Každý z nás má svou vlastní představu o tom, jak by měl vztah mezi dvěma lidmi vypadat. Je naprosto přirozené, že se od sebe naše a partnerovy představy o vztahu liší. Není to ale často tak, že jsme ovlivněni tím, jak se ve společnosti chovají jiné páry? V té chvíli si danou potřebu uvědomíme a zatoužíme po tom, čeho se nám nedostává. Je nutné si ale uvědomit, že každý z nás je jiný a projevování citů k partnerovi před jinými lidmi může být pro někoho obtížnější.

Někteří lidé berou chvíle, kdy jsou se svým partnerem o samotě jako něco, co je jen mezi nimi a co na veřejnost nepatří. Před ostatními si své pocity nechávají jen pro sebe a přílišné laškování mohou brát jako ztrátu intimity nebo třeba chlubení se druhým. Jsou situace, kdy takové chování opravdu není příliš vhodné – například před rodiči partnera (každá rodina má jiná pravidla) nebo před vyučujícími ve škole. Zkrátka vždy by vše mělo být přiměřené situaci.

Pokud ale partner na veřejnosti odmítá jakýkoliv fyzický kontakt, je důležité, aby sis s partnerem pohovořila o tom, z jakého důvodu chová k tomuto kontaktu odpor, svěřit se s tím, co Ti dělá radost a že letmá pusa nebo držení se za ruku ti přijde jako přirozená věc mezi dvěma zamilovanými lidmi. Chová se tak partner vždy nebo jen v některých situacích? Je přirozené, že se partner drží trochu dál, pokud je mezi svými přáteli – zvlášť dospívající muži to pak mezi sebou nevybíravě komentují a to nemusí být nikomu příjemné. Je těžké nahlédnout do duše tomu druhému, ale důležitá je komunikace a domluvení se na určitých „pravidlech“ ve vztahu.

Stydlivost může hrát ale také svou roli. Pokud budeš mít pocit, že by Ti partner rád vyhověl, ale stydí se, neboj se udělat první krok a postupem času třeba i on přijde na to, že i jemu je to příjemné.

Snaž se tedy zjistit, v čem vidí partner hlavní problém. Do ničeho se ho ale nesnaž nutit, může na to mít své osobní důvody, které Ty ale máš právo znát.

Hodně štěstí!

-Kačka-