... aneb jsou na to nějaká pravidla?

V dnešní době je tato otázka mnohem složitější, než tomu bylo v minulosti. Dříve bylo zcela běžné, že platil muž. To přirozeně vyplývalo z jeho postavení ve společnosti - muž byl považován za toho, kdo zajišťuje finanční stránku rodiny, kdo ji má živit a i pro něj samotného by byla potupa, kdyby na veřejnosti platila žena. Ta často do práce nechodila nebo byly její finanční možnosti mnohem menší.

V dnešní době je situace zcela odlišná, přesto však zmíněné stereotypy často přetrvávají, alespoň v implicitní podobě. Jde-li pár do restaurace, očekává se, že bude platit spíše muž nebo, že si částku mezi sebe rozdělí. Většinou by bylo překvapivé, kdyby za oba platila dívka. Tohoto očekávání si můžeme všimnout i u číšníků. Většinou se při otázkách placení obracejí na muže.

Když jde pár do restaurace, muž většinou ani neočekává, že by za něj dívka platila, dívka to však již očekávat může, zejména je-li pozvána. Nestane-li se tak, může chlapce považovat za hrubce. A i muž se může cítit uražen, chce-li pozvaná dívka platit. Naopak pozve-li dívka chlapce, pravděpodobně jej neurazí, bude-li chtít zaplatit ona, ale zároveň to od ní ani příliš neočekává.

Jak již bylo zmíněno dříve, vyplývají tato „pravidla“ ze striktního rozdělení mužské a ženské role, jak tomu bylo v minulosti. Toto rozdělení však dávno neplatí a tedy ani „pravidla placení“ nemusí být striktně dodržována a jedinec se nemusí obávat žádného společenského faux-pas. Může však může opačné pohlaví zklamat, zejména jedná-li se o „neplatícího muže“.

„Problémy“ s placením hrají roli zejména v počáteční fázi vztahu, než zjistíme, co od nás druhý očekává, jak je na tom finančně a jak je sám ochotný platit. Nemá smysl chodit kolem horké kaše. Je jasné, že nezačneme „finanční stránku“ řešit již na prvním rande, ale po nějaké době je lepší si ji ujasnit a stanovit si vlastní pravidla, kdo a kde bude platit, než trnout nad tím, že budu muset zaplatit drahou večeři, a pak být dva týdny o hladu.

Placení v partnerském vztahu by mělo být rozděleno tak, aby s tím byli spokojeni oba partneři. Žádná obecná pravidla zde platit nemohou. V dnešní době již dávno není zásadou, že má muž větší plat než žena a pokud tomu tak je, nebývá to již o tolik, aby musel vždy a všude platit on. Měl by se zde tedy brát ohled na finanční možnosti partnerů a jejich přijetí či nepřijetí tradičního vymezení mužské a ženské role. Muže opravdu často potěší, může-li dát své poslední peníze za drahou večeři ve dvou a žena se zase ráda nechá pozvat, i když její finanční možnosti převyšují plat muže.

- Anička -