Dnes se podíváme opět na komunikaci intrapersonální, tedy komunikaci, kterou vedeme sami se sebou. Budeme se bavit o našich myšlenkách, o tom, jaký na nás mají vliv, jakým způsobem motivují naše chování, vztah k vlastní osobě i k druhým lidem.

Všechno, co si myslíš, nemusí být vždycky pravda. Napadlo tě to už někdy? Kolikrát se stalo, že sis něco myslela a nakonec se ukázalo, že jsi byla úplně vedle? Každý den nám hlavou proběhnou až tisíce myšlenek. Týkají se nás samotných nebo lidí v našem okolí, jde o vzpomínky, vjemy z aktuálního dění okolo nás, přemýšlení o budoucnosti.

Myšlenkové pochody probíhají asi nějak takhle. Ocitneme se v určité situaci nebo na ni pomyslíme pokud se již odehrála v minulosti nebo ji do budoucna očekáváme. Situace dá volný průchod myšlenkám, a ty v nás vyvolají určité emoce, na základě kterých se rozhodneme k akci (nebo její absenci). Naše jednání bude mít určité důsledky, které pak dále budou ovlivňovat konkrétní situaci, naše myšlení atd.
 

 

Zní to složitě? Zkusme si to ukázat na příkladu. (SITUACE): Dejme tomu, že se připravuješ na referát do školy a máš z něj veliký strach. (MYŠLENKA): Myslíš si, že se ti nepovede, že neumíš mluvit před třídou, že se znemožníš a nakonec dostaneš špatnou známku. (POCITY): Nakonec jsi z referátu opravdu hodně nervózní. (REAKCE): Jsi v pokušení jít ten den za školu, pokud tak neuděláš a na referát dojde, třese se ti hlas a nemůžeš si vůbec vzpomenout, o čem jsi měla mluvit. Prostě to dopadne naprosto příšerně. (VÝSTUP): Dostaneš špatnou známku a spolužáci se ti vysmějí. Tím si potvrdíš, že jsi měla pravdu. Nic se ti nedaří a vždycky se před třídou znemožníš. Jakmile se příště dostaneš do podobné situace, kruh se bude opakovat.

Co když ale byl tvůj původní předpoklad chybný? Je skutečně pravda, že neumíš mluvit před lidmi? Že se ti nikdy nic nepodaří? Že ve škole vždycky selžeš? Pokud máš pochybnosti o tom, co dovedeš a trápí tě jakákoliv podobná negativní myšlenka o vlastní osobě, neváhej a postav ji před soud! Jak na to?

1. Pojmenuj nepěknou myšlenku ideálně jedním slovem nebo krátkou větou a napiš si ji na papír.

2. Do jednoho sloupce sepiš všechny důkazy, které myšlenku potvrzují. Důkazem je myšleno cokoliv, co jsi skutečně zažila, co se v minulosti opravdu stalo. Když se vrátíme k příkladu s referátem, můžeš sepsat konkrétní vystoupení před třídou, na kroužku nebo kdekoliv jinde, které se opravdu nepovedly.

3. Do druhého sloupce sepiš všechny důkazy, které myšlenku vyvracejí. Povedlo se ti skupinu kamarádů přesvědčit, ať jdete společně do kina, i když se jim předtím vůbec nechtělo? Uspořádali jste na táboře před ostatními krátkou scénku? Povedl se ti referát v předmětu, ve kterém exceluješ? Při hledání důkazů buď kreativní a hledej ve všech oblastech svého života. Jestliže se zaměříš na zmíněnou schopnost vystupovat před lidmi, nepřemýšlej pouze nad zážitky ze školy. Příležitosti, kdy jsi měla vliv na větší skupinu lidí, bylo jistě nespočet i v jiném prostředí.

4. Jaký je verdikt? Opravdu ti mluvení před obecenstvem ani trochu nejde? Možná, že v uvolněném prostředí je to o něco snazší? A neznamená to tedy, že předpoklad “jsem úplně nemožná, když mluvím před lidmi”, je chybný?
 

 

Chceš li poznat sebe sama o něco lépe, neboj se své vlastní myšlenky pravidelně pořádně prozkoumat. Mnoho soudů, které sami o sobě vynášíme, je hodně krátkozraká. Soustředíme se na jednu konkrétní negativní situaci, která nás v minulosti ovlivnila, a předpokládáme, že v budoucnu se nic nezmění. Negativní pocity mají tendenci zůstat v naší mysli déle, než ty pozitivní a zanechávají hlubší stopy. Je pak snadné zapomenout na desítky dalších případů, kdy se nám dařilo. Nepodceňuj se a hledej ve své paměti skutečné důkazy vlastních schopností. Jestliže přijdeš na to, že ti něco opravdu nejde, nevadí! Alespoň teď víš, na čem přesně do budoucna zapracovat.