Uživatel:
Heslo:
Nový uživatel
Ztráta hesla?
https://www.facebook.com/pages/poradna-laskycz/186630958026517/

Dotazy jsou kompletně zpracovány do 27.03.2024

Různé

05.01.2024 17:34
Ahoj Poradno,

Opět se na Tebe obracím. Opět navážu na svoji de facto sexuální orientaci, což je heteroromantická asexualita. Zjednodušené řečeno mě přitahují ženy, cítím k ním emoční blízkost, je mi s nimi příjemně, vnímám ženskou krasu i po fyzické stránce. Nejedná se ale o sexuální přitažlivost, tu necítím k nikomu a je to i spojeno s tím, že po sexu netoužím a vyjma masturbace je mi vlastně i nepříjemný (jinými slovy netoužím po sexu s jakoukoliv jinou osobou).

Moc děkuji za odpověď na minulý dotaz ohledně fungování mezi lidmi jak v hetero-normativní, tak queer (LGBTQIA+) komunitě. Pomohlo to, obzvláště připomenutí, že není třeba se tolik zabývat názory ostatních.

Jenže, je tu určitý kámen úrazu - jedná se o blízké lidi, kde mi jejich vnímání mé osoby není lhostejné. Jmenoval bych zde svého o sedm let staršího bratra a jednoho blízkého kamaráda. Oba jsou to lidé, se kterými mám dobrý vztah a celkově spolu vycházíme.

S jednou věci mě ale hodně frustrují. Konkrétně s jejich reakcemi na to, když jsem se jim přiznal, že jsem se našel v heteroromantické asexualitě. že je mi příjemné se ženami a celkově mě jako může přitahují, ale ne po sexuální stránce a jsem spokojený bez sexu.

Toto je kombinace, která je pro ně velmi nepochopitelná. Hlavně brácha na mě přišel s argumenty, že to je psychický blok, že si to jen vsugerovávám do hlavy, že je vše jen přechodná fáze. Jak sám řekl: "Jakmile potkáš tu pravou, asexualita zmizí jak mávnutím proutku". Reakce kamaráda v bleděmodrém jsou dost podobné.

Co je horší, dozvěděl jsem se i od své mamky, která mě původně v mé identitě podporovala a chápala, že po tom, co mluvila s bráchou a ten ji řekl svůj názor, začíná si též myslet, že se spíše jedná o mojí internalizaci a psychicky blok, který časem odezní. Dle reakcí všech těchto blízkých se zdá, že je pro ně kombinace toho, že mám rád a přitahují mě ženy, přitom ale nechci mít s nimi sex (ani s nikým jiným, vyjma sebe sama při masturbaci), zároveň nejsem gay, příliš nepochopitelná a bizarní.

Velmi mě frustruje a mrzí, že pro mě jinak blízcí lidé nechtějí v mých 33 letech pochopit mou skutečnou identitu a snaží se mě "vyléčit" z něčeho, co léčit nepotřebuje. Chápu, že se bude asi i dost jednat o neznalost pojmu, asexualita je v české společnosti často stále nepochopený koncept. Snažil jsem se jim všem vysvětlit, o čem asexualita je, dal jim přečíst články apod., ale vše marně. Prostě tomu nevěří a žijí v pocitu, že si ve své hlavě "výtvářím problém".

Takhle to ale vůbec není. Teprve potom, co jsem se dozvěděl o asexualitě, získal ucelené informace, narazil na organizací AVEN (asi největší a hlavní organizace sdružující asexuální komunitu a jedince po celém světě) atd., plně jsem se ztotožnil s touto identitou a po dlouhých letech trápení v oblastech vztahů a sexuality, jsem se konečně našel, velmi se mi upevnilo a celkově od té doby žijí mnohem spokojeněji.

Zároveň jsem se seznámil s jinými asexuály z ČR i zahraničí. A je velmi ulevující narazit na tolik dalších lidi, kteří mají velmi podobné zkušenosti a pocity jako já, kdy vzájemně můžeme sdílet své pocity. Toto je vše super a velmi si toho vážím.

Ty reakce blízkých mě ale velmi frustrují, štvou a svým způsobem zraňují. Já vážně nemám pocit, že bych měl nyní v této oblasti "problém", ze kterého bych potřeboval "vyléčit". Vlastně je to úplně naopak. Proč to mě blízcí lidé nechtějí pochopit? Ano, u lidí, kteří mi nejsou tolik blízcí, můžu nad jejich reakcemi obrazně mávnout rukou a příliš si z toho nedělat. V případě blízkých lidí je to ale poněkud jiná situace. Dokážeš i zde prosím něco poradit? Moc děkuju!
Zaslal: dodge (33 let)
Naše odpověď
14.12.2023 16:29
Milá poradno,
Ráda bych Ti zase po delší době napsala. Tentokrát zase jak jsem na tom s přáteli. Jinak co se týče toho jak jsem psala dříve o nějakých těch sociálních úzkostech, začala jsem chodit ke klinické psycholožce na pojišťovnu jak jsi mi Ty, poradno, sama doporučovala a vidím velké zlepšení. Pořád jsem měla pocit, že mi chybí kamarádka, tak jsem si dala na jaře inzerát do FB skupiny na hledání přátel. Ozvalo se více žen, s některými na setkání ani nedošlo, s některými jsem se sešla, ale pak už nereagovaly, bylo to pro mě celkem náročné. Ale našla jsem 2 kamarádky. Jednu i se psem, která navrhovala jednu akci na druhou, jednu jsem musela i odmítnout, protože jsem tak nějak byla z lidí obecně už hodně vyčerpaná. Tadyta kamarádka č.1 je asi nejsnaživější a zapojila částečně i svého partnera - někdy s nimi společně i s mým manželem hrajeme deskové hry. Navrhli také společný víkend někde pryč na horách, což teda na mě je trochu hodně velký plán, ale tak na jaře už to bude rok co se známe a manželovi se ta myšlenka společného víkendu líbí. Nevím proč, ale někdy mám pocit, že bych docela dobře přežila i to, kdyby to nakonec s touhle kamarádkou nevyšlo, což mi přijde tak trochu smutné, když jsem tak toužila po nějaké kamarádce a když nějaká je, tak tohle…
Pak jsem přes internet poznala ještě jednu kamarádku (č.2), které jsem sama napsala, ze začátku jsme si jen psaly a i když je o 10 let mladší, tak jsem zjistila, že toho máme spoustu společného. Povahově je mi tak nějak blíž, sama má tedy také nějaké společenské problémy-sociální fobii. Dvakrát jsme se viděly i osobně a po tom druhém setkání mi napsala, že to bylo super a myslím si, že snad budeme pokračovat, máme nějaké plány a naposledy jsme se sešly ve čtyřech, i s mým manželem a jejím partnerem.
A pak je tu ještě jeden pár (č.3), který jsme s manželem poznali přes inzerát na hraní deskových her. Několikrát jsme se sešli a mám tak nějak pocit, že si docela dobře rozumíme. Jsou z velkého města, kde by jistě našli dost spoluhráčů, ale nedělá jim problém přijet za námi (my jsme u nich doma také byli) a krom hraní her si vždycky nějakou dobu i povídáme a myslím, že řeč docela dobře plyne (i lépe než u té první dvojice se psem) a nejsem z nich nějak moc nervózní. Také sami navrhují setkání, poslední dobou jsme se scházeli tak jednou za měsíc. A ona navrhovala i, že bychom třeba mohli někdy společně někam zajít, což vidím jako že bychom nemuseli pořád jen hrát hry. Při posledním setkání připomněli, že se teď nějakou dobu neuvidíme, jeli na pár týdnů pryč.
Tak nějak jsem to potřebovala někomu napsat. Co si o těchto nových začínajících přátelích myslíš? Zjistila jsem, že mě dost vyčerpává, když jsem moc s lidmi, musím si hlídat energii. U té mladší kamarádky a u toho posledního páru se tak nějak obávám, že to třeba přece jen nedopadne jako u spousty jiných pokusů a dost by mě to u těchhle lidí asi mrzelo. Asi bych se chtěla zeptat, jestli máš ale také podle toho co jsem psala pocit, že to u těchhle případů (č.2 a 3) vypadá nadějně a jestli tě k tomu ještě něco napadne. U č.1 mám někdy pocit, že ten vztah udržuji taky hodně kvůli manželovi, který si s jejím partnerem asi docela dobře rozumí. Budu ráda za všechny postřehy a omlouvám se za tadyten dlouhý asi tak trochu zvláštní dotaz…
Děkuji a přeji hezký předvánoční čas.


Zaslal: neznalá (32 let)
Naše odpověď
19.11.2023 12:36
Na začátek se omlouvám, pokud jsem to zle zařadila – ale nepřijde mi, že by se to hodilo do kategorie „láska“, spíše jen tak obecně, pokud web vůbec funguje.

Ale v krátkosti k mému problému – dostala jsem se do nové práce, kde to vše klape skvěle a jsem spokojená. Objevila se však jedna osoba (muž), u které mám od určitého momentu rozporuplné pocity. Na častý – a hlavně občas i dlouhý – oční kontakt už jsem si dokázala zvyknout. Já sama nemám totiž problém oční kontakt udržovat, pokud je to opětované a tady je, vždycky. Zvláštní to pak začalo být v momentech, kdy se na mě rozhodl občas i mrknout anebo právě udržovat delší oční kontakt i v momentech, kdy byli kolem lidi a nebyli jsme tady sami. A abych toto uvedla na pravou míru – když jsem ve společnosti lidí, dívám se i co se děje kolem, ale tady jsem se tak nějak cítila „zaháknutá“ a nešlo to, i když jsem se kvůli toho cítila zvláštně. Občas pak přidal právě to mrknutí. Z dalších pár situací – oslovování zdrobnělinami mi přišlo roztomilé, jednou si vytvořil dokonce svou „vlastní“ (Terenka) nebo minimálně takto vlastní – nikdy jí na mě nikdo nepoužil.

Jeden den v práci (a abych tady zastavila domněnky – není můj kolega, je z druhé firmy, která s námi nemá nic společného), kdy jsem byla prakticky sama (normálně kolem mě bývají tak 3-4 lidi) strávil 3/4 času u mě, dělali jsme si ze sebe srandu navzájem a dvakrát či třikrát jsme se přiblížili tak, že já vím, že mě to nevadilo, jednou jsem sama netušila, jak daleko ode mě stojí a jednou naopak jsem mu něco ukazovala na PC a on se neměl k tomu mi uhnout. Jedno hašteření kamarádky označili jako „dětinské“ chování, ale my se bavili.

Vzhledem k tomu, že už u nás na resortu (kde je součástí i jeho firma) už teď nemá zakázky, celkem to ochabuje, což mi dává vědět to, že to bylo takové... nevím ani jak to správně popsat a celá jsem z toho zmatená, ale takové jen „letní pobláznění“, i když ani to mi nepřijde jako to správné označení. Každopádně vím, že jsem to měla vnímat jen tak, že byl milý, že jsme si sedli a že nebyl problém v ničem mezi námi (tady to je hlavně o tom, že pár kolegů mi řeklo, ať mu moc nevěřím a tak, že kdysi něco udělal, jenže já „potřebuji“, aby se nějak mě zprotivil, jinak nemám důvod ho až – přehnaně řečeno – nenávidět). V současnosti se tak vídáme jen když jdeme k nim na hotel na oběd, i to minimálně. Je to čistě teď už pracovní, ale i tak dost uvažuji nad tím, co to léto mělo vlastně znamenat a možná jen potřebuji krátký názor od lidí, kteří mě neznají a vezmou to objektivně. Jestli jsem to měla vnímat jen jako kolegiální chování anebo ne. Ten oční kontakt mi zkrátka napovídal, že úplně tak ne – a zas já to od určitého momentu brala jako „výzvu“, že jsem ho udržovala a kdo déle vydrží anebo jsme se v davu občas našli.

Vlastně když to teď píšu a celé jsem si to takto obecně sesumírovala, je mi asi předem jasná odpověď a možná Vás jen zbytečně zatěžuji.

I tak děkuji předem za odpověď.
Zaslal: slecnat (22 let)
Naše odpověď
https://www.poradna-lasky.cz/cs/registrace::Registrace
https://www.poradna-lasky.cz/cs/napoveda::Nápověda
https://www.poradna-lasky.cz/cs/vseobecne-podminky::Všeobecné podmínky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/ochrana-osobnich-udaju::Ochrana osobních údajů
https://www.poradna-lasky.cz/cs/podporte-nas::Podpořte nás
https://www.poradna-lasky.cz/cs/caste-dotazy::Časté dotazy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/zaslani-dotazu::Zaslat dotaz
https://www.poradna-lasky.cz/cs/nase-odpovedi::Naše odpovědi
https://www.poradna-lasky.cz/cs/rekni-to::Řekni to!
https://www.poradna-lasky.cz/cs/komunikace-na-internetu::Komunikace na internetu
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kontakty-na-odborniky::Kontakty na odborníky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/testy::Testy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/ankety::Ankety
https://www.poradna-lasky.cz/cs/soutez::Soutěž
https://www.poradna-lasky.cz/cs/profily::Profily
https://www.poradna-lasky.cz/cs/seznamka::Seznamka
https://www.poradna-lasky.cz/cs/laska-v-literature::Láska v literatuře
https://www.poradna-lasky.cz/cs/pribehy::Příběhy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/basnicky::Básničky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/citaty::Citáty
https://www.poradna-lasky.cz/cs/prislovi::Přísloví
https://www.poradna-lasky.cz/cs/blbinky::Blbinky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/o-poradne-lasky::O Poradně lásky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/poradna-v-cislech::Poradna v číslech
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kodex-poradce::Kodex poradce
https://www.poradna-lasky.cz/cs/cordatum-praha::Cordatum Praha
https://www.poradna-lasky.cz/cs/nasi-dobrovolnici::Naši dobrovolníci
https://www.poradna-lasky.cz/cs/sponzori::Sponzoři
https://www.poradna-lasky.cz/cs/spratelene-weby::Spřátelené weby
https://www.poradna-lasky.cz/cs/napsali-o-nas::Napsali o nás
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kontakty::Kontakty
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kniha-hostu::Kniha hostů
https://www.poradna-lasky.cz/cs/tiskove-zpravy::Tiskové zprávy