| 03.04.2006 00:00 | Cesta životem je strnitá,a proto se po cestě zbavujeme věcí,o kterých si myslíme,že je nebudeme potřebovat,ale pravda je úplně jiná.To čeho se většinou zbavujeme,tak nám později hrozně schází. Proto se to nazývá vzpomínka,protože jsi to měl,ale nedával jsi tomu takovou pozornost,jakou by si to zasloužilo.Na vzájem po sobě toužíme,ale nemůžeme být spolu,myslím si,že pro každého z nás to bude poučení. Některé věci se prostě neopakují,a proto můžeme jen vzpomínat.
Chybami se člověk učí,ale jsou i tací,co se nikdy nepoučí.To záleží na každém z nás,jaký si z toho vezmeme ponaučení.Vím,že můj život nebude zrovna jednoduchý,ale na druhou stránku,kdo ho má.Podle mě nikdo,protože každého tíží něco jiného a přitom vůbec nezáleží,jestli je bohatý nebo chudý.O sobě vím,že můj sen se rozplynul a proto už nechci snít.Nechci necítit takovou bolest,jakou v sobě nosím,a o které vím,že mi zůstane a nikdy nezmizí.Každý to zná, protože to zažil,akorát o tom nemluví,protože každá vzpomínka je bolestivá.
Proto se každý snaží svoje vzpomínky potlačit,nebo se je snaží překrýt novými,ale přitom si neuvědomuje,že to stejně nepomůže,poněvadž stačí maličkost a člověk si to hned vybaví.Každá vzpomínka je kus tvého života a nezáleží na tom,jestli je dobrá nebo špatná,je tvoje.Podle mého vzpomínky jsou něco moc vzácného, poněvadž mají tu moc být s tím,na koho myslíš nebo vzpomínáš,a vůbec nezáleží na tom,jestli je mezi námi,nebo už nás navždy opustil.Žije v našich srdcích a vzpomínkách.
Mám na co vzpomínat,ale některé věci mají zůstat tam, kde jsou.Když se vracíš do minulosti,tak to v každém případě moc bolí.Za svůj život jsem už poznal dost bolesti,ale stejně vím,že ta nejhorší mě teprve čeká a jenom na mě záleží,jak se tím vypořádám.Z vlastní zkušenosti vím,že člověk může být připravený,jak chce,ale když to přijde,tak to vždycky zanechá velkou bolest a trápení.Jediný,co na to pomáhá,je čas.Ne,že by to vyléčil,ale po čase už to není tak bolestivé jako na začátku.Mezi tím člověk najde sílu,aby mohl pokračovat dál ve svém životě.Ať se stane cokoli,tak je vždycky důvod pro co žít.Stále je tu někdo,kdo tě bude potřebovat a ty zjistíš,že život je už takový. Bere si,co se mu zlíbí,a ty se můžeš nebo spíš musíš přizpůsobit.Nic jiného nezbývá.
Některé věci se prostě nedají nahradit a proto jsou vzácné a nepostradatelné.Když o to přijdeš,tak už víš,že to nemá cenu ničím nahrazovat,poněvač už to nikdy nebude takové,jako to bývalo dřív.Proto je lepší zanechat si všechny vzpomínky,které máš a měl bys být za ně vděčný.Život je už takový.Může ti dát cokoli,ale také ti to může vzít a ty se s tím musíš naučit žít.Vše můžeš ztratit stejně rychle jak si k tomu přišel...
Zaslal/a: Petulka (23 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 03.04.2006 00:00 | Můj nejlepši zážitek je z dovolený v Italii kde jsme byli minuí rok a hrali jsme Člověče nezlob s mým Tátou,Láďou,Julčou a mým mladším brachou Markem a ten pořád prohrával a tak se naštval a všechny figurky vyhodil z okna a tak jsme měli po hře a jěště jsme je museli hledat v trávě a to je asi vše.
Zaslal/a: Monika (15 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 03.04.2006 00:00 | nemam
Zaslal/a: martin (25 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 03.04.2006 00:00 | Když jsem byla na dovolené na Mallorce, zamilovala jsem se do jednoho 15tiletého kluka.Já se mu taky líbila.Bohužel jsme se potkali moc pozdě, protože druhý den jsem musela letět domu.Bylo nám to oběma moc líto.
Zaslal/a: Patricie (23 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 02.04.2006 00:00 | Když sem přestupovala do 4 tídy na jinou školu tak to nevím sti procentně jestli sme jeli ze školou v patý třídě nebo ve čtvrtý k moři do itálie . Jeli sme tam s učitelem Markem bydleli sme v takových pokojích s kamoškou sme si zabrali fakt velkej pokoj chudáci kluci v tej době sme je nachali na mačkané v jednom malém kamrlíku 4 kluky a mi byli jen dvě . V Italii sme měli jídlo který nám připravil učitel no pár dní sme jedli salami a tak pak přijela ředitelka naší školy ta vařila fakt hnusně všichni to vyhazovaly ale ona to nevěděla byla to blondýnka. Ředitelka a učitel Marek chodily po nocích bud do baru nebo hrát někam karty takže na hotelu bordel nehoráznej s klukama sme věštily z karet a všichni tomu věřily a bali se ale jednu věc kterou vyvěštily se tak nak stala jednomu klukovy vyšlo že se stane něco jemu nebo někomuz rodiny taky že jo umřel mu tata hodně mladej taky se vyvěštilo v těch kartach že bude mít autionehodu taky že měl no asi nahoda .............doufáme ale taky tenkrát byli kluci starší o rok spolu na pokoji a pohadali se tak vyhodily radka Tomšů ze svého pokoje a mi sme se ho ujali tak sme ho nejdříve strčily do skříně bylo zakázané mít kluky přes noc v pokoji a ve skříni se mu nelíbylo tak sme ho dali na balkon a tenkrát sme mu hodily kus salamu a suchého chleba ale v noci se stala věc byla bouřka takže když sme se probraly radek byl celehj modrej chudák nikdy sem se mu nestačila za to omluvit s mojí kamaradkou a taky že naše škola ujela z Itelie zničilo se tam moc věcí a nikdy nezapomenu na to jak sem itala naučila tlošku česky a on mně italsky ale uiž to bohužel neumím papa
Zaslal/a: Mariah (17 let) | | | Archivní příspěvek |
|
