Mít partnera, který je zároveň tvým nejlepším přítelem, je jedna z nejkrásnějších věcí, co se ti může přihodit. Některé páry si projdou fází prvotní zamilovanosti založené spíše na fyzické přitažlivosti a k pevnému přátelství se časem dopracují. Jiní mají po svém boku dobrého kamaráda/kamarádku a jednoho dne mezi nimi přeskočí jiskra a uvědomí si, že by vlastně mohli tvořit docela prima pár. Nás zajímá právě tenhle druhý případ. A konkrétně to, jak to zařídit, když si poprvé uvědomíš, že tvůj kamarád by vlastně mohl být tvým ideálním partnerem.

Stává se to poměrně často. V průběhu přátelství, někdy dokonce i na jeho začátku, si jeden z dvojice uvědomí, že ho ten druhý přitahuje. Čisté přátelství a přitažlivost bohužel nejdou příliš dohromady. Buďto je to jedno nebo to druhé. Zamilovaný člověk, jehož protějšek o jeho pocitech nic netuší, bude vždycky tak trochu nešťastný. Bude doufat, že jednou se objeví nějaký náznak toho, že druhý city opětuje. Jít s pravdou ven je náročné, vyžaduje to spoustu kuráže a o to zamotanější to je, když se s dotyčným kamarádíš. Už mezi vámi určitý vztah existuje, přestože není takový, jaký by sis přál. Vyznání citů by ho ale mohlo narušit. Proč se právě tohohle mnozí obávají? Představ si, že jsi na opačné straně tohoto problému. Někdo je zamilovaný do tebe, ale ty to dejme tomu stejně necítíš.

Jak si myslíš, že bys reagoval? Možná by tě to trochu vylekalo. Nevěděl bys, co si s tím počít. Tomu druhému sice na rovinu povíš, jak se cítíš, ale co od něj teď můžeš očekávat? Bude pokračovat ve vyznávání lásky, o kterou nestojíš? Budeš najednou za jeho pozorností, zprávami, slovy, úsměvy… vidět náznaky citů? Možná ano a možná ti to bude nepříjemné, protože o podobné city z jeho strany nestojíš. Tohle je tedy ta krutá pravda. Přátelství, kde je jeden z kamarádů do druhého zamilovaný, nemá příliš velkou naději v případě, že druhý city neopětuje. V podstatě jakýkoliv vztah mezi dvěma lidmi je taková malá rovnice. Je třeba v něm dávat, ale i dostávat. A jakmile jeden z dvojice dává mnohem víc, dává něco, o co ten druhý nestojí a nebo očekává, že dostane něco, co mu druhý nemůže nebo nechce dát, rovnováha se rozpadne. A to často i v případě, kdy si svoje pocity necháš pro sebe. Ať už svojí zamilovanost budeš tajit jak chceš, stejně se bude do tvého chování promítat. A i když tvého kamaráda/kamarádku třeba vůbec nenapadne, že jsi zamilovaný, možná i tak trošku ucítí, že se děje něco “zvláštního” a bude mu to nepříjemné, stejně tak jako ty si budeš připadat neustále jako na trní, dávat si pozor na pusu a fantazírovat o tom “co by kdyby”.

Pro přátelství to tedy vůbec nevypadá dobře. Je dost možné, že o kamaráda dříve nebo později přijdeš v případě, že tvé city neopětuje. A to se může stát ať už vyjdeš s pravdou na světlo a nebo ne. S ohledem na všechno, co jsme si doteď pověděli, myslíš, že stojí za to to risknout a povědět pravdu? Volba je samozřejmě jen a jen tvá, a žádná z variant není absolutně správná nebo špatná. Jen ty sám můžeš vědět, na co se cítíš, a zda jsi připravený přijmout případné následky svého rozhodnutí. Než uděláš konečné rozhodnutí, zkus se na chvilku do svého kamaráda vžít a představit si, jak by mohl reagovat.

Jak by se mohl cítit, pokud tvou lásku neopětuje? A podle toho, jak ho znáš - jak by s tím asi naložil? Začal by se ti spíš vyhýbat nebo existuje možnost, že by to vzal úplně v pohodě? Fantazii se meze nekladou a určitě neuškodí, když si na chvilku představíš, jak by to bylo super, kdyby to vyšlo a zjistili jste, že jste zamilovaní oba dva. Podobná představa ti dodá spoustu kuráže k tomu, abys přiznal barvu.

V případě, že se rozhodneš, že je pro tebe přátelství tvého protějšku důležitejší, než potenciální milostný vztah, zkus si pro své dobro nejprve urovnat vlastní myšlenky. Dopřej si klidně trochu času bez kamaráda, odpočiň si od všech těch pocitů, nadějí i bezmoci. Jakmile se to v tobě trochu zklidní a zvykneš si na myšlenku, že od svého protějšku žádnou romantiku nečekáš a čekat nebudeš, jsi připravený vztah obnovit. Drobný odstup může zafungovat i tehdy, když své city přiznáš, ale zjistíš, že nejsou opětovány.

Pokud si to v sobě zvládneš uspořádat a vyrovnat se se zmařenou nadějí na lásku, kamarádský vztah nemusí nutně skončit. Záleží samozřejmě i na tom druhém, jak se bude po tvém vyznání cítit, ale nic není ztracené. Jestliže si i on tvého přátelství váží a chce ho udržet, jsem si jistá, že mu dá druhou šanci.

Zamiluješ-li se do svého kamaráda, neznamená to nutně, že tím vaše přátelství končí. Můžeš získat toho nejlepšího parťáka pro život, ale i když to nevyjde, přátelství může vydržet ba dokonce z toho všeho vyjde ještě pevnější. Záleží na tom, jak moc si sebe navzájem s kamarádem ceníte, a zda budeš schopný se vyrovnat se skutečností, že tvé city nejsou opětovány.

- Lenka -