Čas od času se stane, že člověk zcela změní své prostředí. Odstěhuje se do nového města nebo dokonce do nové země za prací, za rodinou či partnerem, za studiem a podobně. Někdy je to dobrovolně, někdy je to o tom, že si rodiče najdou novou práci a potomstvo je musí následovat. Všechno se rázem změní. Nový domov, nové prostředí, noví lidé…

Jak si s tím vším poradit? Jak se zařadit do nového běhu života a začít se cítit „jako doma“ tak brzy, jak jen je to možné? Když budu mluvit o své vlastní zkušenosti, pocit domova netvoří místo, ale lidé a vztahy s nimi. Sama jsem už minimálně pětkrát změnila své působiště, začala jsem studovat a žít v jiném městě nebo v jiné zemi. A vždycky bylo potřeba začít od nuly. A přestože jsem kdysi bývala stydlivka, časem jsem se naučila určité strategie, jak navázat vztahy a co nejrychleji se „zabydlet“.

Každá změna je pro člověka určitým způsobem stresující. Musíme si vytvořit nové návyky ve svém okolí, zahnízdit v novém domě, naučit se nový časový rozvrh, vymyslet co nejkratší cestu do práce nebo do školy, najít nové způsoby, jak trávit volný čas a podobně. V tomhle neznámém chaosu ale potřebujeme nějaký pevný bod, něco známého, čeho se zachytit, když toho na nás bude moc. Ideální je obrátit se na přátele nebo rodinu, kteří jsou v tom s námi. Když se však přestěhujeme úplně sami, podporu můžeme najít i na dálku. Telefon, skype, messanger… to všechno nám hraje do karet. Kontakt s někým, kdo nás zná, komu se můžeme vypovídat, když nás přepadnou starosti, smutek, osamělost či stres, je velmi důležitý.

A jakým způsobem vybudovat zcela novou síť kontaktů? To vyžaduje otevřenost, komunikativnost, a především velkou porci aktivní snahy. Nejlépe se kontakty navazují s lidmi, kteří s námi něco sdílí. Může se jednat o kolegy, spolužáky, lidi, kteří mají podobné zájmy, a které potkáme například v posilovně, na plavání, hodině kreslení atd. a pak jsou to třeba ti, kteří se rovněž přestěhovali (například do nového města kvůli studiu na univerzitě nebo do nové země za prací) a zvykají si na nové prostředí.

Teď už známe naši cílovou skupinu. Ale jak do ní proniknout? Mluvit, mluvit a zase mluvit. Někoho potkáme, prohodíme pár slov a uvidíme, jestli je otevřený tomu si s námi popovídat trochu víc. Pravděpodobně to přinese spoustu neúspěchů, někteří se na nás budou mračit, odpoví dvěma slovy a půjdou si po svých nebo třeba nebudou vůbec reagovat. Ale pak se najde spousta takových, kteří jsou nadšení poznávat nové lidi. Když už kontakt navážeme, buďme aktivní. Navrhněme odpolední kávu a dort, pozvání na domácí večeři, společný běh, cokoliv, co nás napadne. K tomu, aby člověk druhého zaujal a navázal bližší vztah, je potřeba nebát se ukázat sebe sama a něco ze sebe nabídnout. Není potřeba být supervtipný, nejchytřejší nebo nejkrásnější na světě. Důležité je být svůj a dát to najevo. To je cesta, jak přitáhnout ty správné lidi s podobnými zájmy a myšlenkami.

Jestliže jste se ty nebo tvá rodina rozhodli změnit prostředí, neboj se toho, přestože začátky mohou být těžké. S trochou trpělivosti brzy najdeš svoje místo a své lidi. Ze začátku tě budou držet nad vodou příbuzní a staří kamarádi, ať už jsou jakkoliv daleko. Takže nezanevři na pravidelný kontakt, i když se s někým neuvidíš dennodenně jako dřív. V kontaktech s novými lidmi buď otevřený a iniciativní. A sám sebou!