Myslím si, že v partnerském vztahu je dobré zachovávat určitou rovnováhu. Znamená to, že každý si vezme svůj, přibližně stejný díl společné práce (např. úklid domácnosti, údržba zařízení a spotřebičů, zahrada, pes, papoušek, péče o dětí atd.) a společných výdajů (např. stravování, výdaje za energie, výlety, cestování, financování koníčků a zábavy, pomůcky pro děti, návštěva kulturních zařízení atd.).

V zájmu obou partnerů by mělo být rozdělit se spravedlivě o povinnosti a přispívat do našeho vztahu stejným dílem energie – to znamená, aby jeden se pořád nedřel a druhý se takzvaně „nevezl“ bez sebemenší snahy. Také ale není cílem, aby jeden druhého ovládal a diktoval mu, co má dělat. Nejsme něčí otroci, ani otrokáři. Ve vztahu je důležitá rovnoprávnost obou partnerů. Nad rovnoprávností je nadmíru užitečné popřemýšlet společně (od toho jsme ve vztahu dva), společně diskutovat (bez zbytečného shazování druhého, urážek, povyšování se, či ponižování se, shazování se) a společně hledat, co nejschůdnější a nejšťastnější řešení našich vztahových potíží. Hledejme rovnováhu mezi přijímáním a dáváním. Ať už se jedná o city, míru naslouchání druhému, snahu porozumět mu, laskavosti a praktickou pomoc (něco za druhého zařídím, udělám, nebo mu pomůžu s jeho prací) nebo o to, jakým dílem naší “práce“ do vztahu přispíváme. “Prací“ zde myslím naši energii, kterou do vztahu vkládáme (vstřícné kroky vůči druhému, třeba to, že za ním přijedu přes půl republiky, naše nehmotné dary, ochota pomoci, prospět, pochopit, odpustit, ale abychom nezapomněli i ochota pohladit a milovat).

Následuje pár praktických rad ohledně financí. Pokud je vztah nový a nezávazný, tak já osobně upřednostňuji oddělené finance a dělení nákladů půl na půl. Jednou něco zaplatí muž, jednou něco zaplatí žena. Chci se tím vyvarovat tomu, aby si mě nějaký muž kupoval. Když mě však chce muž - kamarád pozvat na večeři, či do kina, tak to od něj přijímám jako dar. Na druhou stranu nemám ráda chování, kdy ženy si nechávají kupovat od mužů velké dary a nechávají je za sebe vše platit, protože muži se pak mohou cítit využíváni. Ono to také někdy využívání je. Na kávu či na víno se žena od jí sympatického muže může nechat pozvat, to je jasné. Pokud ale přijme pozvání na večeři, už tím muži dává signál větší náklonnosti a musí zvážit, jak si dotyčný muž tento její signál vyloží a co očekává. Někteří muži (i ženy) nehledají trvalý vztah, ale milostné dobrodružství. Nezapomeňte, že na večeři se chodí večer a večer se rychle stmívá, a pak přichází noc. Tak, aby se vaše a jeho představy o trávení noci příliš nelišily.

Pokud je ale vztah dlouhodobější, závaznější a muž a žena spolu žijí, budují domov pro svou společnou rodinu, pak si myslím, že je dobré mít peníze společné a radit se, jak s nimi budeme nakládat. Je třeba pokrýt nutné výdaje, něco si užít a dopřát a něco ušetřit do rezervy, či na budoucí investice. Cílem je najít míru mezi zbytečným rozhazováním peněz, ale nesklouznout zase naopak k lakomostí, skrblictví a “škrtounství“. Hledejte spolu, jak vám to oběma vyhovuje. Hodně štěstí!

- Markétka -