Zdá se mi, že z našeho vztahu vyprchala láska… Tolik pro mě znamená. Někdy je ale tak nesnesitelná… Jen když na něj pomyslím, srdce mi poskočí… Jsme nejen partneři, ale i skuteční přátelé. Jen ta vzájemná přitažlivost se někam vytratila… Jsme pro sebe ti praví?

V každé etapě vztahu může člověka napadnout myšlenka, zda je jeho partner skutečně tím pravým. Někdy je tato představa rozechvělá štěstím, jindy může být znejisťující či skličující. Tuto otázku si totiž pokládáme v nejrůznějších situacích. V situacích, kdy jsme plni hřejivého pocitu lásky, ale i v těch, kdy náš vztah drhne a zvažujeme, co dál.

V obou případech vstupují do hry srdce a rozum. Srdce nám napovídá, jakou blízkost, vřelost a celkovou pohodu ve vztahu prožíváme. Rozum pak přichází s nejrůznějšími postřehy, do jaké míry se zdá partner a celý vztah  vyhovující, s čím jsme spokojeni a s čím ne. Myslím, že je dobré naslouchat oběma rádcům, srdci i rozumu. Skutečně mají co říct a opomíjet jednoho či druhého by se nemuselo vyplatit.

Co ale dělat, když se ti dva nemohou shodnout? Jako první co udělat mě napadá více nahlédnout do “světů” obou dvou. Srdce vám může ukázat, proč partnera milujete nebo co byste potřebovali, aby láska proudila lépe. A rozum jistě ukáže na důvody, které utvrzují nebo znejišťují myšlenku, že váš partner je tím správným člověkem pro společný život. Vše, co vás k tomu napadá, je dobré si sepsat na papír.

Nyní je možné učinit další aktivní kroky. Máte možnost se zamyslet, jak důležité pro vás všechny tyto věci jsou, zda jsou neměnné, jakou roli v nich hrajete sami a jak se dají případně ovlivnit. Pro jasnější úvahu mnohdy pomůže vyčištění toho, co stojí mezi vámi a partnerem. Negativní emoce, které člověk nevyjádří, v sobě přechovává, a vytváří tak překážky a pasti mezi sebou a partnerem. Tím, že si otevřeně promluvíte o tom, co se vám nelíbí a co byste potřebovali, tyto bariéry budete bořit. A dále otevřeným sdílením toho pozitivního, co v sobě chováte směrem k partnerovi, se k sobě ještě více přibližuje.

Nesmíme ale zapomenout ještě na jednoho důležitého rádce, který by - alespoň z mého pohledu - měl mít poslední slovo. A tím je intuice. Je to takový šimravý pocit, někdy třeba i docela nelogické přesvědčení, že tak se věci prostě mají. Někteří lidé jsou na svoji intuici napojeni více a jsou zvyklí ji i více důvěřovat, někteří o svoji intuici nemají téměř potuchy. Ale věřím tomu, že ji máme všichni.

Stačí se ztišit, “vypnout” myšlenky, vnímat svoje tělo a jen tak chvíli být, dýchat. A v ponoření do pocitu úplného klidu si položit otázku “Je to člověk, který je pro mě tím pravým?”. Když budeme chvíli trpělivě naslouchat, odpověď dostaneme. Musíme počítat ale i s tím, že odpovědí bude “pro tuto chvíli nevím”, a musíme ji dokázat přijmout, stejně jako jakoukoliv jinou odpověď. Někdy chtějí věci svůj čas a vyjdou na světlo až v ten správný moment.

- Eva -