Uživatel:
Heslo:
Nový uživatel
Ztráta hesla?
https://www.facebook.com/pages/poradna-laskycz/186630958026517/

Lyrické texty

01.10.2001 00:00
Pocit domova.
"Doma je tam, kde je teplo..." jsem se učil v nějaké básničce na základní škole. Nechápu to, je tolik míst, kde je teplo, ale přece tam je chlad. Ne úplně, není zima, ale ze všech koutů číhá chlad. Pohladí vás něčí ruce, ale stejně cítíte ten chlad - ještě větší než před tím. Neznám místo, kde by nebylo ani trošku chladu. Stále ho hledám, ale nenacházím. Snad, snad ho někdy najdu, ale co si vzpomínám, snad už jsem ho našel. V tvé náruči. Tam, i když je zima, tam chlad necítím, cítím jen, jak mě, mé srdce i mou duši zalévá teplo. Není to teplo domova, je to teplo lásky...

Zaslal/a: Marcel (16 let)
50%
Archivní příspěvek
01.10.2001 00:00
Jak se hledá dobrý přítel
Jak, jak jen jak? Stále mi to buší hlavou. Už, už málem jsem ho našel, přirostl mi k srdci, avšak najednou je pryč. Pro mě zemřel a s ním zemřela i část mého já. Jediné co stále slyším, co cítím je slovo zrada. Zrada. Zrada. Nic než zrada. A jak teď najdu nového přítele? Sám sebe se ptám - chci ho vůbec hledat? Vždyt on, on byl nenahraditelný. Byl to, byl to zkrátka můj přítel. Nikdy takového už nenajdu. A i kdybych našel, už nikdy mu tak neotevřu své srdce. A pak, pak se mi honí hlavou otázka... a má vůbec cenu ho hledat? Můžu mu něco nabídnout. Ano můžu. Můžu mu nabídnout zradu. Nic víc, nic míň.

Zaslal/a: Robin (17 let)
50%
Archivní příspěvek
01.10.2001 00:00
Máme to těžké
Čau všichni, viděla jsem tady ten krvák od tý Johany, která to chtěla zhodnotit. A já bych vás chtěla požádat vo to samý. Tohle jsem napsala a dostala jsdem za to kouli. Myslíte si, že to fakt je na kouli?

Čau Renáta (taky můžete psát nadhernarenata@centrum.cz).Děkuju



Máme to těžké. Kdo my? No přece studenti. Chudí studenti.Mnoho lidí říká, že peníze nejsou důležité, že je třeba myslet na jiné hodnoty, ale většina z nich si často stěžuje, že zdražili plyn nebo elektřinu. Ještě ke všemu slýcháme od svých babiček a dědečků, že když oni byli malí, tak měli buřta za korunu a limonádu za dvě. A pak si ještě stěžují, že doba je zlá, ale nezapomenou dodat, jak jsou rádi, že si můžou levně nakoupit v tržnici. Ale co se dá dělat? A co mám říkat já !?!

Moje kapesné mi stačí tak akorát, abych si jednou za měsíc někam vyšla. Ale co ostatní dny? Na ty si musím přivydělávat tvrdou prací. Ale to, co si vydělám stačí na pokrytí věcí, které nutně v tom měsíci potřebuji. Takže co dělat?Víc pracovat nemůžu, protože jak jsem už výše uvedla, jsem student a tak nemám moc času.

Takže jsem se před časem rozhodla, že si nebudu kupovat kupón na MHD a tak se můj příjem zvýší každého čtvrt roku o 500 Kč. Nic moc, ale stačí.Vždycky, když jsem kupón měla, tak mě nikdo nekontroloval, takže mi připadal zbytečný. Jak jsem ale předpokládala, že když ho mít nebudu, tak mě chytí. A chytli. Doma jsem si o zaplacení pokuty říct nemohla, protože by vyšlo najevo, že jsem peníze na MHD utratila jinak. Tak jsem si musela odhlásit obědy. Na začátku dalšího měsíce jsem šla do školní jídelny, že si obědy na další měsíc zaplatím, ale než jsem tam došla, tak mě napadlo, že jsem přece skoro celý měsíc bez obědů vydržela a moc mi nechyběly (prostě se to dalo vydržet). No a tak jsem přestala chodit na obědy.

Ale i tak mi peníze pořád nestačí. Vždycky na začátku měsíce si mohu dopřát zajít do kina, ale ke konci měsíce mi nezbývá nic jiného, než procházky v parku. Alespoň dělám něco pro své zdraví. Omezením příjmu jídla počínaje (to je v mém případě velmi užitečné) a pohybem na čerstvém vzduchu konče.

Ale co kultura? Od všech dospělých ze svého okolí často slýchám, jaký jsem "kulturní barbar," že mě nic nezajímá a podobně. Ale to není pravda. Přece bych radši trávila večery ve společenských šatech mezi staříky a lidmi středního věku na koncertech vážné hudby, ale já nemůžu. Nemůžu si to dovolit, takže přicházím o obrovské kulturní zážitky. To si ale občas vynahradím na plese (pokud mi rodiče zaplatí vstupenku). Vždycky je poprosím i o malý příspěvek "na šatnu a na limonádu," ale nikdy mi to nechtějí uvěřit protože po návratu z plesů předešlých jsem se zrovna neprojevovala jako zarytý abstinent (vysvětlovala jsem to tím, že po tanci je opravdu velká žízeň).

A co ostatní kulturní zážitky? Jak ráda bych trávila večery nad dobrou knihou než v zakouřených místnostech, ale co můžu dělat, když mi kapesné nezbyde na roční příspěvek do knihovny? Takže se snažím kulturně žít alespoň tím, že chodím do Klubu mladých diváků (přesněji řečeno nechávám si rodiči proplácet lístky).

A co ostatní výdaje? Třeba oblečení? A proč tak často slýchám od rodičů, že to nejsou moji sponzoři? A co dárky? Ty taky něco stojí, nemluvě o oslavách, na které pozvání přece nejde odmítnout?

Všechny tyto problémy jsem chtěla vyřešit novoročním předsevzetím. Chtěla jsem se začít pravidelně stravovat, přestat být černým pasažérem, omezit večerní a víkendové "vycházky" a stát se civilizovaným člověkem. Ale všechny předsevzetí byly pryč, když jsem byla pozvána na oslavu silvestra. Prý na rozloučení se starými zvyky z minulého roku a vykročení pravou nohu tím správným směrem, což také něco stojí … Zase jsem neměla ani korunu. Mě to ale vůbec nevadí, protože to byl skvělý večer.

Nevadí mi ani, že mám stále málo peněz, jsem ráda, že můžu svůj volný čas trávit se svými přáteli, což i při nejlepší vůli něco stojí. Říká se totiž: Bez peněz do hospody nelez (a ani limonády není levná).

Na závěr bych asi měla připsat nějakou hlubokou myšlenku, stále všemi připomínanou, že peníze jsou mnohem méně než opravdoví přátelé. To je samozřejmě pravda, jenomže my to nemáme lehké. My chudí studenti. Takže na závěr musím dodat, že: "Peníze jsou pro mě vzduch, ale bez vzduchu se nedá žít…"

Zaslal/a: Renáta (15 let)
67%
Archivní příspěvek
01.10.2001 00:00
Chci to vykřičet do světa. Chci to říct vám všem!!! On je prostě skvělej, skvělej a skvělej. On je můj kluk. Je první a dala jsem mu všechno. Je to on, koho z celého srdce miluju a vždycky budu. Přeju to vám všem. Není nic lepšího než láska.

Zaslal/a: Zuzka (16 let)
50%
Archivní příspěvek
01.10.2001 00:00
SRDCE JAKO TROFEJ
Ahoj, jednou jsem ve škole napsala tenhle krvák, asi docela dobrej a byla bych ráda, kdybyste si ho přečetli a poslali mi připomínky a kritiky na mejl (johanka55@seznam.cz). Dík



SRDCE JAKO TROFEJ

V temnu a tichu hlubokého lesa bylo tajemné obydlí.Nebylo slyšet nic kromě šumění lesa a hlasitého oddychování. Byl to Radim, který se vrátil celý udýchaný na práh chaty, která se nořila do noční tmy. Jakmile vstoupil do dveří, něco nepříjemně zapraskalo. Když udělal další krok, cosi vrzlo. V normální chatě je celkem běžné, že něco vrže, praská a vydává prapodivné zvuky. Ale Radim byl vylekaný z černé postavy, která ho honila a před kterou se vrátil do chaty a právě teď stála před jeho dveřmi! Dveře ze strachu zamkl a přisunul k nim stůl.

Ještě je nutno dodat, že Radimova matka se odstěhovala, když byl malý a jeho otec, který je stále pryč se vrací pozdě v noci a opilý. Opilý tak, že někdy ani neví, že má syna. Radim k němu nemá důvěru a ani ho nemá rád. Spíš ho nenávidí. Klid a pohodu domova mu vrací malý psík Andy, který ho vítal radostným, ale nervózním štěkotem při jeho příchodu.

Zpět ale k Radimovi. Jak tak seděl, aby si odpočinul po zoufalém úprku, najednou uslyšel dvě velké rány, které oba přátele vyděsily. Radim sebou cukl a Andy začal zuřivě štěkat. Rány se stále opakovaly. Radim si držel uši a snažil se nepřipouštět si, že je kdosi blízko. Věděl ale, že tohle dlouho nevydrží. Našel v sobě poslední kousek odvahy a sešel se schodů dolů ke dveřím. V okně viděl člověka, onu černou postavu, jak odchází. Když postava zcela zmizela v šeru lesa, začal Andy škrábat na dveře. Vyšli ven. Všude bylo ticho a oni slyšeli jen tiché skučení větru. Radimovi se hlavou honily různé myšlenky. Svíralo ho mnoho tísnivých pocitů a jeho fantazie pracovala na maximum. Posvítil před sebe a najednou ho popadl amok. Na zemi uviděl mrtvé tělo, okolo kterého bylo moře krve.Radim se neodvážil jít dál, jako by mu nohy přirostly k zemi. Bylo to totiž tělo jeho otce! Jeho pocity s ním otřásly a on si připadal slabě a opuštěně.

Po chvíli zoufalého pozorování mrtvého těla zvedl jeho pes Andy ze země kousek papíru promočeného krví. Radim mu ho znechuceně vzal a chtěl ho vyhodit, ale po chvíli si všiml, že je popsaný. S velkým odporem, ale obrovskou zvědavostí ho začal číst. Stálo v něm, že Antonín Horák - tak se jmenoval jeho otec, si dne 21.11.1998 vypůjčil 50 000Kč. V případě, že do 1 roku neodevzdá výše uvedenou částku i s úroky, bude potrestán. Pod textem byl zřetelný podpis jeho otce.

Asi po hodině se Radim probral z počátečního šoku, celý roztřesený se vrátil do chaty a začal prohledávat otcovy poličky a náhle našel dopis, ve kterém bylo upozornění na trest, při nesplnění dohody.Radim v sobě znovu našel poslední kousíček odvahy a chtěl jít na policii. Andy měl hlídat dům. Vydal se tedy na cestu do nedaleké vesnice, avšak několik desítek metrů od chaty však potkal onu divnou postavu. Ruce měla červené od krve a v ruce dokonce držela srdce, lidské srdce! Radim naprázdno polkl a zůstal stát jako omráčený. A to byla chyba. Osudná chyba. Černá postava se k němu blížila a tichým, hrozivým hlasem šeptala: "Ano dítě, já, já jsem zabil tvého otce, mnoho dalších a také jsem otrávil tvého psa. Vím, že jsi mě poznal. Za to mi teď zaplatíš." Radim nemohl popadnout dech a měl pocit, jako by ho jeho rozum i tělo zradily. Nemohl dělat nic. Jen se mu hlavou honily prapodivné myšlenky. Zmohl se jen na chabý výkřik: " Můj otec je mrtvý. Můj pes je mrtvý. Jsem teď sám, úplně sám." Vrah se jen pousmál a Radimovi po tváři začaly kanout slzy. Další mužova slova nevnímal Utápěl se v hořkém smutku. Nechtělo se mu žít.

Chvíli nic nevnímal, až mu nakonec vrah vyrval z rukou baterku, vytáhl zkrvavený nůž a ne jeho břit posvítil. Ostří se zablýsklo a zarylo se do chlapcova těla, které bezvládně padlo k zemi. Vrah odešel.

Teď v tichu a chladu vlhkého podzimního lesa leží na rudé, krví polité zemi dvě mrtvá těla bez srdce, které si s sebou vzal vrah jako trofej. Vítr tiše profukuje koruny stromů, nad lesem leží noc. Všude je ticho, nekonečné tísnivé ticho a mrtvo …

Zaslal/a: Johana (16 let)
75%
Archivní příspěvek
1,2,3...
https://www.poradna-lasky.cz/cs/registrace::Registrace
https://www.poradna-lasky.cz/cs/napoveda::Nápověda
https://www.poradna-lasky.cz/cs/vseobecne-podminky::Všeobecné podmínky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/ochrana-osobnich-udaju::Ochrana osobních údajů
https://www.poradna-lasky.cz/cs/podporte-nas::Podpořte nás
https://www.poradna-lasky.cz/cs/caste-dotazy::Časté dotazy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/zaslani-dotazu::Zaslat dotaz
https://www.poradna-lasky.cz/cs/nase-odpovedi::Naše odpovědi
https://www.poradna-lasky.cz/cs/rekni-to::Řekni to!
https://www.poradna-lasky.cz/cs/komunikace-na-internetu::Komunikace na internetu
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kontakty-na-odborniky::Kontakty na odborníky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/testy::Testy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/ankety::Ankety
https://www.poradna-lasky.cz/cs/soutez::Soutěž
https://www.poradna-lasky.cz/cs/profily::Profily
https://www.poradna-lasky.cz/cs/seznamka::Seznamka
https://www.poradna-lasky.cz/cs/laska-v-literature::Láska v literatuře
https://www.poradna-lasky.cz/cs/pribehy::Příběhy
https://www.poradna-lasky.cz/cs/basnicky::Básničky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/citaty::Citáty
https://www.poradna-lasky.cz/cs/prislovi::Přísloví
https://www.poradna-lasky.cz/cs/blbinky::Blbinky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/o-poradne-lasky::O Poradně lásky
https://www.poradna-lasky.cz/cs/poradna-v-cislech::Poradna v číslech
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kodex-poradce::Kodex poradce
https://www.poradna-lasky.cz/cs/cordatum-praha::Cordatum Praha
https://www.poradna-lasky.cz/cs/nasi-dobrovolnici::Naši dobrovolníci
https://www.poradna-lasky.cz/cs/sponzori::Sponzoři
https://www.poradna-lasky.cz/cs/spratelene-weby::Spřátelené weby
https://www.poradna-lasky.cz/cs/napsali-o-nas::Napsali o nás
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kontakty::Kontakty
https://www.poradna-lasky.cz/cs/kniha-hostu::Kniha hostů
https://www.poradna-lasky.cz/cs/tiskove-zpravy::Tiskové zprávy