Kdo jsem? Má cenu si takovou otázku vůbec pokládat? Někteří si možná řeknou, že je to naprosto jasné, známe své vlastnosti, dobré i špatné, víme, co nás baví, co a koho máme rádi, víme, kam patříme. Každý má nějakou představu o tom, kým je, stejně tak máme i představy o lidech kolem nás, a to nehledě na to, zda se známe celý život nebo jsme se setkali před pěti minutami. Druhý se nám vždycky nějak jeví, a už po pár společně strávených chvilkách jsme schopni posoudit, zda je nám sympatický či nikoliv. V tomto duchu mají i druzí lidé určité představy o nás. Tomu, jak nahlížíme sami na sebe, můžeme říkat sebepojetí.

Na sebepojetí má vliv to, jací skutečně jsme, tak zvané „reálné JÁ“. Další oblastí našeho sebeobrazu je to, jak nás vidí druzí – tomu se říká „JÁ zrcadlové“. V něm se nám objevuje faktor mezilidské komunikace, který nás v oblasti sebepojetí bude nejvíce zajímat. Vždy, když jsme mezi lidmi, působíme na své okolí, přímo i nepřímo – tím, že si s někým povídáme nebo naopak mlčíme, tím, že se usmíváme, mračíme nebo zasněně hledíme do dálky… Sama naše přítomnost mezi lidmi vyvolává ve druhých určité reakce, kterými nám dávají najevo, jak se k nám staví. Zrcadlové JÁ tedy proto, že nám lidé kolem nastavují určité „zrcadlo“, kterým nám dávají zpětnou vazbu, jak na ně působíme. Nakonec tu máme ještě „ideální JÁ“. To obsahuje vše, čím bychom chtěli být, jaké by měly být naše charakteristiky, a jak chceme působit na druhé, co v nich chceme vzbuzovat.

V nejlepším případě se všechny tři složky budou překrývat. Mám tedy určité vlastnosti a charakteristiky (reálné JÁ), budu s nimi poměrně spokojen, nebudu toužit se v tom či onom změnit (ideální JÁ), a zároveň budu od okolí dostávat zpětnou vazbu, která bude s mými skutečnými charakteristikami souhlasit (zrcadlové JÁ). To je rozhodně ideální stav, jenomže ne každý takového harmonického stavu dosahuje. Jednotlivé složky, obsahy sebepojetí se mohou méně či více odlišovat, někdy třeba po celý život, a velmi často tehdy, když se objeví určité krizové období.

O tom, co se děje s naším sebepojetím, když se nahromadí stres, nešťastné okolnosti nebo zrovna několikrát za sebou v něčem neuspějeme, má jistě každý trochu ponětí. Pokud si stojíme dobře, máme podporu okolí a věci, které nás drží nad vodou, pak krize přicházejí a odcházejí, jsou nepříjemné, ale naše sebepojetí je za takových podmínek stabilní. Někdy však může nastat chvíle, kdy se toho na nás navalí opravdu hodně, tu se nám něco nepovede, jsme pod tlakem, nervózní a přijdeme si bídně. Třeba neuspějeme při zkoušce, která se ale všem ostatním podaří. Dlouho se o něco snažíme, a ono to nakonec nevyjde. Pak přijdou pochybnosti… Jsem dost dobrý, abych to zvládl? Jak to, že ostatním se daří a mně ne? Měl bych se v něčem snad změnit, polepšit? Neměl bych být víc takový nebo onaký, zkrátka jiný, než jsem teď, nebylo by to tak lepší? Ideální JÁ pomalu získává nový obsah, přijde nám, že to reálné zrovna za moc nestojí, a chceme být jiní.

Svou úlohu hrají i lidé okolo, ne všichni to s námi myslí dobře, a někteří to zase myslí dobře až příliš. Ať už se snaží nám prospět anebo uškodit, mohou taktéž dát celkem jasně najevo, že se něco nedaří, a kdybychom to či ono změnili, mohlo by to být přeci mnohem lepší! Právě když je tu krize a sami o sobě pochybujeme, vůči takovým hlasům jsme velmi citliví, někdy dokonce tolik, že úplně přehlížíme další, pozitivní odezvy okolí. No a je to tu, průšvih! Chtěl bych, ba ne, dokonce bych měl být úplně jiný! To mé skutečné JÁ stojí za houby, i ostatní si to myslí! Samozřejmě je veliká pravda, že nikdo nejsme dokonalý. Vždy jsou tu věci, na kterých můžeme pracovat, a možná že nikdy nebudeme úplně spokojení. Nikdy ale nezapomínejme na to, co nás dělá námi. Rozmanitost je krásná, přeci kdybychom byli všichni dokonalí, skvěli, stoprocentně úspěšní a maximálně oblíbení, pravděpodobně bychom byli všichni zoufale stejní a zoufale nudní.

Ale teď už k praxi – jak to své SEBEPOJETÍ a jeho části, které jsme si popsali, udržet v rovnováze?

Tak tedy, co si nyní myslíš o svém sebepojetí? Chtěl bys na něčem pracovat? Jsi spokojený nebo toužíš po dokonalosti? A jak myslíš, že tě vidí ostatní? Sami sebe do určité míry utváříme svým vlastním postojem ke světu, k druhým lidem, k sobě samým. Tím, co je pro nás důležité, co tvoří náš „ideál“. I naše okolí má značný vliv na to, jak sami sebe vidíme. Vliv okolí by ale neměl být rozhodující. Jedině člověk, který si je sám o sobě pevně vědom svých slabostí i silných stránek, který ví, co od sebe čekat a orientuje se v tom, jakým způsobem a proč na něj reaguje jeho okolí, může být sám se sebou spokojený. Tak jen do toho! :-)