant uslyší sdělení a pak si z jednotlivých řečových zvuků složí dohromady větu a přeloží ji opět na myšlenku. Během tohoto procesu může ale snadno dojít k nedorozumění. Sdělení druhého dekódujeme, tedy překládáme, na základě vlastních zkušeností. Zkušenosti ale nemáme každý stejné, pod jedním slovem si můžeme představit rozdílné věci, a nakonec tedy dojít vlastně k něčemu úplně jinému, než nám chtěl druhý říci. Příkladem může být situace, kdy ti kamarád bude vyprávět o nové učitelce ve škole. Uvede nějaké vtipné přirovnání, například, že je jak „zubatá s kosou“. Ty pak budeš očekávat přísnou, nemilosrdnou dámu, ale ve skutečnosti tím mohl myslet třeba její vzhled – vysoká, pohublá, bledá… Každý má v hlavě své vlastní asociace, tedy představy založené na předchozí zkušenosti, podle kterých třídí svůj svět.

Abychom si dobře rozuměli, musíme na to pamatovat. Pokud jde o něco důležitého, musíme dbát na to, aby ostatní opravdu pochopili, co jsme jim chtěli povědět. Detailní vysvětlení nemusí úplně stačit. Vždycky je dobré požádat o zpětnou vazbu, zeptat se, jak nám druzí rozuměli, a jestli se chtějí na něco doptat. To samé platí i pro nás. Pokud si něčím nejsme jisti, není nic jednoduššího, než se zeptat. „Říkal jsi to a to, rozumím tomu dobře?“ V běžné komunikaci nám malé nedorozumění neublíží, ale v záležitostech školních, pracovních, rodinných i jiných nám taková malá otázka může ušetřit spoustu práce a starostí.

Vraťme se tedy k průběhu verbálního rozhovoru. Během rozhovoru se komunikant i komunikátor v používání řeči střídají, role se tedy neustále vyměňují. Přesto, že jeden z účastníků komunikace (komunikant) zrovna nemluví, neznamená to, že by jen pasivně poslouchal. Prostřednictvím neverbálních signálů může vyjadřovat zaujetí, nesouhlas nebo i nezájem k tomu, co mu komunikátor zrovna sděluje.

Pokud přijímáme nějaké sdělení, důležité je také zasadit si ho do kontextu (tedy do souvislosti se situací a tím ostatním, co bylo sděleno). Ač můžeme dobře rozumět jednotlivým částem řeči, nemusíme správně porozumět záměru řečníka. Jedno sdělení může mít v závislosti na kontextu několik různých významu. Můžu se třeba spolužáka zeptat „Prosím tě, máš propisku?“. Většinou mě nebude zajímat, jestli ji opravdu má nebo nemá, ale jestli by mi ji vypůjčil. V rámci komunikace musíme být tedy velmi citliví na to, kdy, kde a za jakých okolností je nám něco sděleno.

A jak je vlastně možné, že třeba my všichni Češi mluvíme stejně a všichni si rozumíme? Řeč je přeci znalost jako každá jiná, někdo není schopný naučit se násobilku nebo letopočet bitvy u Waterloo, když už, tak dosažené znalosti často brzy zase zapomene, takže proč všichni ovládáme jazyk? Není to tím, že by byl vrozený? Vrozený určitě není. Dáte-li dítě narozené španělským rodičům třeba Američanům, je stejně dobře schopné osvojit si angličtinu jako dítě americké. Dítě přichází na svět se schopností odlišovat mnoho různých zvuků, více než dospělý člověk. Rozlišuje fonémy (řečové zvuky) jakéhokoliv jazyka. V průběhu prvního roku si však osvojuje ty, které jsou součástí jazyka dítěti vlastnímu, ostatní zapomíná.

Pokročili jsme tedy tak, že se můžeme dorozumět i s některými zvířaty. Ovšem je tak trochu paradoxní, že se často neumíme dorozumět ani sami se sebou. Je to to typické „Ne, já nejsem naštvaná.“ A přitom se dotyčná tak tak drží před výbuchem. A čím to je? Hlavně dnes je to na společnosti čím dál tím víc vidět – málo spolu mluvíme a málo se posloucháme. Do komunikace patří samozřejmě i umění naslouchat. Často se lidé orientují jen na to, co chtějí druhému sdělit oni, ale už si nevšimnou, že i on má něco na srdci. Nebo si druhého vyslechnou, ale jeho problémy a názory vykládají podle svých vlastních zkušeností a znalostí, a pokud jim mezi ně něco nezapadá, prostě to neberou v úvahu. Moc se toho tedy ve výsledku nedozvědí, pouze se usvědčují v tom, co už dávno vědí a nové informace, postoje a názory druhého, se k nim vůbec nedostanou. Takoví jenom poslouchají, nicméně mezi posloucháním a skutečným nasloucháním druhému existuje veliký rozdíl. Naslouchání si klade za cíl něco se skutečně dozvědět, pochopit, porozumět.

A jak tedy vlastně dobře naslouchat? Prvním předpokladem je samozřejmě CHTÍT si druhého vyslechnout. Bez zájmu o to, co nám chce povědět, půjdou informace nejspíš jedním uchem dovnitř, druhým ven. Zlatým pravidlem je NESKÁKAT DO ŘEČI a neodvádět ji jinam. Přesto ale, pokud se nám někdo svěřuje, neměl by to být pouze jeho monolog. Aktivní naslouchání zahrnuje DOPTÁVÁNÍ SE na skutečnosti, které nám nejsou jasné. Druhému pomůžeme utřídit si myšlenky, když občas jeho sdělení SHRNEME a zopakujeme VLASTNÍMI SLOVY. Dáme tak najevo, že posloucháme, pokoušíme se porozumět a poskytneme na problém zpětnou vazbu – jak se jeví v našich očích. Správné naslouchání zahrnuje i NEVERBÁLNÍ SIGNÁLY.  Zaujetí řečníkovi vyjadřujeme tak, že mu hledíme do očí, jsme k němu natočení celým tělem, můžeme přikyvovat, vrtět hlavou, jeho slovům se usmát nebo pochybovačně nakrčit čelo. A už jsme zase u toho, to, že člověk nemluví, neznamená, že nekomunikuje. Velkým tématem komunikace je i její neverbální část. Ale o tom už v dalším článku…
https://www.poradna-lasky.cz/cs/registrace::Registrace
https://www.poradna-lasky.cz/cs/napoveda::Nápověda
https://www.poradna-lasky.cz/cs/vseobecne-podminky::Všeobecné podmínky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/ochrana-osobnich-udaju::Ochrana osobních údajů
https://www.poradna-lasky.cz/cs/podporte-nas::Podpořte nás
https://www.poradna-lasky.cz/cs/caste-dotazy::Časté dotazy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/zaslani-dotazu::Zaslat dotaz
https://www.poradna-lasky.cz/cs/nase-odpovedi::Naše odpovědi
https://www.poradna-lasky.cz/cs/rekni-to::Řekni to!
https://www.poradna-lasky.cz/cs/komunikace-na-internetu::Komunikace na internetu
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kontakty-na-odborniky::Kontakty na odborníky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/testy::Testy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/ankety::Ankety
https://www.poradna-lasky.cz/cs/soutez::Soutěž
https://www.poradna-lasky.cz/cs/profily::Profily
https://www.poradna-lasky.cz/cs/seznamka::Seznamka
https://www.poradna-lasky.cz/cs/laska-v-literature::Láska v literatuře
https://www.poradna-lasky.cz/cs/pribehy::Příběhy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/basnicky::Básničky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/citaty::Citáty
https://www.poradna-lasky.cz/cs/prislovi::Přísloví
https://www.poradna-lasky.cz/cs/blbinky::Blbinky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/o-poradne-lasky::O Poradně lásky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/poradna-v-cislech::Poradna v číslech
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kodex-poradce::Kodex poradce
https://www.poradna-lasky.cz/cs/cordatum-praha::Cordatum Praha
https://www.poradna-lasky.cz/cs/nasi-dobrovolnici::Naši dobrovolníci
https://www.poradna-lasky.cz/cs/sponzori::Sponzoři
https://www.poradna-lasky.cz/cs/spratelene-weby::Spřátelené weby
https://www.poradna-lasky.cz/cs/napsali-o-nas::Napsali o nás
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kontakty::Kontakty
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kniha-hostu::Kniha hostů
https://www.poradna-lasky.cz/cs/tiskove-zpravy::Tiskové zprávy