Rozum a cit v řešení milostných problémů proti sobě postavila anglická spisovatelka Jane Austenová. Hlavní hrdinky románu Sense and sensibility, Elinor a Marianna, každá po svém prožívají trápení, které jim přináší láska. Jedna se snaží zachovat vždy rozumně a uvážlivě, druhá podléhá citům, které nechce skrývat. Málokdy se ale v životě rozum a cit rovnoměrně rozdělí mezi odlišné lidi. Všichni naopak podléháme citům a konvencím zároveň. Všichni prožíváme své lásky a zároveň nás svazují představy o tom, co je správné.

Konflikt rozumu a citu zažívali lidé před desítkami i sto a více lety stejně jako my dnes. Mladý básník a novinář se v polovině devatenáctého století zamiloval do významné ženy Johanny Mužákové. Ona, byť jeho city opětovala, byť si byli lidskou i intelektuální oporou, vyslyšela důrazné přání svého manžela. I když jejich láska byla především duchovním spřízněním, tehdejší společností se okamžitě začaly šířit klepy, které Petr Mužák odmítl tolerovat, a žádal, aby jeho žena vypustila básníka ze svého života.

Její manželství provázel ještě jeden, větší smutek, smrt jediného dítěte. Žena, kterou její povinnost manželky uzavřela v nešťastném manželství, svou ženskou prázdnotu poté vložila do příběhů, které se jí rodily v hlavě a které díky svému talentu dokázala po vzoru Boženy Němcové přenést na papír.

Jejími hlavními postavami jsou právě ženy, které se rozhodují mezi povinností vůči tomu, co považují za správné, a mezi tím, po čem touží. Vendulce v povídce Hubička se po letech splnil sen. O její ruku přišel požádat milý, který se kvůli přání rodičů před časem oženil s jinou a nyní ovdověl. Její radost však kazí výčitky svědomí vůči nebožce, z jejíhož pohřbu Lukáš spěchal rovnou na zásnuby. Přestože na tuhle chvíli tak dlouho čekala, nechce jejich společnou lásku naplnit ani jediným polibkem, dokud nebude jejich manželství požehnáno. Málem proto svoji lásku přijde.

Nejsilnějším tématem však bylo pro tuto autorku dilema mezi manželem, ke kterému ženu váže povinnost, zvyk i citové pouto, a jiným mužem, který naplňuje její duši láskou, byť se to tak sama bojí pojmenovat. Nejen postava Evy v Kříži u potoka, ale i další ženy, které se rozhodnou obětovat své osobní štěstí, nesou v pozadí jméno své autorky, která přijala pseudonym Karolína Světlá. Jejich lásky, které byly obětovány, zase jméno Jana Nerudy.