Většina z nás lidí má potřebu žít ve vztazích. V období dospívání si člověk začíná všímat, jací lidé ho přitahují, objevujeme různé své city a touhy. Může přijít i pocit, že jej více přitahují osoby stejného pohlaví. Postupem času se tento pocit promění v poznání  - kluk najde zalíbení v klukovi a dívka v dívce. S touto skutečností se nám však v hlavě vyrojí spoustu otázek a často i obav. Myslím si, že vyrovnat se se svou menšinovou sexuální orientací není vždy snadné a někdo si může projít i opravdovým peklem. Člověk je často s tímto svým „problémem“ sám, trápí se a snaží se v sobě popřít skutečnost, že se mu líbí lidé stejného pohlaví. Popírání sebe sama, ale k ničemu nevede a člověk se může jen hlouběji zavrtávat do nepříjemných pocitů a nepříznivých duševních stavů. Homosexuální orientace ale není žádný zločin, hřích, nemoc, ani úchylka. V různých dobách se na homosexualitu pohlíželo všelijak a mezi lidmi koluje pořád mnoho mýtů o gayích a lesbičkách, předsudky v myslích lidí také zaujímají určité místo. Prvotní, ale co by si člověk měl uvědomit je, že ať je takový, nebo makový, tak jeho život patří jemu a ne okolním lidem. A že ten nejdůležitější vztah, který si celý život budujeme, je ten, který máme my sami k sobě. Nač trápit sám sebe a ubližovat si tím, že odmítáme sami sebe a popíráme své pravé já? Není lepší jít sám sobě naproti a začít se mít rád takový, jaký jsem. Může to sice znít jako fráze, ale možná je to první krok k cestě za štěstím. I velcí filosofové říkávali „Poznej sám sebe“, v čemž spočívalo nabývání moudrosti. Jak ale může člověk poznávat sám sebe, pokud se odmítá a snaží se být někým jiným. Dvířka ke svému pravému já a k naplnění svého potenciálu, pak zůstávají zavřeny.

Pokud člověk rozpozná, že je gay, či lesbička, tak je třeba, aby se s tímto faktem vyrovnal nejprve sám a nesnažil se sebe samotného nějak změnit, protože, co je vrozené, těžko si můžeme nějak přenastavit. Není potřeba trpět a za tuto orientaci se jakkoliv odsuzovat, protože to není žádný druh patologického chování, člověk tím nikomu neubližuje. Připustit si naší sexuální orientaci je důležité z hlediska našeho života – potřebujeme navazovat důvěrné vztahy a hledat si životního partnera. Také potřebujeme, aby naši blízcí akceptovali to, že jsme, jací jsme. Někteří rodiče mohou být chápaví více, někteří méně. Vždycky se vyplatí dát svým blízkým čas, aby se s novou skutečností dokázali vyrovnat. Přeci jen i pro ně to může být zpráva nečekaná a oni mohou být zaskočeni. Najednou nevědí, co to vlastně obnáší, je-li jejich dítě gay, či lesbička.

Člověk se někdy cítí opravdu sám, ztracen a myslí si, že není nikdo, kdo by mu dokázal porozumět. Máš-li v sobě až příliš moc zmatku a trápí tě to, tak je určitě na čase začít hledat pomoc. Najít si někoho, komu by ses mohl svěřit, kdo by ti mohl být třeba na určitý čas oporou. Zkus se zamyslet, jestli nemáš někoho takového v rodině – může to být starší sourozenec, prarodiče, teta, bratranec, strýc, nebo nějaký tvůj starší kamarád, nebo učitel, který je fajn. Pokud nikoho takového nemáš, není marné obrátit se na odborníky. Šikovný psycholog ti též pomůže udělat si v sobě pořádek a srovnat si vše potřebné. Také je dobré porozhlédnout se po informacích, např. internetové stránky - http://www.004.cz se zabývají tvým tématem. Je skvělé, když najdeš někoho, kdo si podobným procesem prošel a přinese ti užitečné rady a dodá naději, že to zvládneš i ty. Někdy je cesta opravdu spletitá a od našeho nejbližšího okolí se nám nedostává dost podpory a pochopení, ale je třeba vydržet, být trpělivý a nebát se si říct o pomoc, když ji potřebujeme. Je jasné, že zjištění, že jsem gay, či lesbička s mým životem řádně zamíchá, ale nikdy nejsme na světě sami a nejsme první, kdo toho prožívá. Zvládli to jiní, zvládneme to také. Nenechte se nikým tlačit do kouta. Hledejte a najděte si svůj svět. Časem možná přijde doba, kdy nad vším získáte nadhled a budete se třeba i různými reakcemi okolí bavit. Přeji Vám hodně pochopení, vnitřní síly a lásky.

- Markéta -