V minulém článku jsme se bavili o kritice. Každou chvilku se ocitáme pod drobnohledem druhých, kteří hodnotí naše výkony, chování, někdy dokonce i samotnou naši osobnost. A tohle hodnocení nemusí být někdy úplně fér. A sem tam třeba i fér je, dotyčný řekne pravdu, ta se ale může dotknout našeho citlivého místa a urazit nás nebo ranit. Někteří z nás jsou citlivější, věci, a obzvláště nepříjemné poznámky druhých, si berou velmi osobně, dlouhou dobu jim leží v hlavě a neustále se pokouší rozebírat, jak to ten druhý vlastně myslel, a zda je na jeho slovech skutečně něco pravdy. Ale člověk nemusí být hned citlivka, aby se ho čas od času něco nedotklo, něco ho neurazilo. Kdy a proč se nás tedy slova druhých „dotýkají“…?

Pokud nás něco, co druhý řekne, zasáhne, měli bychom rozsvítit červenou kontrolku. Tady pozor, to je něco opravdu osobního! Velmi pravděpodobně jde o něco, co je pro nás velmi důležité, a tak bychom měli využít šance, kdy se o sobě můžeme něco dozvědět, a než se pustíme do útoku či obrany, trošku nad tím můžeme popřemýšlet. Často se může jednat o něco pravdivého o naší osobě, co ale nejsme ochotni si připustit a už vůbec to nechceme přijmout. V hloubi duše ale víme, že to tak je, a proto jsme vůči takovému faktu tolik citliví, tolik se nás „dotkne“. Klíčové je tedy v této situaci zjistit, co je tím spouštěčem ublížených emocí, přijít na to, zda byla poznámka druhého skutečně na místě, a pokud ano, co nám říká o nás samotných? Buďme k sobě upřímní a naučme se s tím, co nás „žere“ na nás samotných vyjít, připustit si to a nakonec se s tím i smířit.

Když nás někdo přepadne s nepříjemnou skutečností, máme velkou potřebu sami sebe obhajovat, bránit se, druhého „přeprat“ a přesvědčit ho o tom, že nemá pravdu. Pereme se za to, že jsme v tom nevinně, ale přese všechno tohle obhajování nám může nakonec uniknout smysl toho, proč nám druhý nepříjemná slova vůbec sděloval. Někdy nám proto může pomoci, když se pokusíme oprostit od vlastního ublíženého pohledu a pokusíme se podívat na věc očima druhého. Není vždycky třeba neúnavně bojovat za své zájmy a vymezovat se proti kritické, třebaže nevhodně řečené poznámce. Slova jsou vždy vyřčena z nějakého důvodu, nezapomínejme na to, snažme se naslouchat a přijít na to, proč nám je druhý sděluje. Bolí ho zuby nebo má špatnou náladu a potřebuje si to na někom vybít? Nebo má na srdci něco důležitého, jen to neřekl zrovna elegantně nebo je to něco, co se nás bytostně dotýká, a proto v nás jeho sdělení vzbuzuje negativní emoce? Soustřeďme se, naslouchejme, a pokud je potřeba, buďme asertivní. Někdy nakonec můžeme zjistit, že to druhý myslel vlastně úplně jinak, ale naše fantazie si slova trochu přikrášlila, a přitom je velká škoda dělat si zbytečně starosti a ztrácet energii tím, že se budeme rozčilovat! ;-)