Vyznat se ve vlastních pocitech je jednou z nejobtížnějších věcí, se kterými se ve svém životě můžeme setkat. Často chceme po svém partnerovi vědět, zda nás opravdu miluje a ani se neuvědomíme, jak je odpověď na tuto zdánlivě jednoduchou otázku nesnadná.
Problémem je, že naše city nejsou stále stejné. Mění se v závislosti na vnějších podmínkách, na tom jak se cítí naše tělo, jakou máme náladu.

Naše pocity se od sebe liší svou intenzitou a také délkou trvání. Afekty jsou krátkodobé, ale zato velmi intenzivní, často vyvolány jedním podnětem, který na nás působí. Jistě znáte chvíli, kdy bychom nejraději „zabili“ člověka, kterého máme jinak celkem rádi nebo naopak cítíme náklonnost k někomu, koho jinak příliš „nemusíme“ (například pokud se nás při nějaké příležitosti zastane). Nálada je delšího trvání, často si ji neuvědomujeme, je méně trvalejší než afekt. Nálada podbarvuje naše vnímání okolního světa, ale je také velmi závislá na vnějších okolnostech, na tom, co nás potkalo.

Podle afektů ani nálad nemůžeme posuzovat naše city k někomu jinému, protože jsou velmi měnlivé.  Když mluvíme o lásce, mluvíme o něčem dlouhodobějším, o něčem, co se vztahuje k lidem….co je to ale láska? Jak lásku definovat? Náš velmi omezený slovník má pouze toto slovo, pod které spadá láska přátelská, mateřská, láska erotická. Každému je jasné, že láska mezi matkou a dítětem vypadá zcela jinak než, láska mezi dvěma partnery. Řečtina má pro každou tuto lásku jiné slovo. Není tedy jednoznačné, co si pod láskou představit. Není jasné, co je to milovat.

Je již samo o sobě obtížné vyznat se ve vlastních emocích, kde se v jeden okamžik střetávají afekty i dlouhodobé city – milovaný člověk nás momentálně velmi rozzuřil a přesto nemůžeme říci, že jej v daném okamžiku nemilujeme. Je také složité city popsat. I když cítíme něco krásného, je to všechno jen abstraktní, slovy nepopsatelné.
Přesto však můžeme poznat, zda svého partnera milujeme již pouze podle našeho chování, podle emocí převažujících za určité časové období.

Když někoho milujeme, měli bychom se v jeho přítomnosti cítit dobře. Měli bychom chtít být více s ním než bez něj, měli bychom převážně vyhledávat jeho společnost (ne od něj unikat). Milovanému člověku přejeme to nejlepší naopak jeho neúspěch nás netěší.
Pokud mluvíme o lásce k partnerovi, mluvíme o lásce erotické, v řečtině éros. Tento typ lásky v sobě na rozdíl od lásky mateřské či přátelské zahrnuje neméně podstatnou tělesnou složku. Rádi se svého partnera dotýkáme, líbáme se s ním, je nám příjemné, když můžeme cítit jeho tělesnou blízkost.

Tento „výčet“ toho, co by měla láska „obsahovat“ je samozřejmě jen orientační a v žádném případě to neznamená, že pokud po společné dovolené chceme být nějaký čas bez partnera, že jej nemilujeme. Jde spíše o to, co převažuje, a zda nám vztah s druhým vyhovuje. Je zcela individuální, na co klademe v lásce největší důraz, podle čeho hodnotíme míru lásky, Některým lidem stačí láska zcela platonická a fyzický kontakt nepotřebují. Jiní naopak mluví o lásce, i když si s partnerem nerozumí a mají jej „jen na to jedno“.

Není na nás, abychom soudili, jak kdo miluje. Důležité je, aby se jeho milování líbilo Tobě i tvému partnerovi.

-anička-