Stydlivost je vlastnost, která sama o sobě není explicitně negativní, přesto se jí chce zbavit většina lidí, kteří mají pocit, že stydliví jsou. Důvodem je pravděpodobně skutečnost, že naše stydlivost nevadí lidem kolem nás, ale vadí pouze nám samotným, protože máme pocit, že nás omezuje ve styku s ostatními, že je překážkou při dosahování našich cílů – zejména při navazovaní kontaktů s partnerem, že zkrátka chceme být jinými, než jsme.
Paradoxně můžeme rozlišit dva typy stydlivých lidí. Prvním typem jsou Ti, kteří se svou stydlivostí chtějí pracovat, protože kvůli ní „sedí tiše v koutku“, a i když jsou otázáni, těžko ze sebe „vysoukají“ jediné slovo. U druhého typu takovýchto lidí bychom stydlivost nečekali. Jsou to často „šašci“ společnosti, vždy ve středu pozornosti, které jen ztěží přehlédnete. I ti se však často „bojí lidí“. Bojí se jejich kritiky a tak si raději nasazují masku šaška. Dělají si legraci ze sebe samých, aby si ji z nich nemohl dělat nikdo jiný. Používají taktiku-nejlepší obranou je útok. Ti většinou nemají problémy s navazováním kontaktů. Upřímně řečeno mají mnoho známých, ale jen velmi málo (pokud vůbec) pravých přátel. U těchto lidí bývá velký rozdíl mezi maskou, kterou nasazují ve společnosti a tím, jací jsou, jsme-li s nimi sami.

„Šašci“ si svůj způsob překonání stydlivosti našli, ale ne každému tento způsob vyhovuje. Co mají tedy dělat ti ostatní? Důležité je si věřit. Musíme zahnat myšlenky typu – řeknu nějakou „blbost“, ostatní se mi vysmějí. Co když se zakoktám? Co když se mnou ostatní nebudou souhlasit? Všichni jsme jenom lidé a nikdo není neomylný. I ostatní říkají „blbosti“, zakloktávají se a občas spolu nesouhlasí. Na tom není nic špatného a většinou to ani společnost jako špatné nevnímá. Ano, najdou se i takoví lidé, kteří jsou zlí a chtějí svými poznámkami ostatní zranit. Ale těch není mnoho a nestojí nikomu za to, aby se kvůli nim bál promluvit.

Samozřejmě, že pokud se snažíš „odhodit“ svůj stud, musíš na to jít postupně. Zkus být nejprve výřečnější doma, mezi nejbližšími kamarády, pak ve třídě, ve větších společnostech…

Dej si však pozor na to, jaký cíl si stanovíš. Velmi stydliví lidé se jen obtížně stávají hlučnými extroverty, kteří milují být středem pozornosti. Můžeš udělat velké pokroky, můžeš docílit toho, aby Ti stydlivost nebyla na obtíž a to je přeci nejdůležitější. Nikdo nemůže soudit, zda je lepší být tišší či hlučnější, extrovert či introvert.

Je určitě chvályhodné chtít na sobě pracovat, ale pozor, aby si nezavrhl/a sebe samého/samu a nechtěl/a se stát někým naprosto jiným. To se Ti pravděpodobně nepovede a povede to jen k tomu, že budeš nešťastný/á.

Buď statečný/á, pracuj na sobě, snaž se překonat svou stydlivost, ale ne samu sebe. Buď rád/a tím, kým jsi, protože to je přeci to nejdůležitější.

-anička-