Sedíš ve škole nebo doma před učebnicí a snažíš se soustředit. Jenže to nejde. Přečteš si stránku textu a vůbec nevíš, o čem jsi četl. A tak se musíš vrátit zase na začátek a číst vše odznovu. Učit se chceš, nebo alespoň víš, že musíš, ale nejde to. Neustále cosi odvádí Tvou pozornost – facebook, kamarádi, seriál, hlad či žízeň, pokaždé se něco najde.

Vypni Facebook (a nejlépe i všechny ostatní sociální sítě). Možná se to zdá být maličkost, ale pokud se Tvojí pozornosti neustále domáhá Messenger, nezbyde Ti jí příliš na učení. Kamarádům napiš, že se ozveš později, a odhlaš se, nebo si alespoň vypni upozornění. Budeš se divit.

Ukliď si na stole. Na stole by mělo být především to, co potřebuješ k učení – psací potřeby, sešity, učebnice a tak dále. Cokoli dalšího může být potenciálně rozptylující, a tak bude nejlepší, když to dáš na chvíli stranou. Měl bys mít připraveno vše, co budeš během učení potřebovat, ať nemusíš každou chvíli vstávat a hledat.

Klid nebo hudba? Každému vyhovuje něco jiného. Někteří jsou schopni soustředění, jen když je okolo nich naprostý klid. Jiným pomáhá hudba – klasická, anebo jakákoli jiná instrumentální hudba. Co ale dělat, když se kolem nás stále něco děje? Zkus si pustit hudbu do sluchátek nebo si zajdi do lékárny pro špunty do uší – ty se hodí, zvlášť pokud sdílíš pokoj se sourozenci nebo jinými spolubydlícími.

Udělej si přestávku. Přestávky jsou naprostou nutností. Po zhruba 45 minutách naše pozornost začne prudce klesat – s tím bohužel nic nenaděláme. Nemá cenu se přemáhat a trápit – stačí se jít na pět minut projít nebo natáhnout na postel, uvařit si čaj, něco malého sníst nebo konečně odpovědět kamarádům na facebooku. Pět až patnáct minut bohatě stačí, i když vše je individuální. Někteří z nás se dokáží soustředit déle než jiní, někteří potřebují přestávky častěji. Na to přijdeš časem – jakmile pocítíš, že se Tvoje koncentrace horší, udělej si malou pauzu.

Motivuj se. Samozřejmě, že by bylo ideální, kdyby Tě učivo bavilo a samy nabyté vědomosti by pro Tebe byly motivací. Tak to ale vždy bohužel není. Někdy se zkrátka najde něco, co nás vůbec, ale vůbec nebaví, a my se to stejně musíme naučit. Strach ze špatné známky nebo hněvu rodičů však není tou správnou motivací. Můžeš si proto zkusit vytvořit svůj vlastní „odměnový plán“ – po každé části učiva, kterou se naučíš, dáš sám sobě malou odměnu. Odměnou může být cokoli – třeba delší přestávka strávená nečím, co Tě baví, nebo i kousek čokolády (s tou ale pomalu!:-)). Tak lze i odpor proměnit v alespoň malé nadšení, když se do učení vrhneš s vědomím, že Tě posléze čeká něco pěkného.

Pokud jsi ovšem zkusil již úplně všechno a nic nezabírá, bylo by dobré zajít se poradit s  psychologem – existují poruchy pozornosti, které je třeba řešit s odborníkem. Nemusíš se bát, i s nimi se dá spousta udělat.

Hodně štěstí!

- Jana -