(v případech, kdy potřebuje pomoci – např. sebepoškozuje se, má bulimii a já slíbila, že to nikomu neřeknu). Jak se tedy zachovat? Je to zrada?

V této situaci stojíš před složitým rozhodnutím, kterých je v životě bohužel až příliš mnoho. Ať uděláš cokoliv, nemůže to být absolutně správné. Je špatné nedodržet slib. Ale když ho dodržíš, může se stát něco mnohem horšího. Zdraví kamaráda je mnohem důležitější než sliby. Ať se rozhodneš jakkoliv, je to risk. Ale risk je zisk a v některých případech se riskovat vyplatí.

Pokud se dostaneš do takovéto situace, nejlepším řešením je přesvědčit kamaráda, ať o svém problému sám řekne někomu, kdo mu může pomoci. Když se Ti to povede, elegantně z této situace „vybruslíš“. Kamaráda „nezradíš“ a zároveň se jeho problém začne řešit.

Snaž se navrhnut osoby, se kterými může být jeho problém řešen. Možná o tom nechce mluvit s nikým z rodiny, ale třeba babičce už by se svěřil. Nebo můžete vyhledat pomoc u odborníka. Často se cizímu člověku svěřujeme raději než někomu známému, protože se jej náš problém osobně netýká. Proč zamlčujeme své problémy před rodiči? Protože se bojíme jejich reakce - nepochopení, zlosti a trestu. Ale rodiče nás přeci netrestají, protože by nás neměli rádi, ale právě naopak. Jsou v situaci tak citově zaujati, že problém nemohou řešit objektivně, ale cítí se jím zasaženi sami. Proto se možná kamaráda podaří snadněji přesvědčit, aby se obrátil na odborníka.

Někdy se Ti ovšem nemusí podařit kamaráda přesvědčit. Možná proto, že má příliš velký strach, možná proto, že zatím nevnímá, že jeho problém je skutečně vážný a že vůbec nějakou pomoc potřebuje. Pokud je tomu tak, je na Tobě, abys nejprve zvážil/a, jestli je situace skutečně vážná. Někteří lidé, zejména teenageři, mohou své problémy zveličovat, protože chtějí být zajímavější, chtějí upoutat pozornost nebo si přečetli článek a dospěli k názoru, že zmíněný problém mají (často se stává, že čteme-li například o nějaké nemoci, začneme na sobě její projevy vidět, i když ji nemáme). Je tedy nutné mít oči dokořán a zmapovat vážnost celé situace.

Pokud uznáš, že je situace skutečně vážná, záleží na Tobě, zda zasáhneš. Obě cesty mají své pro i proti a Ty máš možnost volby. Nezapomeň však, že pokud kamarádův problém zamlčíš a jemu se něco stane, budeš mít výčitky svědomí do konce života. Pokud o něm někomu řekneš a kamarád se to dozví, možná na Tebe bude naštvaný, ale jeho problém se začne řešit a je zde velká šance, že jej naštvání opustí a naopak jej vystřídá vděk.
Jestli se rozhodneš o problému někomu říci, promysli si, kdo to bude. Nedoporučovala bych rodiče, ale spíše cizí lidi, kteří však budou moci situaci řešit. Můžeš se svěřit učiteli ve škole, školnímu psychologovi nebo vedoucímu na kroužku. Zkrátka někomu, komu můžeš důvěřovat a kdo může a chce pomoci.

Nezapomeň však, že i když jsi jediný/á, kdo o problému ví, můžeš mu pomoci, ale zodpovědnost za něj neneseš. Hodně štěstí.

-anička-