aneb Jak se vyznat ve vlastní sexualitě


K tomu, abychom se zamilovali, potřebujeme splnit několik podmínek. S druhým člověkem nám musí být dobře, musí se nám líbit jaký je nebo alespoň pro začátek naše představa o tom, jaká je jeho osobnost a musí nás fyzicky přitahovat. Snad každému se občas přihodí, že ho to přitahuje k někomu, u koho by to vůbec nečekal. Takový člověk se může projevovat například tak, že nás něčím irituje, je na nás až přehnaně “takový či onaký”, cítíme vůči němu silné emoce, které ale nejsou čistě pozitivní, přesto všechno nás občas napadne, že bychom mu nejradši v koutě, kde to nikdo neuvidí, vlepili pořádnou pusu. Někdy nás přitahuje člověk, který se úplně vymyká našim představám a přáním o tom, jaký by náš budoucí partner měl být. Je třeba mnohem starší nebo naopak mladší, příliš tlustý či jen kost a kůže, plešatý, opupínkovaný, “divně” mluví, chodí, obléká se… Možná je taky úplně jiného pohlaví, než toho, které jsme očekávali, že se nám bude líbit.

Jakmile tě silně přitahuje někdo, koho si z jakéhokoliv důvodu nedovedeš představit jako svého partnera, často to vzbudí bouřlivé emoce, jakýsi vnitřní konflikt, kdy jeden přestává sám sobě rozumět. V podobném případě, vzhledem k tomu, že sám s city k takovému člověku nejsi srovnaný, máš strach vyjít s tím na světlo a povědět to někomu dalšímu. Honí se ti hlavou, co o tobě vypovídá, že se ti někdo takový líbí. A jak by se k tomu vyjádřilo tvé okolí, kdyby na to přišlo.

Pojďme si povědět, jak se postavit k tomu, když se zakoukáme do někoho, kdo je stejného pohlaví, jako my. Co s tím? A co to znamená? Měli bychom v tom něco podniknout nebo se podobným citům raději vyhnout? To, jestli se nám líbí stejné nebo opačné pohlaví, vyjadřujeme obecně pojmem sexuální orientace. Orientaci lidé nejčastěji rozdělují na heterosexuální, homosexuální, případně bisexuální. S těmito pojmy jsi se pravděpodobně už setkal, ale pro pořádek si je krátce vysvětlíme. Heterosexuální orientace znamená, že nás přitahuje opačné pohlaví, jsme li homosexuálně orientováni, přitahuje nás stejné pohlaví, a ten, kdo je bisexuální, tomu imponují muži i ženy zároveň. Přidejme ještě méně známou orientaci, jíž je pansexualita, která znamená, že tě druhý člověk přitahuje ne na základě toho, jestli jde o muže nebo o ženu, důležitá je jeho osobnost. Existuje ještě několik sexuálních orientací, například asexualita, kdy člověka nepřitahuje vůbec nikdo, autosexualita, kdy si v podstatě vystačí sám se sebou a další..

Z výčtu různých druhů sexuálních orientací vyplývá jedna skutečnost - to, že se jednou zakoukáš do člověka stejného pohlaví, nemusí hned znamenat, že se to stane do budoucna pravidlem. Sexuální orientace není nutně založená na jednotlivých “škatulkách”, které můžeme jednoduše pojmenovat, a každému člověku pak na čelo nalepit nálepku - tenhle je heterosexuál, tenhle zase homosexuál či bisexuál. Orientaci zkus vnímat jako škálu.

To, co obyčejně nazýváme “normálním” znamená jen to, že se to týká většiny lidí. Pokud má některá menšina rozdílné charakteristiky, neznamená to, že by byla “špatná”, musela se za svoji jinakost stydět a skrývat ji. V naší společnosti považujeme za normální heterosexualitu, a to právě proto, že početní většinu lidí přitahuje opačné pohlaví. Bohužel se najdou tací, kteří tuhle normu prosazují jako jedinou správnou variantu. V současné době už je to o něco lepší, lidé jsou otevřenější a dovedou lépe chápat, že ne všichni na světě mají totožné pocity a preference. Přesto je nesmírně náročné zjistit, že se právě my sami společenské normě vymykáme.

Druhý díl článku Experimenty se stejným pohlavím II. = Líbí se mi osoba stejného pohlaví, co s tím? si můžete přečíst zde.

- Lenka E. -