Moc nás mrzí, pokud máš tento pocit. Děti (v jakémkoli věku) potřebují více než kdo jiný pocit, že jsou rodiči plně akceptovány a milovány. Ne vždy se to ale podaří a bohužel i zázemí, ze kterého máme čerpat jistotu, není zas až tak úplně pevné. Někdy se opravdu může stát, že rodiče dávají přednost dítěti, které je jim z různých důvodů bližší – třeba má stejné zájmy nebo je jim osobnostně více podobné. Není tomu ale tak vždy, někdy mohou rodiče paradoxně upřednostňovat dítě, které je právě nejvíce odlišné – například má problémy ve škole, špatně se adaptuje na okolí apod. V takovém případě rodiče zaujímají spíše ochranářský postoj a doufají, že další děti, které jsou na tom lépe, tolik péče nepotřebují a nějak to zvládnou i bez nich.

Zkus se vžít do role rodičů. Sice si myslíme, že rodiče mají to a tamto, musejí toto a ono, ale ve skutečnosti jsou to také jen lidi. Nemohou vždy vše zvládnout dokonale, také dělají chyby.  Někdy můžeme mít pocit, že nás mají rádi méně než někoho jiného, někdy ne vše zvládnou na jedničku, ale to je normální. Nejsou neomylní. Pokud máš opravdu pocit, že rodiče dávají větší přednost tvému sourozenci, zkus se zamyslet nad tím, proč tomu tak je. Proč myslíš, že tobě se tolik nevěnují? Máš pocit, že tě mají méně rádi? Proč? Někdy dospívající, kteří tímto pocitem trpí, dávají nelibost najevo nevhodnými způsoby, žárlí, nadávají rodičům, dožadují se pozornosti agresivitou. Bohužel tyto způsoby nejsou to pravé, a tím si od sebe rodiče spíše odhánějí.

Nejlepší způsob, jak dát najevo rodičům, že se necítíš stejně milována, jako tvůj sourozenec, je klidná debata, ve které jim vysvětlíš, proč tento pocit máš. Je ale potřeba, abys mluvil(a) upřímně, abys byla klidná a vyvarovala se  zbytečné zlobě, výčitkám apod. Na to by rodiče nemuseli reagovat zrovna dobře a rozhovor by na tom mohl ztroskotat. Dej najevo, že chápeš, že rodiče toho mají hodně, že si jich vážíš a ceníš si toho, co vše dělají, ale že máš pocit, jako bys pro ně nebyla tak důležitá, jak by sis přála a že tě to trápí, protože je máš ráda. Myslím, že na takový rozhovor budou určitě reagovat s větším pochopením a více se nad tím zamyslí, než kdybys jim začal(a) něco vyčítat a nadávat jim, co myslíš?

Je potřeba dívat se na věc z více pohledů. Ty máš určitý pohled na věc, ale rodiče mohou mít pohled zcela odlišný. Čím dříve to pochopíš, tím lépe budeš vnímat jejich pocity a chování. To je velmi důležité. Abychom totiž nějaký spor mohli vyřešit, je dobré brát ohled i na potřeby a pocity druhých, ne jen na ty své. To je základ všeho.

Třeba dojdete k závěru, že rodiče prostě nedovedli vyčíst, že potřebuješ více jejich zájmu, a že ti dávali prostor, protože se domnívali, že je to tak pro tebe příjemnější. Většina nedorozumění totiž plyne právě z toho, že lidé mezi sebou neumí komunikovat. Proto s rodiči určitě cvič otevřenou debatu, ve které budeš dávat najevo své potřeby a emoce a stejný prostor dej i rodičům. Můžeš to brát jako dobrou přípravu i pro tvůj vztah. Tam, kde není zdravá komunikace, totiž nemůže vzniknout ani pevný vztah. Přeji hodně trpělivosti a štěstí :-)

- Lenka Š. -