“Jsem si stále jistější, že to tak je a že to je něco, co se nejspíš už nezmění. Že to je součást mě, že to jsem já. O čem mluvím? O tom, že patřím do skupiny lidí, kde klukům se líbí kluci a holkám holky. Mám to prostě jinak, než většina lidí. Ale uvnitř sebe jsem s tím už vlastně ok. Teď jen nevím, jak to vezme okolí. Teda hlavně máma s tátou. Nejspíš by to měli vědět, ne?. Jednou to stejně zjistí, až si třeba někoho najdu. Cítím, že jim to chci říct teď, že teď je ten správný čas. Jak to ale udělat? Jak jim to mám říct?”

Pokud řešíš podobnou situaci, nejspíš se  - stejně jako už mnozí před tebou - obáváš toho, jak tuhle zprávu rodiče asi přijmout. Jak se zatváří, co řeknou? Zeptají se mě pak na něco a dokážu odpovědět? Možná máš v hlavě i konkrétní představy toho, jak by to mohlo probíhat. A ty nepříjemné představy převažují nad těmi pozitivními, že je to tak? Člověk má v povaze představovat si spíš horší průběh situace než to, že to půjde docela hladce. Zbytečně to ale člověka znervózňuje a stresuje, navíc  mnohem dříve než skutečně dojde na věc a postaví se před rodiče. Vím, že se to řekne lehce, ale pokud to jen trochu jde, zkus své myšlenky stočit k nějakým příjemným věcem a činnostem.

Věřím, že spousta rodičů vnímá homosexualitu jako běžný jev, podobně jako většinová společnost v našich končinách, a nijak negativně neprožívá coming out (ve smyslu přiznání jiné sexuální oritntace) svého dítěte. Přesto je dobré čekat, že je to může překvapit, zaskočit. Nebo naopak překvapí oni tebe, když řeknou, že to tušili. Samozřejmě jsou i typy lidí, kteří mají s homosexualitou výrazný problém a podobný rozhovor by byl komplikovanější. Jestli je takového ražení i některý z tvých rodičů se dá ale většinou zjistit předem.

Ještě než se odhodláš za rodiči zajít, nejspíš se vyplatí zamyslet se nad správným načasováním. Vhodný čas by měl být v době, když je víc klidu, napadá mě na příklad u společného jídla nebo po něm nebo když rodiče odpočívají. Můžeš předeslat, že bys chtěl/a mluvit o něčem důležitém s oběma rodiči nebo třeba oslovíš jenom jednoho z rodičů, to záleží na tobě a na situaci. Můžeš třeba povědět, že je všechno v pořádku, ale máš pro ně novinu a zajímá tě, kdy by na tebe mohli mít chvíli čas. Třeba to bude hned. A pak -  jde se na věc. Neboj se, nemůžeš to říct špatně. Nenapadá mě žádná speciální věta, která by byla “ta nejlepší” pro takové oznámení. Prostě to řekni tak, jak to cítíš. Třeba “Mami, tati, chci abyste věděli, že jsem gay/lesbička.” A pokud chceš, klidně přidej, že se trochu bojíš, co na to rodiče řeknou.

Co přijde pak? Možná chvíle ticha, po ní pár otázek typu “jak dlouho to víš” nebo “jak jsi to zjistil/a”, ale pravděpodobně nepřijde žádná, na kterou bys neznal/a odpověď. Myslím, že je fajn, když se rodiče ptají a zajímají, zvlášť pokud nemají kontakt s nikým jiným, kdo by byl  jinak sexuálně orientovaný. Pokud ti takové povídání s rodiči nebude zrovna vadit, může se z toho vyvrbit i docela příjemný rozhovor, který rozptýlí tvé obavy a s rodiči tě ještě víc sblíží.

- Eva -