Vzájemná důvěra mezi partnery je jedním ze základních stavebních kamenů hezkého a kvalitního partnerského vztahu. Proto je důležité ji v průběhu vztahu budovat a rozvíjet, aby náš vztah mohl dobře fungovat a přinášet oběma partnerům radost a naplnění.

Při navazování nového vztahu do něj každý vstupujeme s různou mírou důvěry v toho druhého, v závislosti na našich předchozích zkušenostech a na výchově. Kdo má dobré zkušenosti s druhými lidmi vstupuje obvykle do vztahu s větší důvěrou, než ten, komu bylo někdy ublíženo, či se v někom zklamal. V počáteční fázi vztahu tedy není dobré nikam pospíchat a ani na druhého tlačit, aby se nám více otvíral a více nám důvěřoval, pokud se bude cítit ve vztahu dobře a bezpečně, rád nám svěří i více osobních myšlenek a prožitků. Je dobré svého partnera zcela respektovat i s mírou důvěry, kterou nám v počátku dává.

Vlivem společného trávení času a spoluprožívání nejrůznějších situací postupně jeden druhého hlouběji poznáváme, jsme si bližší a více nám na sobě záleží. Ruku v ruce s poznáváním jeden druhého je důležité budovat vzájemnou důvěru, na které vztah z velké části stojí. Co můžeme udělat pro to, aby nám partner více důvěřoval? Předně je potřeba pracovat na našich vlastních osobnostních kvalitách a chovat se tak, aby nám partner důvěřovat mohl. Důvěru vzbuzuje například umění dodržet své slovo a splnit to, co slíbím. Měli bychom se chovat čestně, vyvarovat se všech pomluv, falší a lží a jednat s druhým na rovinu, ale zároveň citlivě. Důvěru rovněž posiluje vědomí toho, že se na nás partner může spolehnout a že přijímáme plnou odpovědnost za svoje činy a že se v různých nepříjemných situacích nebude vymlouvat na druhé. Ve vztahu je také důležité, aby partner cítil, že jej v případě potřeby vyslechnete a budete se mu snažit porozumět, případně i pomoci. Je správné dát partnerovi najevo, že je přijímán takový, jaký je, se svým pohledem na svět, cítěním, prožíváním, chováním, se svými klady i zápory. Takovéto přijetí by mělo být samozřejmě oboustranné.

Závěrem bych chtěla říci, že ve vztahu bychom ale neměli být na sebe navzájem přespříliš přísní a neměli bychom tvrdě vyžadovat, aby druhý splňoval všechny výše popsané body a naše požadavky. Každý z nás máme právo udělat chybu a poučit se z ní. A pokud tedy partner chybu udělá a omluví se nám, měli bychom to respektovat a naučit se druhému jeho pochybení odpustit. Než dělat ukvapené závěry, je lepší se navzájem vyslechnout, snažit se si porozumět a provádět vstřícné kroky. Je-li dobrá vůle, tak se i mnohá větší nedorozumění dají zvládnout bez zbytečných výčitek, ostrých slov, ublížení a slz. Je dobré se navzájem podporovat v budování ctností a mít na sebe dobrý vliv a vyvarovat se shazování a odsuzování jeden druhého. Šrámy na srdci se hojí pomalu... Dejte si proto, prosím, na svých vztazích záležet.

-markéta-