únor 2007 - BLÁZNIVÉ POČASÍ (KDY MĚ PŘEKVAPILO, KTERÉ POČASÍ MÁM NEJRADĚJI, ZÁŽITKY, KTERÉ POČASTÍ DĚLÁ NEZAPOME

14.02.2007 00:00 Miluju když prší a přitom svítí slunce. Je nádherné procházet se bosá po trávě, která je zdobená kapkami deště. Pak ta vůně deště činí nezapomenutelnou, taková vůně se nedá uměle vyrobit. Hřejivé doteky slunce příjemně šimrají a perly deště osvěžují. A jak padají kapky a zpívají ptáci a rostliny, taká rajská hudba pro uši. Zaslal/a: Majdaaa (11 let) 50%      Archivní příspěvek

13.02.2007 00:00 Počasí mě překvapuje stále a nejvíce, když jsem doma je pěkně jakmile jdu ven okamžitě se počasí mění jako bych to nějakým způsobem přitahovala sice tohle není pravidlem, ale ve většině připadu se mi to děje...Nejraději mám leto,protože je naplněno mnoho zážitků a většinou mohu lépe poznávat nové lidi prostě léto je super. Jsem vodnář a tak miluji vodu jsem spiše více pod vodou než nad vodou co se léta týče a jsem také pro každou špatnost ..blbost...Na co v létě nazapomenu??Na to když jsem byla na slovensku uv Tatralandii v aquaparku, šla jsem na tobogán a předemnou stála taková silná paní a sjela jako první no a napkonci ji vypadli zuby, všichni kolem je hledali no a já jak jsem sjižděla jsem na ně musela samozdřejmně stoupnout ..nebo když mi spadl vršek plavek ...no mám mnoho zážitku ..Nesnáším zimu a nebo takové ty vykyvy počasí a ty ted budou čím dál více, jelikož se bllži globální oteplování a vím že si za to jako lidi můžem sami diky všem těm plynum, každý by se nad sebou mohl zamyslet naše generace to tu jakž takž odbude ale co naše děti a jejich děti pokud vím ma se oteplovat postupně o 4 stupně a moře se ma zvedat ,,mysleme na budoucí život a neberme život budoucnu tímto tempem Země už moc dlouho nevydrží.Je tu problém lidi jsou moc pohodlní,líní a jdou jenom po penězích ...kde je ta lidskost ???Kde je srdce ,??každý si jen závidí peníze a slávu ..Ano peníze jsou potřeba ale nejsou na prvním místě..Peníze budou my nebudem... Zaslal/a: Mája (15 let) 50%      Archivní příspěvek

13.02.2007 00:00 je strašné blaznivé počasí Zaslal/a: ruzmenka (15 let) 50%      Archivní příspěvek

12.02.2007 00:00 S počasím mám hodně zážitků, jak dobrých tak ale i špatných. Na táboře Valečov 2005 jsme bydleli pod stejnojmeným hradem. Bylo to krásné prostředí, ale počasí se nevyvedlo. Celý dny prpršelo a bylo hrozně ošklivě. Z těchto počasí měli všichni depku. Jednou jsme šli hrát na louku hry - byli to soutěže jako v antice...Ten den bylo hezky. Mohlo mě napadnout, že ten den nebude jako každý jiný, ale myslela jsem si že je to jen náhoda, protože se mi občas tyto ,,náhody" stávají. Házela jsem kladivem, ale kyž jsems e rozmachovala vypadlo mi ruky a dopadlo těsně vede mé nejlepší kámošky. Já jsem se psychycky zhroutila a do tábora mě museli odnést...Ten den už jsem s nikým neromluvila a jen se utápěla ,,co kdyby..." Po táboře se vše vrátilo do kolejí, ale já vždycky když máme něčím takovým házet už to radši vzdávám předem. Zaslal/a: Gabriela Dufková (14 let) 50%      Archivní příspěvek

11.02.2007 00:00 Ahoj! Počasí? Tak to opravdu není můj přítel od doby, kdy se mi stalo tohle. Byl opravdu krásný slunečný den a já jako obvykle jsem se rozhodla, že si vyjedu na kole někde, kde nebude moc lidí , alespoň na chvíly vypadnu z města, říkala jsem si. Bylo opravdu velmi teplo, a proto jsem se rozhodla, že si obleču pouze kraťásky a vršek od plavek. Byly to zrovna nové plavky, takže jsem ještě nevěděla, že bílé plavky si už nemám kupovat... Ale zpět k mé vyjížďce. Projížděla jsem se a užívala si toho krásného dne. Cestou jsem potkala pár známých tváří,nic neobvyklého. Jízdu si vždy velmí ráda vychutnávám , a tak jsem na chvili zavřela oči a nechala jsem vítr ať mi pročesává vlasy. Najednou ale cítím, jak mi něco stéká po tváři, hned otevřu oči, vmžiku mi něco začíná stékat i po ruce a v tom již zjišťuji, že to není dílo žádného ptáčka , ale déšť. Ano, začalo pršet. Každý člověk by hned hledal jakékoliv místo, kde by se mohl schovat. A to jsem dělala i já, ale při mé smůle jsem nikde žádný přistřešek nenašla, jen stromy ty byly všude kolem, ale bála jsem se , protože by mohl uhodit blesk. Ale ten blesk symbolicky uhodil do mě. Něco mě osvítilo a já si vzpoměla na nedalekou hospůdku. Rozhodla jsem se , že se tam schovám. Celá mokrá jsem tam dovnitř vtrhla. Bylo tam jak po vymření, jen jeden stůl nebyl prázdný. Seděla u něho taková partička kluků. Musím se přiznat, že když vidím kluky , tak se asi jako každá žena začnu hned upravovat. Po mé mini rychlé úpravě jsem si sedla ke stolu, tak abych na ně pěkně viděla. Celou dobu se na mě smáli a prohlíželi si mě. Připadalo mi to normální, protože to děláváji dost často. Ale po nějaké době se jeden z těch kluků postavil a přišel ke mně s ručníkem. Říkala jsem si , co může chtít s tím ručníkem, že by mi chtěl usušit vlásky? Chechtala jsem se. Ale on přišel a ručník mi dal přez záda , tak aby mi zakril i můj hrudník. Udiveně jsem se na něho dívala, byla jsem v šoku. Avšak on si přisedl a řekl mi, že už nemohl snést, jak se jeho kamáradi pořád baví na účet mých prsou. Ano, moje nové bílé plavky mě zradily. Netušila jsem, že po přemoknutí jsou průhledné. Celou tu dobu jakobych na sobě nic neměla, vše mi šlo vidět.Ani nevíte, jak jsem se tehdy cítila. Nevěděla jsem , jestli mám utéct, nebo mu poděkovat, jednoduše jsem byla zmatená. Snažila jsem se zachovat chladnou hlavu, a tak jsem s ním začala mluvit. Opravdu jsme se pořádně rozpovídali, ale pořád jsem se ještě styděla. po nějaké době my však plavky uschly i bouřka ustoupila a já se rozhodla, že už pojedu domů, dalši trapas jsem už nepotřebovala. Můj ručnikový zachránce se nabídl, že mě odprovodí(byl totiž také na kole). Neprotestovala jsem, dokonce jsem byla i ráda. Po cestě jsme pokračovali v rozhovoru. Mluvili jsme o všem možném. Bylo nám spolu opravdu krásně. Pozval mě na rande. Já neodmítla. Začali jsme spolu chodit , bylo to úžasné. Po třech měsících jsem se však dozvěděla , že mi něco zapoměl říci. Takový drobný detail. Měl přitelkyni. Byla to rána přímo do srdce. Překvapilo mě, že se mi se vším přiznal. Tím skončil náš vztah. Od té doby vždy, když se přižene nějaká letní bouřka si na něho vzpomenu a také na svůj plavkový trapas. Léto i přes to všechno mám velmi ráda. S láskou Karen Zaslal/a: Karen (16 let) 50%      Archivní příspěvek

Diskutovat k tématu

1,2,3 567