- písemná komunikace x komunikace tváří v tvář

Pro většinu z nás není dne, kdy bychom nekomunikovali s druhými prostřednictvím psaného slova. Píšeme smsky, e-maily, používáme aplikace jako je messenger, whatsapp, viber, propojujeme se na všech možných sociálních sítích, klábosíme na chatu a vyhledáváme nové přátele či partnery pomocí seznamek. Obzvlášť v dnešní době je tento způsob spojení se světem velmi pohodlný, a mnoho lidí jej preferuje před osobním kontaktem, telefonickým rozhovorem nebo videochatem. Jestli i ty patříš mezi lidi, jimž se zvedá tep jen při pomyšlení na vyzváněcí tón svého telefonu, a raději vyřizuješ veškeré záležitosti rychlou výměnou zpráv, není na tom nic zlého. Zkusme se teď ale spolu zamyslet nad tím, jaká úskalí výhradně písemná komunikace působí a co všechno se může ztratit v “překladu”.

V předchozích článcích jsme se dozvěděli, že existují různé “složky” komunikace, jednou možností jejich rozlišení je komunikace verbální a neverbální. V případě, že se s někým bavíme tváří v tvář, převládá složka verbální. V pozadí se objevuje i složka neverbální, která ovšem může být pro dané sdělení rovněž velmi důležitá. Když nám kamarád vypráví o tom, že přišel pozdě na domluvenou schůzku proto, že po cestě zachraňoval kotě, které uvízlo na stromě, můžeš si všimnout, že se ti nedívá do očí, což možná napoví, že si to celé vymyslel. Nebo u toho zadržuje smích a čeká, jestli mu tu historku zbaštíš. Nebo to rovnou celé říká ironickým tónem, protože kdo ví, třeba se mu na vaše setkání ani přijít nechtělo, nač se tedy namáhat s hledáním věrohodné omluvy pozdního příchodu. Při verbálním sdělení si můžeš všímat jakým tónem, tempem či hlasitostí druhý hovoří, jak se u toho tváří, jaké je postavení jeho těla, kam se dívá, co dělá s rukama,... Tohle všechno ti toho hodně napoví o tom, zda se za jeho sdělením skrývá ještě něco jiného, než jen to, co skutečně vyslovuje. O všechny tyto signály neverbální komunikace přicházíme v případě, že si s druhými vyměňujeme pouze zprávy.

Na druhou stranu, pro někoho je mnohem jednodušší vyjádřit své pocity psaným slovem. Je na to víc času, své sdělení si můžeš důkladněji promyslet. V případě, že jsi nabitý emocemi, můžeš od nich získat trochu odstup a svou reakci na něco, co tě hodně rozrušilo, tak trochu zmírnit. Odpadá hodně stresu z přímé konfrontace, se kterou má mnoho lidí problémy. Občas je vlastně prima sdělit svoje pocity písemně na místo z očí do očí. Potýkáš-li se s konfliktem ve vztahu k partnerovi, členovi rodiny nebo kamarádovi, může ti pomoci, když tomu druhému napíšeš dopis, zprávu nebo e-mail. Cokoliv co sepíšeš pak můžeš skutečně odeslat a nebo taky ne - v tomto případě ti psaní poslouží jako nástroj k uspořádání vlastních myšlenek, které pak můžeš druhému jasněji sdělit mluveným slovem, případně usoudíš, že je to něco, co si chceš nechat pro sebe, protože rozbouřené emoce se uklidnily a téma to nakonec vlastně není natolik důležité a mohlo by třeba druhého zranit.

Dopisem můžeš řešit i mnoho školních nebo pracovních záležitostí. Pokud tě něco v těchto oblastech trápí, ale nemáš zatím odvahu vyslovit to nahlas, můžeš pověřené osobě předat klidně i anonymní dopis, kde popíšeš svůj problém. Občas je opravdu těžké vyjít s nějakým tématem na světlo, můžeš se obávat, že to změní způsob, jakým na tebe druzí pohlíží nebo že ti to přinese problémy, přesto je třeba o určitých věcech mluvit a vynést je na světlo. i anonymní dopis tedy někdy může být vhodným řešením. Hodí se například v případě, že jsi svědkem nebo obětí šikany, obtěžování či toho, když někdo ve škole/ v práci, závažně porušuje nějaká pravidla a prochází mu to…

Každý takový dopis, zejména to platí pro ten anonymní, je každopádně takovým jednostranným “monologem”. Druhému něco sděluješ, ale nemáš šanci vidět, jak v průběhu toho tvého sdělení reaguje, jestli všemu rozumí, jestli by se nepotřeboval na něco doptat, něco dovysvětlit. Ve výsledku nemáš kontrolu nad tím, co si z tvého sdělení odnese. To je úskalí písemné komunikace, které musíš mít vždy na paměti. Jistě, můžete si zpráv vyměnit několik, ujistit se, že jste na stejné vlně a rozumíte si. Ale tvůj komunikační partner může taky klidně usoudit, že ví moc dobře, co jsi svou zprávou myslel a vyvodit z ní velmi mylné závěry. Podobných chyb v úsudku se dopouštíme úplně všichni a to dokonce i v komunikaci, která probíhá “na živo”. Pokud existuje více variant, jak může druhý něco “myslet”, VŽDYCKY se ho ZEPTEJ, jestli mu správně rozumíš. Stejně tak jestliže chceš mít jistotu, že je tvé sdělení správně pochopeno, průběžně se svého posluchače ptej, jak tvá slova pochopil, a jestli potřebuje něco dovysvětlit.

Písemná komunikace je skvělá, v dnešní internetové době nám nabízí spoustu možností, jak být s druhými v kontaktu, bavit se jen tak nezávazně, vyjadřovat své pocity nebo si povídat o závažných tématech, o kterých se z očí do očí těžko mluví. Nezapomínej však na to, jaké jsou její limity a co všechno může být ztraceno v překladu.