Zjištění, že máme jinou sexuální orientaci než většina ostatních lidí kolem nás, může být samo o sobě náročné a těžké. Ve chvíli, kdy už se s takovým zjištěním sami vyrovnáme, nás čeká další možná obtížný úkol a to sdělit to svému okolí a rodině.  U rodiny to pro nás může být extra obtížné, protože toužíme po tom, aby nás rodiče přijali takové, jací jsme.

I přes to, že si svou sexuální orientaci nemůžeme jen tak zvolit a je to prostě něco s čím se narodíme, může být pro rodiče velice náročné tuto skutečnost přijmout. Existují samozřejmě rodiče, kteří tuto situaci přijmou s klidnou hlavou a vyrovnají se s tím, ovšem dá se říci, že takových je bohužel stále ještě menšina. Důvodů proč je pro rodiče těžké pochopit, že jejich dítě je homosexuálně či bisexuálně orientované, může být hned několik. Po častém prvotním šoku z tohoto zjištění si rodiče často myslí, že to jejich dítě brzy přejde, že se jedná o přechodnou záležitost či pouze mladistvé experimentování a že jejich dcera/syn bude zase brzy „normální jako všichni ostatní“. Skutečnost toho, že sexuální orientaci svého dítěte neberou vážně, může mít za následek právě nepochopení. Dalším důvodem toho, proč jim homosexuální orientace vadí, může být strach z faktu, že nikdy nebudou mít vnoučata. Mnohdy rodičům vadí pouhá homosexualita či bisexualita sama o sobě, to se děje nejčastěji pokud se jedná o lidi věřící, kterým tato skutečnost připadá jednoduše „proti přírodě“. Také mohou mít strach z ostudy, z toho, co na to řeknou lidé, sousedi, z pohlavních nemocí a podobně.

Je důležité říci, že rodiče pro nás chtějí to nejlepší, nechtějí nás cíleně trápit, jednoduše chtějí, abychom byli šťastní. Jejich obavy často plynou hlavně z neznalosti a nedostatku informací, proto je důležité s nimi o tomto tématu mluvit, trpělivě jim odpovídat na všechny dotazy, ať už vám budou připadat sebevíc nesmyslné a takzvaně mimo mísu. Je možné je odkázat do různých skupin na internetu, kde se sdružují rodiče homosexuálně či bisexuálně orientovaných lidí, kde si mohou předávat navzájem rady, své informace a zkušenosti. Je možné také navštívit společně celá rodina odborníka, který vám může pomoci s komunikací na toto téma. 

Často se stává, že i přes počáteční velice negativní reakci a nepřijetí této skutečnosti o svém dítěti se s tím rodiče nakonec smíří a přijmou to, že je jejich dítě lesba, gay či bisexuál/ka. Někdy by své dítě stejně raději viděli s partnerem/partnerkou opačného pohlaví, ale skutečnost respektují i přesto, že se s ní nemohou smířit. Bohužel se ale také stává, že s dítětem už nikdy nepromluví. Takových reakcí rodičů je sice méně, ale naneštěstí se stále ještě objevují. Je opět důležité říci, že se nejčastěji jedná z důvodu náboženských či nedostatku informací o dané problematice. V takových případech je dobré obrátit se na ostatní členy rodiny, obklopit se chápajícími přáteli a nebýt na to sám.

Zaměřili jsme se na to, jak se cítí rodiče, co prožívají a jak jim v dané situaci je, ale co my?  Pokud nás rodiče odmítají, nepřijímají naši odlišnou sexuální orientaci a celkově mají k této skutečnosti negativní postoj, jedná se o náročnou životní situaci. Proč? Co cítíme my? Pravděpodobně asi obrovské zklamání, cítíme se nepochopení. Hlavou se nám honí otázky, jak mohou rodiče nechápat a odmítat něco s čím jsme se narodili a za co nemůžeme. Jsme přece jejich děti! Možná jsme i naštvaní a cítíme zlobu, protože nás rodiče neberou takové, jací jsme. Pokud je rodina první, komu jsme se se svou sexuální orientací svěřili, může poté přijít strach z reakce ostatních lidí, kamarádů. Možná nás nepřijetí rodičů nutí to skrývat a stydíme se za to, jací jsme. Všechny tyto pocity jsou běžné a naprosto pochopitelné. Jedná z možností, aby se nám ulevilo je najít si člověka, kterému věříme a svěřit se mu se svými pocity, mluvit o nich, také o svých nejistotách a trápeních. Může se jedna o někoho z rodiny, dobrého kamaráda, přítele/přítelkyni, kolegu z práce, kterému věříme či nějakého odborníka, který nám může pomoci se situací vyrovnat. Pokud nebudeme na takovou situaci sami, velice pravděpodobně se nám uleví už jen tím, že se vypovídáme. Druhý člověk nám může pomoci nalézt nové řešení či východisko z naší situace.  Rozhodně nehledej vinu u sebe a netrestej se za něco, co nebylo v tvé moci ovlivnit! Dej rodině čas se s tím vyrovnat.

Držím palce, aby se situace vyřešila ku tvé spokojenosti!

           - Nikola -