… aneb jak přežít rodinná setkání (nejen) během svátků

Už je to zase tady. Svátky! Čas klidu, míru, pohody, dobrého jídla a rodinných setkání. Počkat, cože jsme to říkali o tom klidu a míru? Jakmile se rodina sejde, navalí se na tebe hora otázek. “Tak co škola? Proč ještě nemáš vybráno, kam půjdeš na střední/vysokou? Proč sis vybral zrovna tenhle obor, vždyť co z tebe bude? Co práce? Ještě tě nepovýšili? Proč ti neplatí víc? Jaktože ještě nemáš přítele/přítelkyni? Jaktože spolu s přítelem/přítelkyní nebydlíte? Jaktože jste se ještě nevzali? Jaktože ještě nemáš děti?”.... Podobné otázky dovedou sváteční pohodu pořádně rozvířit.

Zdá se, že naši blízcí mají velmi často zcela jasnou představu o tom, jak by měl vypadat náš život. A pokud se od té představy odchylujeme, ptají se proč a rádi se v tom tak trochu “porýpou”. Pro toho, kdo je cílem podobných dobře míněných otázek a životních rad, to může být stresující, protože si přijde jako by seděl před soudem. A pod tlakem je snadné sklouznout ke konfliktu nebo k opačnému extrému, kdy se druhý uzavře sám do sebe a cítí se kvůli zraňujícím komentářům méněcenně. Ani jedno ani druhé není nic příjemného a to zejména o svátcích, které by měly být časem odpočinku a rodinné pohody. Jak tedy na podobné otázky, rady a výroky reagovat, aby nevznikaly zbytečné konflikty, mezilidské a nebo ty uvnitř tebe?

Chceš-li, můžeš se pustit do diskuze. Je možné, že tví blízcí nerozumí tvé situaci a nevědí, co se ti honí hlavou. Tvým úkolem není se obhajovat, protože ty sám jsi expertem na svůj vlastní život a nikdo jiný do něj nemá co mluvit. To však neznamená, že musíš ostatní hned utnout, jakmile začnou mít nějaké dotazy nebo poznámky. Třeba o tebe mají jen starost, záleží jim na tvém dobru, které by podle nich mělo vypadat určitým způsobem. Pokud jsi jiného názoru, pověz jim to. Dej jim najevo, že jsi spokojený přesně tak, jak žiješ a vysvětli, proč tomu tak je. Klidně jim pověz, že spokojený zrovna nejsi a po všech těch věcech, které ti “nenápadně” naznačují, skutečně toužíš, ale zatím se ti nepodařilo jich dosáhnout. Neboj se zmínit, že je ti trochu nepříjemné, jak se o tobě blízcí vyjadřují, třeba právě proto, že ti připomínají bolavá témata, o kterých v tuhle chvíli nechceš přemýšlet. Jako ti starší a zkušenější by měli vědět, že to v životě není vždycky jednoduché a občas se nedaří všechno podle plánu.

Další variantou je zadržet nepříjemné debaty už v začátcích. Není tvojí povinností odpovídat na otázky, které ti nejsou příjemné a cokoliv komukoliv vysvětlovat či obhajovat. Buďto můžeš zkusit změnit téma nebo prostě celou diskuzi zdvořile odmítni. Dá se úplně jednoduše říct “Heleď babi/dědo/teto/strejdo, jsem rád, že máš o mě starost, ale zrovna teď se o tomhle nechci bavit. Co kdybychom to probrali někdy jindy? Jak se vůbec pořád máš ty?”

Když toho na tebe i tak bude moc, omluv se na chvilku společnosti a běž si provětrat hlavu na čerstvý vzduch. Však co je lepšího než malá procházka po pořádném rodinném stolování. Příbuzní jsou prostě někdy trochu “moc”. Navzdory všem rýpalům by každopádně byla velká škoda rodinná setkání protrpět nebo se jim začít zcela vyhýbat. Ať už je tvá rodina velká nebo malá, je jedinečná a je jen tvoje. Pokud o tebe mají tví blízcí zájem, i když to projevují tobě nepříjemným způsobem, je třeba si toho vážit. Ne každý má to štěstí trávit čas s rodinou, která drží při sobě.

Pokud se budeš ve společnosti příbuzných cítit nepříjemně, zkus mezi nimi najít “parťáka”, který má jiné starosti než je tvá milostná, bytová, pracovní či jiná situace. Určitě se najde někdo, kdo si bude chtít jen tak nezávazně popovídat. Možná některý z bratranců či sestřenic, kdo je ti blíž věkem. “Radiče” a “domlouvače” zdvořile odpálkuj a snaž se jejich průpovídky nebrat příliš vážně. Nebuď kvůli nim smutný nebo naštvaný, trápit se nebo vyvolávat konflikty by k ničemu nevedlo. Bude li to třeba, změň téma nebo navrhni nějakou společnou aktivitu, která by všechny rozptýlila (co třeba procházka nebo deskové hry?).

Hlavně buď v pohodě, užívej si dobré jídlo a sváteční atmosféru a pokud se zadaří, tak i příjemnou společnost!