Dříve byla na školách pravidla pro oblékání, úpravu vlasů a líčení mnohem přísnější, než jsou dnes. Bylo to pro to, že škola má kromě vzdělávací funkce, ještě funkci výchovnou. Škola by tedy měla žáky jednak rozvíjet po intelektuální (v malé míře i po fyzické) stránce, ale také by je měla vést ke kultivovanosti – a to, jak ve slovním projevu, tak ve společenském chování a třeba i ve vkusu. Je jasné, že učitelé a žáci mají na spoustu věcí zcela jiný názor. Proto mají školy ustanovený tzv. školní řád, kde jsou sepsána pravidla pro chování žáků, pedagogický pracovníků atd. Školní řád vede učitele k tomu, aby respektovali práva žáků, a zároveň po žácích požaduje, aby respektovali své učitele a dodržovali pravidla stanovená školou. Řád každé školy má trochu jiný obsah, ale většinou je v některém z jeho bodů napsáno, že žák má chodit do školy vhodně a čistě oblečen, aby nenarušoval estetické normy.

Každý si takovéto vyjádření samozřejmě přebere po svém. Žačka Tereza například nevidí problém v tom, když si oblékne tričko s velikánským výstřihem a kraťounkou minisukýnku, nalakuje si nehty načerveno a velmi výrazně se nalíčí. V její učitelce ale takovýto zevnějšek může vyvolávat nepříjemné pocity, slečna na ni působí, jak kdyby se vypravila na lov do nějakého nočního podniku, ale ne do školy. Její oblečení a líčení jí připadá nevhodné, vulgární, erotické a zbytečně vyzývavé. No a konflikt mezi učitelkou a žačkou už je na světě.

Jak se zachovat, když učitel vyjádří nesouhlas s naším stylem odívání, případně líčení? Měli bychom od něj zjistit, co konkrétně mu na naší úpravě vzhledu vadí, a pak se zamyslet nad tím, zda jeho námitky nejsou částečně opodstatněné. Člověk by se měl snažit chovat k druhým ohleduplně a ne si hned říci, že druhý je „pitomec“ a chovat se k němu nezdvořile a neslušně. Škodíme tím sami sobě, pokud se neučíme s druhými domluvit a vycházet s nimi. Žijeme ve společnosti, nemáme každý svou vlastní planetu, kde bychom si žili jen podle svého. Proto je třeba se navzájem respektovat.

Osvojit si dobrou komunikaci, umět si navzájem sdělit své názory, i když jsou odlišné, je dobrý základ řešení jakýchkoli konfliktů. Bohužel každý učitel nemusí mít tuto schopnost. Místo, aby žáka v klidu požádal, zda by nemohl chodit trochu jinak upraven a sdělil mu citlivě své výhrady, tak na svého žáka něco „vyštěkne“ takovým tónem a stylem řeči, že v žákovi vzbudí akorát nelibost a chuť učiteli ještě více odporovat. I učitelé by měli hledat nějakou přiměřenou formu, jakou své připomínky žákovi sdělují. Bohužel jsou i učitelé, kteří rádi žáky ponižují a „léčí“ si na nich své komplexy. Takovým se nezavděčíme nikdy, a proto je třeba brát jejich komentáře s velkou rezervou, protože jsou mylné.

Takže moje rada zní – rozlišovat. Hledat, kdy na výrocích učitelů je špetka, či větší kus pravdy, a kdy z nich spíš mluví jakási zkostnatělost, zbytečná negativita, či kritičnost.

Je uměním naučit se vhodně oblékat pro různé příležitosti. Někdy se tato dovednost předává v rodině. Jinak se oblékáme, když jdeme do divadla, či na koncert vážné hudby, jinak se oblékáme, když vyrazíme na sportovní zápas, jinak na diskotéku a jinak do školy. I šaty, které nosíme přes den, se liší od těch večerních. Během dne se lidé oblékají do pohodlného, více všedního oblečení, kdežto na večerní příležitosti se hodí ustrojit se více elegantně. Ženy volí dlouhé šaty spíše sytějších, či tmavších barev a muži zase vyniknou v pěkném obleku. Přes den se obvykle používá méně výrazné líčení a večer se naopak můžeme používat sytější barvy. Z těchto, dnes možná málo zdůrazňovaných společenských pravidel plyne i to, že např. do školy bychom neměly chodit stejně oblečeny a nalíčeny jako třeba na diskotéku. Do školy se hodí spíše ve formálnější oblečení (ne žádné výstřelky a sexy modely), a pokud se chce dívka líčit, tak je lepší volit jemnější líčení a decentní vůně.

Samozřejmě je třeba zvážit i určitá zdravotní rizika, pokud někdo chce používat make-up denně. Pod vrstvou líčidel totiž pleť nemůže volně „dýchat“ a pokud navíc je kosmetika levná a nepříliš kvalitní, může nám pleť vysušovat, způsobovat alergie, a tak si zaděláváme i na problémy do budoucna. Je tedy na zváženou, jak často líčidla používat, a kdy nechat mluvit spíš naši přirozenou krásu a dovolit pleti odpočinek. Vyplatí se přemýšlet a ne se řídit tím, co nám vštěpují do hlavy kosmetické firmy. O dívčím a ženském odívání by se toho dalo napsat spoustu. Nechci vás zrazovat od toho, abyste nosily to, co se vám líbí, ale chci vás navést k tomu, abyste si uvědomovali, jak na koho může vaše oblečení působit. Je určitě paráda, když si dokážete najít, co vám sluší a co podtrhuje vaše půvaby, na druhou stranu si myslím, že je dobré se vyvarovat v oblékání takových modelů, které vás degradují jako dívku, ženu. Je škoda se oblékat se třeba jako barová tanečnice, tím totiž vedeme druhé k tomu, aby v nás neviděli nic víc než objekt sexuálního zájmu. Mít svou úroveň a rozvíjet svou kultivovanost se určitě vyplatí. Nač zbytečně klesat. Přeji vám, abyste si našli svůj styl, který zvýrazňuje vaši přirozenou krásu a nenechaly se zválcovat módou vychvalovanou v časopisech, nebo upřednostňovanou celebritami. Na dívce je krásné, pokud je svá.

- Markéta -