| 27.11.2023 10:37 | | Dobrý den, děkuji za rychlou odpověď. Mě nyní spíš zajímá, jak mám s tou informací naložit. Jestli v tom jede pravidelně, nechci, aby si ublížil, mám o něj ještě po tom všem paradoxně obavy. Jestli je tu nějaká cesta, jak stát při něm (i když o to teď vůbec nestojí). | | Zaslal: Elespe (27 let) | | Naše odpověď |
|
| 26.11.2023 13:26 | Dobrý den, děkuju za odpověď. Terapeut by byla dobrá volba, ale jediným skutečně účinným terapeutem by byl on.
Nakonec jsem pracovně opět jela tam, kde jsem ho poznala a pronajala si byt, kde jsme se spolu sblížili. To jsem si samozřejmě nenechala pro sebe a tajně doufala, že změní názor. Jenže mě odrovnal odpovědí, že má přítelkyni, kterou nehodlá podvádět (a nepomohlo ani to, že bychom si někam sedli venku). Dokonce mi poslal fotku domu, kde právě bydlím, že kolem mě projížděl, ale odmitl se i stavit. Později mě opět zablokoval.
Další dny jsem jen chodila jak tělo bez duše. Zvlášť usínat v posteli, ve které jsme se loni k sobě tulili, bylo pro mě drásající. Rozhodla jsem se, že odjedu a to navždy. Protože mi ho tu vše připomíná. A já už dál psychicky nemůžu.
Když jsem se uprostřed noci vydala na záchod a posvítila si mobilem, nevěřila jsem vlastním očím. Blikla tam zpráva od něj. Napsal, abych za ním přijela. Že má doma dvě kolegyně (jedna z nich patrně jeho současná přítelkyně), že si dal láhev vína a na závěr v podobě emotikonu sněhové vločky také tvrdé drogy. Což byl asi můj doposud největší šok. Trval na tom, abych přijela hned, jenže se spojem o půl páté ráno bych dorazila na místo až za hodinu. Takže si mě po nějaké chvíli beze slova opět zablokoval. Později jsem šla spát a ráno ničemu nerozuměla. Hlavně tomu, že jsem neměla tušení, že něco bere a najednou mi to všechno začalo docházet. Ty jeho výkyvy v tom, že mi jednou pomalu vyznával lásku a další měsíc jsem pro něj byla méně než vzduch. Mám takové tušení, jestli v tom nejede už delší dobu a co mám teď dělat. Jak mám s tou informací naložit. Jsem v šoku. | | Zaslal: Elespe (27 let) | | Naše odpověď |
|
| 20.11.2023 04:20 | Přeji krásný den, už je to dlouho co jsem Vám nenapsala a říkala jsem si, asi bych měla, neboť, se z toho nikdy nedostanu.
V předchozích dotazech jsem Vám psala o mém vztahu.. Musím říct, že po dlouhé době jsem se k tomu dokopala a řekla, že se stěhuji. Prvně to bral asi jako vtip, když jsem začla balit věci, už pochopil, první měsíc jsem četla pouze zprávy o tom, jaké budou změny a že se mám vrátit. Druhý měsíc už to bylo mezi posláním kamsi a změnou, dozvěděla jsem se, že časem opravdu nemrhal, ale pořád psal cosi o lásce. Než jsem se k tomu dokopala a vůbec ty měsíce toho rozchodu plné přemlouvání, tak jsem přestala jíst, nikdy jsem nevážila moc, ale z toho stresu to šlo ještě níž. Jeden večer, mi začal vyhrožovat, že věci co mi u něj prozatím zůstali, takové ty větší, že je vyháže ven, celý den jsem četla o mých věcech, kde jsem, ať už jedu, fotky jak to mám před barákem a druhý den mi chodili zprávy typu, miluji tě, dej mi ještě šanci,říkala jsem si, že má asi nějakou poruchu osobnosti.
Každopádně, bylo to dost stresové období, říkala jsem si, že to brzy přejde, nastěhovala jsem se tedy k mamce, s tím že ušetřím a půjdu dál. Bude to půl roku, žiju u mamky, na rozkládací matraci, v jednom pokoji.. Poslouchám jak chrápe a nemůžu spát, po večerech brečím a nejím a ani nespím, jsem vyčerpaná. Momentálně se můj život skládá asi jen z alkoholu, nevím co mám dělat. Našetřila jsem nějaké peníze a když mamce řeknu o stěhování, bytu nebo cokoliv, začne být naštvaná a brečet, že nechce abych odešla, že je šťastná, že tu jsem. Chápu, že je šťastná, že tu není sama, ale já tu šťastná nejsem a nikdy nebudu. Mrzí mě, že mě nechápe, její reakce beru jako citové vydírání, protože si myslí, že tu s ní zůstanu navždy, protože ona v tom problém nevidí. Nevím zda jsem na tom psychicky hůř nebo líp než předtím. Po tom vztahu si k sobě nedokážu najít cestu, nevážím si sebe samu a nejde mi to a nevím kde začít. Všechny ty slova co jsem v tom vztahu slyšela, jaká jsem, co jsem, mám pořád v hlavě a nedokážu se jich zbavit, připadám si jako hadr, hadr na všechno, sex a alkohol, protože v hlavě slyším jen, že jsem "ku**a". Dívám se po práci v zahraničí, jen abych mohla odtud utéct, ale i to je složité. Často přemýšlím nad smrtí, protože mi to přijde jako východisko. Nevím co mám se sebou dělat. Ztratila jsem sebe, úctu k sobě a myslím, že i svůj život. Absolutně nevím cosi se sebou počít, spánek a stres dělá svoje, takže je to ještě horší. Já sama si poradit nedokážu, tak zkusím, jestli to dokážete Vy. Žiju od desíti k pěti, někde na hromadě všeho špatného a nad tím pořád přemýšlím. Moje mamka není zrovna kvalitní odraz klasické mámy, neuklízí, nemyje nádobí, nejlépe nechodí ven, když nemusí do práce, tak pije, takže co jsem se nastěhovala, tak ne jen že spím na matraci jak pes, ale žiju i v neskutečném bordelu. Snažila jsem se ze začátku něco změnit, ale musela bych uklízet každou hodinu. Omlouvám se za dlouhé čtení, zakončím to asi tím, že můj život nemá absolutně žádnou hodnotu a dlouho ji mít asi nebude, neboť si k sobě nedokážu najít cestu. Děkuji za jakoukoliv odpověď, já sama na to odpověď nemám. | | Zaslal: Wee (28 let) | | Naše odpověď |
|
| 07.11.2023 22:22 | Dobrý den, musím moc poděkovat za předchozí odpověď. Hrozně mi to pomohlo a hodně jsem si z toho vzala. Vlastně jsem na základě toho dost změnila své plány. Začnu postupně.
Mamce jsem už řekla, že chodím ven s jedním vysokoškolákem, jmenuje se Tomáš a je mi s ním moc fajn. Docela mě překvapilo, že to mamka vzala celkem v poklidu bez velkého množství otázek. Ptala se jen na jeho věk, co studuje a kam chodíme. Možná ji jen trochu zneklidnil jeho věk, protože jemu už je 20. Z mého pohledu v tom ale nevidím problém. Jsme od sebe jen dva a půl ruku, a tedy je to bez problému, ne? Prozatím jsem však neřekla, že spolu chodíme. Tak nějak jsem se obávala, že by to byl pro mamku moc velký "šok". Postupně bych chtěla říkat mamce, že prostě chodím s Tomášem ven častěji. Postupem času by pak mohla sama pochopit, že jsme spolu prostě ve vztahu. Je toto dobrá strategie?
Zatím jsme odložili plánovanou přespávačku u něho na kolejích, protože bych musela rodičům lhát. Chci počkat aspoň nějakou dobu, než to rodiče aspoň trochu překousnou. Místo toho by byla možnost u něho na kolejích strávit aspoň nějaký večer. Trochu bych okoukla to prostředí, mohli bychom si pustit nějaký ten film a věřím, že by to bylo moc hezký. Večer bych se pak vrátila domů a rodičům bych to snad nemusela nějak moc vysvětlovat. Určitě by to byla změna než se jen flákat po venku. Je tam něco na co bych si měla dávat pozor?
Začala jsem i trochu řešit v již v přechozím otázce zmiňovanou ochranu. Je to pořád tak docela předčasné, jelikož nic konkrétního neplánujeme. Přesto chci být raději připravená. Ze všech nehormonálních metod antikoncepce mně vyšel nejlépe běžný kondom. Případně v kombinaci se spermicidním gelem. Je to dostatečné? Kde jsou rizika? Je lepší kondom vytáhnout ještě před ejakulací?
Ještě mě napadla jedná taková ošemetná záležitost. Jde o orální sex prováděný jemu. Vím, že je to celkem normální věc a jedna z nejběžnějších praktik ve vztazích, ale přeci jen trochu nejistoty tam cítím. Je to přeci jen taková věc, která by byla snad úplně jen v mé režii a asi mi tady těžko on nějak pomůže. Navíc si myslím, že se k tomu dostaneme dříve než ke klasickému sexu. Jak je nejlepší v tomto smyslu na to jít? Je lepší se ho nejprve zeptat, jak to má rád? Moc bych ocenila aspoň nějaké rady na začátek a věřím, že pak už to půjde samo.
Moc děkuji.
Lucka
| | Zaslal: Luccii11 (17 let) | | Naše odpověď |
|
| 06.11.2023 22:27 | Ahoj, ráda bych se vám svěřila se svým příběhem a zároveň déle jak rok trvajícím trápením.
Táhne mi na 30, takže už nejsem žádný puberťák, ale dospělá žena, která by měla za pár let založit rodinu.
Jsem úspěšná cestovatelka, umím pět jazyků a navštívila jsem sama přes padesát zemí po celém světě. Donedávna jsem se všem zamilovaným párům vysmívala, lásku jsem brala jako choromyslost a po téměř devíti letech single života jsem nechtěla žádného muže ani vidět.
Můj poslední vztah před těmi x lety mi vzal vítr z plachet. Když se zamiluji, tak navždy. A ne, rozchod nerozdýcham za pár týdnů ani měsíců. Za svým ex jsem tehdy létala 5000 km daleko, plánovala jsem společnou budoucnost v jeho zemi se vší parádou, dokonce jsme byli zasnoubeni a já těhotná. Pak mi skončilo vízum, já na pár týdnů odcestovala zpět domů s vidinou, že se brzy vezmeme a já začnu jinde úplně nový život. V takové štěstí jsem ani ve snu nedoufala. Jenže to se vzápětí začalo bortit jak domeček z karet. Jeho telefonáty ustávaly dokud se neozval vůbec. Rozhodla jsem se na vlastní pěst letět dalších 5000 km daleko za otcem svého dítěte. Ani jsem nedýchala, když jsem zvonila před barákem u něj doma. Vyšel však z něj úplně jiný člověk než s jakým jsem se před pár týdny loučila v slzách na letišti. Nepoznávala jsem ho. Začal na mě sprostě nadávat, že mě nechá deportovat ze země a že dítě není jeho a jeho osud je mu volný stejně jako já. Ačkoliv je to už devět let starý příběh, jeho detaily nezapomenu již nikdy. Tahle situace, která samozřejmě skončila potratem a naprostou nedůvěrou v muže, jsem se rozhodla, že se ke mně žádný muž doživotně nepřiblíží. Pět let jsem se po tomto rozchodu dávala dohromady. A svůj slib, že žádného chlapa nechci (a že jsem jich za těch devět let potkala opravdu hodně), jsem porušila loni v září. Vztahům jsem se smála a já si žila svůj život snů plný peněz a cestování bez muže po mém boku. Chlap mi v té době nechyběl, psychicky jsem byla docela vyrovnaná, nemohla jsem být šťastnější. Až do onoho osudného dne. Pracovat v Německu jsem jela vlastně "omylem". Původně jsem měla trávit dovolenou v Turecku, ale ta byla zrušena a namísto ní jsem právě dostala nabídku na poslední chvíli k našim sousedům. To jsem ještě netušila, že mi tahle cesta změní život. Bylo páteční odpoledne, pak jsem potkala jeho - hned jakmile jsem ho viděla, se mi podlomila kolena, ale byla jsem profesionál a dělala, že mě moc nezaujal a řešili pracovní věci. Bylo mezi námi cítit napětí, že ani já mu nejsem lhostejná, ale držela jsem se zuby nehty, protože tenhle chlap byl očividně mimo moji ligu - vysoký, bývalý model a fotbalista. Šarm z něj čišel na dálku a dokázal okouzlit každého, kdo kolem něj prošel. Naše spolupráce skončila a já si vydechla, že je to za mnou a neřešila ho. Za dva dny jsem ale volala své asistentce, která na něj měla číslo, aby mi na něj dala kontakt. Sama dobře věděla, proč zrovna on. Líbil se každému. Nervózně jsem mu na Whatsappu naťukala první zprávu a byl nadšený, že jsem se mu ozvala. Začalo "kolečko" otázek, kolik mu je, co dělá, jaké má hobby.. dlouho nemohl přijít na kloub tomu, proč mě prý zaujal zrovna on. Pomalu ale jistě jsem se do toho začala citově zamotávat a skrývat své city bylo pro mě den ode dne těžší. Pozvala jsem ho k sobě do bytu, kde jsme na sebe vrhli. To se opakovalo ještě dvakrát během mého desetidenního pobytu tam. Pak jsem odjela zpět domů, ale zůstali jsme spolu v kontaktu. Svěřil se mi, že hledá vztah, že zadnou, která by to s ním myslela vážně, ještě nepotkal, že dokonce nemá úspěchy ani na Tinderu a že se cítí často sám. Všechno jsem baštila i s navijákem a po několika dnech intenzivního psaní jsem i já šla s kůží na trh a řekla mu pravdu, že jsem do něj bezhlavě zamilovaná. Byl dost překvapený, prý proč jsem mu o tom neřekla, když jsme byli fyzicky spolu, že tohle moje vyznání mění celou situaci a vypadalo to vše celé velmi nadějně. Psali jsme si i do čtyř do rána a ani poté jsem nemohla samým štěstím usnout.
Pak jsem naplánovala, že na tři dny přiletím do Německa, abychom je strávili spolu. Těšil se. Ubytovala jsem se na hotelu. Dorazil a já zase ucítila ten příjemný mráz v zádech. Po vášnivém sexu už začala nálada značně opadávat. Když jsem se ptala na zítřejší plán, oponoval, že zítra je s kamarády a pozítří má fotbal. Takže jsem následující dny strávila sama na hotelu v slzách. Po nějaké pauze jsme pokračovali v komunikaci. Omluvil se mi, že není zvyklý na takový zájem a pomalu ale jistě jsme to mezi námi zase začali obnovovat. Chvíle velmi intenzivního zájmu se pravidelně střídaly s týdny absolutní ignorance a nezájmu. Byla jsem v Německu znova. To jen napsal, že nemá čas a že to bylo podle něj moc narychlo. Takže tentokrát jsem vážila cestu naprosto zbytečně. To byl prosinec. Už jsem začala pomalu propadat zoufalství. Pak přišel nový rok a on mi psal dlouhé eseje o tom, že byl v prosinci nepříjemný, protože mu zemřel kamarád a těžce to nesl a chtěl být sám. Dala jsem mu najevo, aby se mi svěřil s čímkoliv, že bych ho chtěla podpořit. To ho nakoplo a uznal, že když mám i po tom všem o něj stále zájem, že by se mnou mohl počítat jako s partnerkou, protože jsem se na něj nevykašlala i přes jeho hrubé chování. Začal sám plánovat cestu do Prahy, že spolu strávíme víkend. Moje naděje opět vzplály jako oheň. Měl přijet v pátek večer. Ve čtvrtek ho ale údajně skolila nemoc. Vzhledem k tomu, že nešlo o první "výmluvu", jsem se do něj na Whatsappu docela obula, že ze mě jen dělá blbce a co teda vlastně chce. Moje záchvaty vzteku nechápal a začal mě považovat za problematickou hysterku. Nikdy to nenapsal, ale vypadalo to tak. V únoru jsem byla v Německu znova. Nejdřív neměl čas, ale nakonec došel. Po třech měsících jsem opět viděla svého pana Dokonalého. Vzhledem ke komunikaci, jaký jsme vedli minulé měsíce, jsem ho skoro nepustila ke slovu a zajímala se, co se tehdy stalo a jak to vidí dál. To jsem ho viděla naposled. Pak jsme si občas napsali, ale už tam z jeho strany nebyl takový zájem jako na začátku.
Na jaře jsem byla opět v Německu (pracovně), tentokrát i přes moje narozeniny. Dala jsem mu jasně najevo, že setkání s ním byť na pár minut by byl ten nejkrásnější narozeninový dárek v životě. Napsal mi strohou narozeninovou smsku. Sám se pak dle fotek na Facebooku bavil ten víkend s kamarády na pivu. Zklamání na plné čáře. Nechtěla jsem tenkrát odjet bez setkání, tak jsem se vydala ho hledat do jeho práce, kde jsem se na něj zeptala. To se samozřejmě do hodiny dozvěděl a zablokoval si mě, že jsem to totálně podělala a že jsem se akorát tak ztrapnila. Vypadalo to, že si mě na podzim odblokoval. Váhala jsem pár týdnů, ale samozřejmě mi to nedalo. Povídání opět pokračovalo. Před dvěma týdny jsem dorazila opět pracovně a já si opět začala dělat naděje. Napsal, že uvidíme, že je pracovně vytížený. Tlačila jsem na něj, že potřebuji vedet kdy, jelikož jsem sama v práci svázaná pravidly a nemůžu si dělat co chci. On to ale nechápal a napsal mi další zprávu, že na něj strašně tlačím, čímž mu lezu na nervy a zablokoval si mě. Ještě jsem mu napsala klasickou smsku,že jsem ho jen chtěla vidět a žádnou společnou budoucnost neplánuji a že jsem si myslela, že jsme kamarádi. Bez odezvy.
Nemůžu a hlavně nechci na něj zapomenout. Dnes - po devíti měsících po posledním setkání - se mi o něm proti mé vůli každou noc zdá, kde se mi také vzdaluje. Ráno se budím zpocená a každou hodinu kontroluji mobil, zda si mě neodblokoval, zda mi nenapsal. U německých písní, jež mi ho připomínají, často pláču. Nejsem schopná už racionálně uvažovat a snažím se nacházet muže podobné jemu. V létě jsem se snažila o vztah s někým jiným, ale stejně jsem měla v hlavě jen jeho. Nepomohla ani cesta kolem světa ani skok padákem (ano, opravdu jsem to udělala). Všechny mé kamarádky to už vzdaly, protože nedokážu mluvit o nikom jiném a do jedné se shodují, ať na něj zapomenu, ať se na něj vykašlu, že si zasloužím lepšího atd atd. Rozum tohle všechno ví, srdce však ne. Dívám se potají z druhého profilu na jeho Facebook. Jsem jím posedlá. Přitom mi každý závidí můj snový život plný peněz a cestování. Koupila jsem si koně i byt, mám vše na co ukážu, přesto po nocích brečím, že mám vše kromě jednoho. Nečekám, že si mě vezme, chtěla bych ho jenom vidět. I kdyby to mělo být na pár minut. Přece nechci tak mnoho. | | Zaslal: Elespe (27 let) | | Naše odpověď |
|
