Mít růžové brýle, vznášet se v oblacích, být zblázněný, s rozumem v koncích…. Takhle vypadá láska. Anebo možná ne? Jak dlouho totiž tenhle opojný stav vydrží? Říká se, že maximálně rok, přesná délka záleží na každém z nás. Někdy třeba už po týdnu začne realita přicházet k sobě a zjistíme, že to se současným partnerem asi nebude to pravé.

Zamilovanost je stav, které prožíváme v prvních fázích vztahu. Hormony nám blázní, proto ta pověstná euforie. Nového partnera teprve poznáváme, zpočátku se nám zdá úplně bez chybičky, jsme si noví, neprozkoumaní, těšíme se na každé setkání. V zápalu zamilovanosti děláme různé blázniviny, někteří se o překot vdávají, žení a zakládají rodiny, jiní rodiny opouští, a pokud potkáte nějakou dvojici, jak si hojně dokazuje svojí lásku nehledě na to, na jak moc veřejném místě se nachází, můžete si být jistí, že ti dva jsou čerstvě zamilovaní.

I když je to nádherný pocit, bohužel nemůže vydržet navždycky. Ale na tom není nic špatného. Jakmile zamilovanost přejde a člověk vystřízliví, někteří ten pocit postrádají natolik, že prostě zboří všechny mosty a jdou hledat nové opojení zase o dům dál. Ochuzují se tak ale o další úroveň vztahu, která zamilovanost vystřídá.

Nadcházející úroveň můžeme nazvat třeba „skutečnou láskou“. V této fázi svého partnera dobře známe. Víme, co máme společného a v čem se lišíme, co nás na druhém tak trochu štve a čeho si naopak vážíme, a i partner stačil prohlédnout naše dobré a špatné vlastnosti. Ale přestože se dobře známe, nečekají nás už žádná překvapení a všechno je to o něco méně vzrušující a více předvídatelné, tak se respektujeme, máme se rádi a chceme to spolu táhnout dál. Přijde zvláštní okamžik, kdy si uvědomíme, že druhý nás miluje proto, anebo i navzdory tomu, jací skutečně jsme a my totéž cítíme k němu.

Na přelomu jedné a druhé fáze velmi často nastává krize. Přichází změna a jen silné páry, tedy ty, které už mají skutečně potenciál, ji zvládnou přežít. Jakmile realita zaklepe na dveře, vztah najednou prochází kritickým přezkoumáním. Jestliže se ti nechce pokračovat, je pravděpodobně lepší vyjasnit si to hned. Upřímnost samozřejmě stojí na prvním místě.  

Představ si, že jsi šťastně zamilovaný a partner přijde s tím, že se chce rozejít. Cože? Kde se takové rozhodnutí z ničeho nic vzalo? V jeho hlavě určitě zrálo nějakou dobu. Pokud se tak děje, důležité je to zmínit. Mluvit s partnerem o tom, kdy jste spokojení a kdy ne. A kdy je pro nás nejdůležitější být spokojení, jinak řečeno, přes co vlak prostě nejede.

A to platí všeobecně. Nenech se totiž mýlit. Ani dobře fungující vztah není bez problémů. Jen partneři tyto problémy umí zvládat. Dělají to tak, že o nich mluví, naslouchají si a snaží se vyjít si vstříc. Individualismus či vyloženě sobectví je třeba omezit na minimum. Ať už v partnerském vztahu nastane jakákoliv situace, dobře zvládnutá komunikace zachrání všechno anebo alespoň minimalizuje škody. Pokud se atmosféra mezi tebou a tvým partnerem mění, neboj se toho. Něco končí a něco zase začíná, bude to jiné, ale nikoliv horší. Naopak! Povídejte si o tom, a všechno bude, jak má být.