Rodiče jsou v našem životě jedni z nejvýznamnějších lidí. Formují naše životy, utvářejí naše vzpomínky, chtějí se o nás starat až do konce svých dnů. Ne ale za všechnu péči a starost jim jsme schopni být vděční. Často to bývá právě v situacích, kdy chceme vzít svůj život do vlastních rukou a nasměrovat ho podle vlastních přání, potřeb a tužeb. Tento záměr se ovšem nemusí setkat s jejich pochopením.

Asi to znáš taky. Rodičům se nemusí líbit tvoje zájmy, názory nebo postoje, životní styl, kamarádi a mnoho dalšího. Nejen, že se jim to nemusí líbit, ale mohou proti tomu začít bojovat, začít kdeco zakazovat, poučovat… Nejčastěji to skutečně dělají proto, že pro tebe chtějí to nejlepší a že o tebe mají strach. Nikdy ti nechtějí ublížit, možná občas jsou jen nuceni volit mezi menším zlem.

Volba školy, ať už střední nebo vysoké, se může stát velmi snadno tématem, které u vás doma udělá pořádné dusno. Ty i tví rodiče máte odlišné představy a přání - rodiče by pro tebe rádi zajistili co nejlepší budoucnost, kterou vidí ve volbě (podle nich) vhodné školy, kdyžto tobě se zamlouvá docela něco jiného. Důvodů, proč pro tebe chtějí něco jiného než ty, může být nespočet. Možná tě jenom chtějí mít pořád doma a nechtějí tě pustit na školu s internátem do jiného města, přestože jde o tvou vysněnou školu. Jak z toho ale ven?

Nejdůležitější věcí je vzájemně si vyjasnit své postoje. A jak jinak než společným rozhovorem. Zkus najít nějakou vhodnou, klidnou situaci, kdy se rodiče zdají být v rámci možností odpočatí a v pohodě. Před rozhovorem měj promyšlené, co bys vlastně chtěl dělat či studovat, jak se tím předurčuje tvá budoucnost, jestli jsou tvé schopnosti adekvátní požadavkům školy, jaké nároky svým rozhodnutím kladeš na rodiče a rodinu, proč asi pro tebe rodiče chtějí něco jiného. Taky ti může pomoci, když zjistíš, jak se na tvůj problém dívají lidi zvenčí, jako jsou kamarádi či další členové rodiny. Když bude potřeba, oporu najdeš také např. u učitele, školního psychologa a jiných, kterým důvěřuješ a kteří tě podpoří v komunikaci s rodiči. Pokud si chceš v životě něco prosadit, je potřeba posbírat odvahu a trpělivost a jít si za tím. Důležité je ptát se po názorech rodičů, pokusit se objasnit ty své a ukázat snahu vzájemně se pochopit a najít kompromis. Dalo by se říct, že taková komunikace vyžaduje velmi dospělé chování, umění přijmout mínění druhých, ale stejně tak si rozumně zdůvodnit své názory a popsat své pocity a touhy.

Pokud jsi pořád závislý na rodičích, počítej s tím, že tví rodiče budou mít v rozhodnutí velké, často konečné slovo. Může se i stát, že jim jejich důvody budou připadat důležitější, než tvé argumenty. Pak věřím, že pokud ses zvládl postavit svým rodičům, zvládneš se postavit i takové výzvě, jakou je škola vybraná rodiči. I když tě to bude ze začátku trochu štvát, určitě tam získáš nové kamarády, nové zážitky a možnosti, které ti pootevřou nové cesty do dalšího života. Pak už bude skutečně záležet jen na tobě, kterou z nich si vybereš.

Pokud jsi už plnoletý, zřejmě máš mnohem volnější ruku v rozhodování o svém životě než dřív. Nicméně nátlaky rodičů mohou být i tak dost nepříjemné. Jedinou cestou k řešení tady asi bude, aby sis ujasnil své vlastní priority a svěřil se (klidně i vícekrát) se svými pocity a životními cíly rodičům a také jim naznačil, jak to bude mezi vámi vypadat, pokud budou stále naléhat a ty se přesto vydáš svou cestou – jen opatrně, aby to nevyznělo jako vyhrožování. Je dobré se jich také zeptat, co by se muselo stát, aby byli ochotni ustoupit ve svých požadavcích.

Konflikty a nedorozumění s rodiči nikdy nebývají příjemnou záležitostí. Také to ale není nic, co by se nedalo nějak řešit. Pokud spolu budete mluvit otevřeně, upřímně a klidně, rozhovor pak bude třeba i docela fajn a inspirující. Zřejmě zjistíš, že je možné se s rodiči dohodnout, ba co víc, že jsou schopni změnit názor. A i kdyby ne, máš celý zbytek života na to dohonit vše, co ti kdy rodiče zakázali či odepřeli.

- Eva -