aneb - má o mě zájem kluk, ale já ho nechci ...

Neopětovaná láska je opravdu velké téma, které se nějakým způsobem dotkne v životě každého z nás. Vlastně se s ní nepřímo setkáváme v podstatě denně, prostřednictvím písniček, filmů, seriálů, časopisů a knih. Asi každá z nás už někdy četla nebo slyšela o někom, kdo miluje někoho jiného a udělal by cokoliv, aby to ten druhý cítil stejně, ale všechno snažení přijde vniveč a ten druhý to prostě tak nemá a všechny naděje se propadnou a jsou ty tam.

Když někdo naši lásku neopětuje, tak nás to může pěkně bolet a můžeme se kvůli tomu trápit jak chceme a stejně je nám to k ničemu, protože k lásce nikoho přinutit nemůžeme a nakonec se s tím také musíme smířit.

Říká se, že láska dělá divy a umí pohnout i kamenem, ale jako všechny věci na světě, má i svou stinnou stránku, která je ale stejně mocná jako ta světlá. Když někoho milujeme a on nám naši lásku neopětuje, tak je to pro nás hrozně vyčerpávající, protože to, co vyšleme ven k tomu druhému člověku, se nám vrátí zpátky jako bumerang v podobě zklamání a úzkosti. Taková věc s člověkem dokáže pěkně zamávat, nehledě na věku nebo pohlaví. I když se třeba kluci můžou tvářit “drsně” a dělat, že je jim to všechno jedno, tak v hloubi duše, tohle opravdu zabolí. Vždyť to, že někomu projevíme své city znamená, že se jim úplně odhalíme a vydáme a jsme tím pádem velmi zranitelní. Každý z nás si určitě dokáže představit jaké to je a jak jsou takové pocity hluboké.

V životě se nám ale také může stát, že budeme stát “na opačné straně barikády” a že právě my, budeme ti, kteří lásku nějakého kluka neopětují. I když se na první pohled může zdát, že my jsme ti, kdo je v pohodě a “na koni”, tak naše pozice je stejně těžká jako pozice toho, kdo nás miluje. Holka, kterou miluje kluk, o kterého ona nemá zájem musí mít hodně sil a nemá to vůbec jednoduché, protože musí někoho zklamat a to vyžaduje opravdu velkou dávku upřímnosti a ohledu.

Chce mě kluk, říká, že mě miluje, ale já to tak necítím. Tak a co teď? Úplně jasně vím, že s ním nechci být a že mě nepřitahuje. Moje pocity jsou tedy jasné, ale ouha! Říct to takhle jasně a na rovinu, to už je o něco těžší.

V první řadě si uvědomím, jaké to asi je pro toho druhého a co ten kluk vlastně prožívá. Jeho to také muselo stát hodně sil, aby se vyslovil a to je třeba mít na paměti. Většinou je lepší to nikde moc “neroztrubovat” a nechat si to spíš pro sebe a jednat s tím druhým s respektem a nedělat si z něj třeba legraci nebo se mu posmívat. Fakt je, že jednou na téhle pozici můžeme být my a pak by nás to asi bolelo ještě víc.

Respekt a ohleduplnost jsou tedy důležité, ale také se to nesmí přehánět. Nejlepší je, když sebereme všechnu odvahu a kuráž a řekneme to tomu klukovi jasně. Prostě žádné větší “opatlávání” kolem a narovinu. Zní to jako hračka, ale je fakt, že je to pěkně těžká věc. Někdo třeba nechce vidět realitu a i když mu všelijak naznačujeme, že nemáme zájem, tak to stejně nepochopí, protože to chápat nechce. A naopak si třeba myslí, že děláš jenom drahoty a nakonec si dáš třeba říct. Tomuhle všemu se právě vyhneš, když to řekneš už hned ze začátku narovinu a nenecháš se tak zbytečně dobývat. Pozor, někdy to může být příjemné a ani se nám to vlastně nechce až tak úplně končit, protože se nám líbí, že o nás má někdo zájem. To ale není fér k tomu klukovi, který si myslí, že to dobýváním nekončí a že z toho třeba ještě něco bude. Tohle se může někdy táhnout i léta a vede to akorát ke zmatkům a třeba potom ještě většímu zklamání a vzteku ze strany toho kluka. Takže nejlepší je mu to říct s citem, ale tak, aby to opravdu pochopil. Holky, tohle dá opravdu zabrat, ale většinou si tak ušetříte dost trápení a nedorozumnění.

Může se stát, že to řekneš narovinu, ale ten kluk to stejně nevezme a nechce to vidět a smířit se s tím. To už je ale jeho problém. Ty ses zachovala fér, protože jsi řekla věci tak, jak jsou a on se s tím prostě chtě nechtě musí nějak vyrovnat. Je normální, že to třeba nějakou dobu potrvá než se s tím smíří, ale kdyby si přece jenom nechtěl dát říct a táhlo se to dlouho a obtěžovalo tě to, tak se neboj trošku přiostřit. Někdo to prostě nepochopí, dokud se mu to neřekne pěkně od rány. Tahle část je opravdu jenom na něm a už to k tobě nepatří.

Jasně, je to nepříjemná věc a může se stát, že ten kluk se třeba naštve a obrátí všechno proti tobě a nebo tě bude třeba pomlouvat, ale to už k tomu prostě holt patří a časem to odejde. Neboj, tohle nikdo moc dlouho nevydrží a brzy ho to přestane bavit, když se do toho nebudeš vkládat. Vy dva moc dobře víte jak to bylo a to stačí.

Další možnost, tedy taková berlička, je pomoc kamaráda. Jestli máte společné kamarády, tak třeba pomůže, když to ten kluk uslyší i od někoho jiného. Tohle může někdy člověku otevřít oči, ale je to spíše opravdu taková berlička, protože to hlavní si musíte vyřešit spolu, bez pomoci kamarádů. Když se do toho pletou další lidi, tak se to obvykle ještě víc zamotá.
Celkem důležité je také zmínit, že když někoho odmítám, tak bych ho tedy ani neměla k ničemu využívat. Alespoň po dobu, kdy je to aktuální. Někteří kluci posílají dárky nebo tě někam zvou, to je ale lepší odmítnout, i když by se nám to třeba líbilo. Vystavujeme se tak nebezpečí, že ten kluk si začne myslet, že nakonec to s tím odmítáním nebude tak žhavé a že má ještě šanci. Je prostě potřeba si udržet zdravý odstup a počkat co přinese čas.
Holky, říct někomu, že ho nemilujeme je fuška, ale je to lepší než někoho vodit za nos a zaplétat se do něčeho, do čeho vlastně nechceme.
Tak hodně štěstí a ať se brzy objeví ten pravý !

-terka-