Z prvních lidí se narodily první děti a s první láskou, která byla stvořena spolu s jejich rodiči, zrodil se se sourozenci i první svár. U slova „žárlivost“ mnohé jako první napadne žárlivost mezi partnery, první žárlivý konflikt od stvoření světa se však udál mezi sourozenci. Když Hospodin vzhlédl na oběť jen jednoho z nich, Abela, Kain se urazil. „Stalo se pak, když byli na poli, že povstav Kain proti Abelovi bratru svému, zabil jej.“ (Genesis, 4, 8)

Za první hřích je považováno ochutnání ze zakázaného jablka, stalo se symbolem porušení zákona, a tak prvním zločinem, Kain je ale prvním skutečným zločincem. Nejen vražda na vlastním bratru, ale i vzájemná sourozenecká nelibost bývá moralisty odsuzována, nikdo z nich však nemá lék na nepřátelství, které se mohlo zrodit dřív, než si je člověk schopen pamatovat. Z hádek a pranic sice většina dětí vyroste, mohou z nich však vyzrát ve zvláštní formu spojenectví i v hluboký lidský antagonismus.

Mezi dvěma lidmi, kteří jsou spolu spojeni nejen krví, ale i společnou minulostí, může vzniknout velmi silné citové pouto, ještě silnější je však svazující moc těchhle pout. Váš sourozenec nemusí být vždy tím symbolem bratrství, jaký známe z poezie, mnozí jej poznali spíš jako toho pravidelně lepšího, který si je dobře vědom svých předností a umí to s velmi spontánní samozřejmostí použít.

Asi tak se mohl cítit Kain, když se stal prvním člověkem, který pocítil žárlivost. Podobné trápení mohlo vést ruku budoucího knížete Boleslava, alespoň pokud věříme verzi, v níž je Václavovým vrahem bratr. Žárlivost (i když sebe pochopitelnější) není omluvou pro bratrovraždu. Kainův čin je však spíše symbolickým modelem vyhrocených vztahů. Je také dost možné, že výklad událostí, dokud byly ještě současností, viděl zásah vyšší moci ve spojení mezi smrtí knížete Václava a biblickou bratrovraždou a přizpůsobil historii svým představám.

„Ty jsi dnes veselé mysli, Boleslave; přál bych si, abych mohl s tebou stejnou píseň zpívati.“ říká Václav v Tylově hře Krvavé křtiny. Nevědomě tím vyjadřuje vzájemné pnutí ke shodě i osudové určení, které je rozděluje. Kain i Boleslav poznali, oč jsou těžší pouta k bratrovi padlému jejich vlastní rukou. Kainovo znamení tedy předpovědělo i označení Boleslava pro věčné časy bratrovrahem. I když Čapkové nejsou příkladem nesnášenlivosti sourozenců, napsal po smrti Karla Josef větu, v níž je snad vše o citu, který nepřivoláte, ani mu nezabráníte, o který nemusíte stát, ale který stojí o vás: „Ach, Karel, kus mé bytosti s tebou zemřel!“ (J. Čapek: Psáno do mraků)