| 08.08.2008 00:00 | "léto,léto,léto" říkala jsem si před necelými dwouma lety. Byla jsem šťastná,měla jsem vše co jsem si mohla přát,kamarádky,kamarády a všichni mě zbožňovali...:) To jsem však netušila jak moc,ti se kterými jsem trávila léto byli i tímiž kluky ketří do mě byli blázni. Jeden vedle druhého stáli a najednou na mě hleděli zamilovaně...:) Laškovala jsem s nimi,protože mi to bylo příjemné,bavilo mě to a protože jsem byla hloupá...ne všichni to brali tak jako já... A jednoho dne to přišlo,mého srdce šampión se objevil... Oba nesmělí,nezadaní... Letmé pohledy,ledabylé doteky ve všem byla jiskra... Ani nevím jak se to stalo,ale jednoho večera jse spolu stáli sami u rybníka pod olivovníkem,vítr si hrál s našimi vlasy pohledy byli upřené,úsměvy plaché ae upřímné... Náš první polibek... Ten den jsem ostatním klukům zlomila jejich srdce,stratila jejich přátelství ale našla lásku která trvá dodnes... Už skoro celé dva roky:)
Zaslal/a: Bess (15 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 07.08.2008 00:00 | Nedávno jsem se vrátila z tábora. Jezdím tam každý rok, ale letos to bylo nejlepší. Nejen proto, že jsme se tam sešli jako úžasná parta, ale i kvůli nezapomenutelné letní lásce.
Brzo ráno jsem se dostavila do Znojma, odkud měl odjíždět autobus. Přijela jsem trochu předčasně, takže tam bylo jen pár lidí. Dva z nich jsem hned poznala z minulých táborů. Se Standou jsme se pozdravili úplně normálně. Druhým kámošem byl Filip. Na minulých táborech jsme se moc nebavili, ale já si ho přesto pamatovala. Pozdravila jsem ho, ale on se na mě koukal, jakože mě nezná. Byla jsem úplně vedle z toho, že si mě nepamatuje, ale pokusila jsem se mu připomenout. Sundala jsem sluneční brýle a zeptala jsem se ho jestli už si vzpomíná. No konečně! Řekl, že jo. Nepoznal mě asi proto, že normálně nosím nemožné dioptrické brýle, ale na tábor jsem je mohla odložit, což bylo úžasné.
Když jsme dojeli na místo, ubytovali jsme se. Na pokoji jsem byla s mladší kámoškou Katkou. Jezdila sem už dříve, stejně jako já, ale nikdy jsme se spolu nebavily, což jsem zjistila, že byla chyba. Postupně jsem se seznámila s většinou lidí a s Filipem jsme se bavili čím dál víc.
Někdy uprostřed tábora se stala jedna zásadní událost. Seděli jsme v autobuse za sebou a já byla většinu času otočená na něj a povídali jsme si. Viděla jsem, jak si pořád hraje s jedním přívěskem (byl to dolar asi z Bravíčka). Řekla jsem mu, že se mi ten přívěsek líbí a pak jsem se po nějaké době otočila zase dopředu. A najednou cítím jeho dech nějak moc blízko. Otočím se na něj, ale to už si všímám, že se mi na krku houpe onen jeho slavný dolárek :D Úplně se mi rozbušilo srdce a první, co mě napadlo, bylo, že mu i já dám svůj řetízek. Přivezla jsem si ho z Bulharska a bylo na něm moje jméno. Souhlasil s výměnou a vypadal, že je rád, že "mě" může nosit na krku. Toho dne jsem se do něj asi totálně zbláznila.
Od té chvíle jsme byli všude vedle sebe. Děcka si toho začaly všímat a pořád se nás ptali, co spolu máme, a my jsme pořád odpovídali, že vůbec nic, což v té době byla ještě pravda.
Ale nejvíc jsme si sebe všímali v autobuse a pořád jsme se na sebe usmívali. Pak jsme se jednou náhodně dotkli rukama a to už sme se za chvíli drželi a hladili. Nikdo si toho nevšiml, což bylo strašně vzrušující, protože mi to přípomínalo ty lásky z filmů, kde zamilovaní svůj vztah před ostatními tají. Netajili jsme to, jen jsme se tím nechlubili a nerozhlašovali to. Byly to takové romantické nesmělé dny, kdy jsme zkoušely, co jeden druhému dovolí.
Dalším moc důležitým dnem v našem vztahu byl jeden z těch posledních, kdy jsme jeli do Ostavy do planetária. Sedli jsme si vedle sebe a kolem nás skoro nikdo nebyl, což se nám dost hodilo. Na pohodlných sedačkách jsme se k sobě přitulili a když zhaslo světlo a nad námi se objevily hvězdy, zasunul pomalu svoji ruku pod moje tričko. Celou dobu v planetáriu jsme strávili tím, že jsme se osahávali opravdu všude a nic z toho, co se tam vyprávělo o hvězdách, jsme nevěděli. Někdy ke konci se mě zeptal jestli už jsem se někdy líbala, tak jsem mu řekla, že jo. Ale co jsem se dozvěděla jsem opravdu nečekala! On ještě ne, a to už s někým chodil víckrát než já. Ale byla jsem za to v podstatě i ráda, protože jsem si řekla, že jestli se spolu někdy líbat budeme, budu jeho první a snad na mě hned tak nezapomene.
Ty poslední dny probíhaly všechny podobně. V autobuse jsem už seděla vedle něj a ani jsme se od sebe nehli. Kámoši už si na to zvykli a byli si asi jistí, že spolu chodíme. Já jsem to tak taky brala, ale byla jsem si vědoma toho, že si ho nemůžu moc přivlastňovat, protože jsme si nikdy nic takového neřekli.
Nejlepší na celém táboře byl poslední večer. Vedoucí zorganizovali karneval a po něm byla diskotéka. Kupodivu nám pouštěli skoro samé ploužáky, takže jsme si to všichni pořádně užívali. Když disko skončilo a my jsme měli jít na pokoje, šla většina těch starších hrát flašku, protože večerka měla být až za hodinu. Jo, byli jsme pozvaní i já a Filip, ale jelikož jsme chtěli ten poslední večer strávit společně jen my dva, řekli jsme, že tam přijdeme za chvilku.
Zalezli jsme spolu ke mně na pokoj, kde bylo volno, protože tentokrát šla na flašku i Kačka. Sedli jsme si na postel a koukali na sebe. Nevěděli jsme ani jeden, co máme dělat, protože jsme se hrozně styděli. "Co teď?" zeptal se jeden z nás (už ani nevím kdo :D). Tak jsme se nakonec domluvili, že zhasneme, protože jinak by se asi opravdu nic nestalo. A když byla všude tma, objal mě, a oba jsme si na posteli lehli. Už ani nevím, jak se to stalo, ale najednou jsme se líbali a bylo to krásný. "Já se fakt koušu," dostal ze sebe docela nevěřícně. Z toho komentáře jsem fakt nemohla. Tak jsme se vydrželi líbat docela dlouho a oba nás to dost bavilo. Pak najednou řekl něco, co mi ještě nikdo neřekl. Po nějakém menším ostýchání ze sebe dostal "Mám tě rád" a já byla v sedmém nebi. "Já jsem to ještě žádný holce neřekl," svěřil se mi a já jsem se v tu chvíli asi fakt zamilovala. "Já tebe taky," usmála jsem se. Ale pak jsme najednou na chodbě slyšeli někoho jak se ptá: "Hele, kde je Filip?" A jeden kámoš mě svojí odpovědí totálně dostal. "Š*ká někde s Kritýnou," řekl. Z toho jsme oba dostali hrozný záchvat smíchu a uvědomili jsme si, že už jsme v té naší tmě docela dlouho a měli bysme jít na tu slíbenou flašku.
Když jsme tam dorazili, ostatní se na nás tak zvláštně dívali, ale my jsme si prostě jen sedli na postel a dost jsme se divili, když jsme každý dostali láhev spritu. "Kdo to nakoupil?" zeptal se Filip. Nebudu předstírat, že mě to taky nezajímalo, protože toho byla opravdu hromada a muselo to stát majlant. "Víťa," řekl někdo a už jsme to neřešili. Po chvilce se ke mně Filip naklonil a zašeptal mi: "Nechceč jít třeba na záchod? Přijdu za tebou." Rozhlédla jsem se po lidech, kteří se jen smáli tomu, jaké uchylné úkoly si dávají a souhlasila jsem.
"Musím si odskočit," řekla jsem a zalezla na wc. Pak jsem tam čekala a po chvíli jsem slyšela Filípka: "Asi se půjdu dívat na hvězdy." Tomu jsem se musela smát a ostatní asi taky, když viděli, že za těmi jeho hvězdami šel na záchod. Tam jsme si zase zhasli a pokračovali v tom, co jsme byli nuceni nedávno přerušit. Po chvíli jsme se zase vrátili a bylo vidět, že ostatní už nás dva berou úplně samozřejmě a vůbec se nediví, že spolu vycházíme ze záchodu. Ani se nikdo nevyptával, co jsme dělali, za což jsem jim byla dost vděčná.
Další den brzy ráno jsme museli vyklidit pokoje a nanosit věci do autobusu. Vůbec jsme na sebe neměli s Fildou čas, a to jsme se chtěli ještě naposledy rozloučit. Tak jsme se v buse domluvili, že až zastavíme na nějaké benzínce, někam se ztratíme. Jenže osud nám nepřál, a tak jsme na benzínce nezastavili ani jednou. V Olomouci vystoupilo docela dost děcek a další vystoupili i v Brně, takže nás nakonec v autobuse zůstala asi jen polovina. A to pro nás dva bylo dost výhodné. Schovali jsme se spolu dozadu na pětku, kde nikdo nebyl a "srdceryvně" jsme se loučili. Bohužel řekl, že až vystoupíme, tak už se nebudeme moct rozloučit, protože jeho mamka by to asi docela špatně snášela. Tak jsme se v autobuse naposledy objali.
Když jsme vystoupili, hned jsem se rozbrečela. Ještě nikdy jsem takhle hrozně neplakala, ale tentokrát to prostě jinak nešlo. Ale Filda mi slíbil, že za mnou bude občas jezdit, protože jeho starší brácha chodí do školy k nám do města.
Je to asi ten nejlepší kluk, jakého jsem kdy poznala a musím říct, že jsem se poprvé v životě zamilovala. Už se těším, až za mnou přijede...
Zaslal/a: PrettyChristine (15 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 07.08.2008 00:00 | prvni tyden prazdnin u me byla kamoska a zlomila si ruku.druhy tyden sem byla ja u ni a a narazila sem si nohu o okno .potom sem byl u babicky a spadla na me vetev ze stromu a mela sem z toho rozseklou hlavu.takze je ze mne a z kamosky zatim mrzak.ale to neni vsechno...... vylezla sem na streechu naseho byraku a spadla sem a mela zlomenou klicni kost.trakze je ze me total mrzak a sem zvedava co ze me bude po tabore:)
Zaslal/a: Rominka (13 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 06.08.2008 00:00 | Léto, poprvé když jsem si přečetla další téma na soutěž, byla sem nadšená tohle téma je v podstatě lehké a tak na toto téma může spousta lidí vymyslet spousty vět, které poskládá do sebe a utvoří z toho třeba pěkný článek,v kterém je hlavně jeho představa či myšlenka o létě:-)Léto, byl skutečně velice dobrý nápad, na další soutěžní kolo.I mě se hodně líbí, sama trávím léto nejraději s přítelem, s rodinou či přáteli.Jak jinak trávit léto než s těmi s kterými to léto trávit stojí:-)Všichni máme rádi zábavu, všichni máme rádi teplo, sluníčko,pohodu a mi mladší určitě 2 měsíce volna a odpočinku od školy.Ti o něco starší si užívají pár dní své dovolené,a ti nejstarší využijí volný čas svých dětí a vnoučat aby byli více s nimi, než v dnech pracovních a školních:-)Každý by měl trávit dovolenou, prázdniny podle svých představ, nejlépe tak, aby si co nejvíce odpočinuli.Ten, kdo třeba nejezdí k moři nemusí vůbec litovat.I po české republice je spousta krásných míst,které lze navštívit.Je tu spousta rybníků, krásná krajina,a když tam jste s těmi, které máte rádi, je to přece hezký:-)Je přeci na každém z nás, kde jak budeme trávit léto, hlavní je odreagovat,odpočinout si od starostí(alespoň těch pracovních), a věnovat se více rodině.Léto je krásné roční období.Každý se na něj určitě svým způsobem těší, někdo kvůli hezkému počasí, někdo kvůli více času,někdo třeba jen proto, že si bude moc déle pospat než ve dnech pracovních, nebo školních.Léto je zkrátka pro mě nejkrásnější období v roce a já se na něj vždy moc těšim:-)
Zaslal/a: Bára* (18 let) | | | Archivní příspěvek |
|
