| 02.10.2006 00:00 | zdarek lidicky sice nevim co je to za soutez ale jsem zvedavej to by mohlo bejt goood....jinak tadle stranka je dobra vec si myslim.....hihihi:)....zdarek a drzte mi palce
Zaslal/a: J@F@ (15 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 02.10.2006 00:00 | Já sport opravdu miluji a nemůžu bez něj žít a tentokrát to myslím vážně, i když u mě nikdo neví :-) Mám diabetes mellitus (cukrovku) a při ní je pohyb velice důležitý. Závodně hraji fotbal, ale mám ráda také basketball, voleyball, ringo, florball, házenou, přehazku, vybíjenou a mnoho dalších sportů. Možná si myslíte, že jsem nějaká hyperaktivní a to je pravda nejen ve sportech :-)
Zaslal/a: Žigulík (12 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 02.10.2006 00:00 | Tak můj vztah ke sportu je vesměs kladný, hlavně, když ho nemusí "provozovat" já. Ti kluci v propocených tričkách jsou tak sladcí. Já osobně preferuji něco lehčího. Můj nejoblíbenější sport je gaučing, kdo by ho neznal, tak se jedná o velmi psychicky náročný sport :-) Ležíš (ne nutně na gauči, od kterého je název tohoto sportu odvozen), koukáš na telku, čteš resty z knihovny, nebo prostě jen tak civíš do stropu - a v této fázi to začíná. V hlavě máš miliony myšlenek a všechny by na tebe chtěly vyhrknout hned, všem se musíš věnovat, všechny jsou ty nejdůležitější.. Druhý sport, který provozuji, je turistika - a tím nemyslím nutně jen procházku do města na nákupy a zpátky. Obdivuji s přáteli krásu naší zemičky, chodíme po památkách, hradech, zámcích, muzeích.. Vlastně mi ani v tu chvíli nepřijde, že je to sport. Když něco děláš s přáteli, tak to ani není takové utrpení. Na druhé straně stejně pak doma ještě pár dnů skuhrám, kulhám, proklínám.. A na závěr jsem se zapsala do fitka. Už jsem tam jednou byla. Dva dny jsem skoro nemohla chodit :-D a zatím jsem na své postavičce nezaregistrovala žádné změny. No, však čas ukáže. Už teď se děsím další hodiny, ale musím uznat, že kluci jsou tam sladcí :-))))
Zaslal/a: Ira (22 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 01.10.2006 00:00 | Ráda běhám,skáču a hážu.Sport prostě miluju.
Zaslal/a: dolepe (14 let) | | | Archivní příspěvek |
|
| 01.10.2006 00:00 | Sport???To je můj nej kamarád,můžeš při něm zhubnout,posilnit se,skamarádit,zamilovat,uklidnit......Já mám sport velmi ráda,vždycky mi pomohl se uklidnit,např.Když jsem se na někoho naštvala jela jsem se projet na kole a hned se mi ulevilo!Moje nejoblíbenější spory jsou bojová umění.Od 8 let jsem dělala karate,ale protože jsme tam měli protivnýho trenéra tak jsem odešla,ale nebylo to jen kvůli tomu!Protože jednou v pondělí (někdy v říjnu) jsem šla jako každé pondělí na karate,normálně jsme se na začátku pozdravili,hráli jsme hry,ale pak nám trenér řekl,že si troch zaposilujeme.Museli jsme jít do kliku a on prý vymyslel novou hru,že si ve dvojici budeme podrážet ruce,ale to se mi stala osudným!Když jsem si podrážela ruce s oněkolik let starším klukem,podjela mi ruka a já si zlomila palec,měla jsem co dělat aby jsem nezačala brečet.Musela jsem to tedy dohrát,protože jsem se bála,že mi trnér vynadá že nic neumim,natož si podrážet ruce!Tak jsem to horko těžko dohrála (samozřejmě jsem prohrála).Pak jsme měli doběhnout k žebřinám a vylézt na ně,já jsem se úplně zhrozila,ale pak jsem to nějak zvládla (cvičila jsem se zlomeným palcem 1 hodinu)!Ale stejně jsem to tomu hroznýmu trenérovi neřekla!Když skončil (KONEČNĚ!!!!) trénink,řekla jsem mé kámošce,že mě nějak bolí palec,ale ona řekla,že to nic není a ohnula mi ho směrem dozadu,vyhrkly mi slzy bolestí.Když jsem si konečně nějak oblékla a obula boty,vzpomněla jsem si,že jsem mamince slíbila,že jí koupím rohlíky,tak jsem běžela do obchodu s tím zlomeným palcem pro rohlíky.Byla jsem ráda,když jsem s tím zlomeným palcem nějak otevřela peněženku a zaplatila.Palec mě začal pálit čím dál tím víc a měla jsem pocit,že jak mi natýká,tak že za chvíli praskne!Domů jsem běžela,protože jsem tu bolest už nemohla vydržet,přiběhla jsem před barák,odemkla a hrozně jsem se rozbrečela!Maminka ke mně přiběhla a ptale se,co mije.Ukázala jsem jí palec a ona se zhrozila (měla jsem ho nateklej jako balón!)!Běžela se mnou po schodech nahoru k taťkovi,aby nás rychle zavezl do nemocnice.Taťka se taky zhrozil a zavázal mi palec do nějaké látky a zalepil náplastmi.Když jsme doheli do nemocnice (taťka nás s maminkou jen vyhodil před nemocnicí,protože musel do práce),nemohli jsme to s maminkou najít!Bloudili jsme po nemocniční zahradě,až asi po 10 minutách jsme tam došly.Bylo tam strašně moc lidí,tak jsme tam čekaly nejméně půl hodiny než nás vezmou!Potom nás vzali,pan doktor se mi na to podíval a poslal mě na rentgen.na rentgenu jsme čekaly také nejméně půl hodiny,ale potom pro nás přišla sestra a my jsme se dozvěděly,že se rentgen nepovedl,musela jsem tam jít znovu,zase jsme čekali,až pak po strašně dlouhé době jsme ho dostaly (já už myslela,že mi ten palec odumře,jaká to byla bolest)!S tím rentgenovým snímkem jsme šly za panem doktorem a on řekl,že je to viditelně zlomené (maminka se podivila,myslela si,že je to jen nalomené!).Jo,a ještě před tím než se na ten rentgen podíval,musela jsem mu říct,jak se mi to stalo.Pak jsem si tedy vylezla na takovéto lehátko (co mají doktoři v ordinaci) a on mi začal na ten prst strašnou silou mačkat (srovnával mi ho) a ptal se mě jak se mi líbí na karate apod.Strašně to bolelo!Myslela jsem ,že se zblázním,ale naštěstí jsem nebrečela!Pak mi to dal do sádry.Karate mi skončilo v 17:00,v 17:54 (asi) jsem byla doma.A z nemocnice na zastávku odkud jsme s maminkou chtěli jet domů,jsme přišly v 19:30 hod.!Měla jsem na sobě triko z karate a kraťasy,byla mi celkem zima,ale maminka myslela na všechno!Vzala mi s sebou mikinu!To jsem byla ráda!O týden později jsme došly s maminkou na karate,že už tam chodit nebudu!Trenér se stašně divil,že prý se mi to u nich na karate stát nemohlo a takový ty řeči.......Když mi o mysím že nějak 10 dní později sundali sádru,neměla jsem to vůbec zahojený a tak jsem dostala ortézu!Tu jsem měla 14 dní a pak,abych mohla dál cvičit jsem chodila 2 měsíce na rehabilitaci!Nejdřív jsem vždycky každou středu měla 1 hodinu namočený palec do výřivky a pak jsem chodila na půl hodiny pod nějakou takovou divnou lampu!No votřesný,tak to byla moje první zlomenina!
O měsím později jsem se rozhodla,že chci v bojovém umění pokračovat dál,rozhodla jsem se,že budu chodit na taekwon-do.Moje kamarádka Monika o jednom věděla,tak mi poradila kde to je.Nastoupila jsem tam hned mez větší děti,byla jsem tam nejmladší...a zamilovala jsem se tam do jednoho kluka,jenže příští rok mě přeřadili do nižší skupiny,tam chodím do teď a je to tam skvělí!Mám už žlutý pásek,protože poctivě jezdím na zkoušky a turnaje,chodím tam třetím rokem..............můj další sport (nevím tedy jestli to patří mezi sporty) je Malý Furiant.To je lidový soubor,kode tančíme v krojích lidové tance.Jezdíme do ciziny a na letní tábory.Jsme tam skvělá parta,mám to tam moc ráda!Kdyby nebyl sport,nezažila bych tolik dobrodružství a nepotkala tolik nových přátel!Sport je fajn!
Zaslal/a: Adélka (15 let) | | | Archivní příspěvek |
|
.png)