Domluvit se s rodiči, to je někdy skoro nadlidský úkol. Občas jako by nám snad záměrně ztěžovali život! Nešetří zákazy, příkazy, úkoly, a i když sekáme dobrotu, postaví si hlavu, a nechtějí nám dovolit něco, co je pro nás důležité. Ale i komunikace s rodiči je něco, na čem se dá pracovat, co se dá zlepšovat a prosadit si své cíle nemusí být nakonec nemožné. I s rodiči se dá rozumně domluvit! Dneska se podíváme na to, co se nejčastěji stává důvodem sporu - pouštění ven na večer, přespávaní doma nebo na chatě u kamarádů či dokonce u přítele či přítelkyně.

Proč nám to vlastně dělají? Má se to tak, že rodiče nám do určitého věku prostě do života mluvit budou. Živí nás, šatí nás, podporují nás. „Dokud žiješ pod mou střechou…“ však to znáš. A do určité míry na to mají i právo. Zejména tehdy, pokud se jedná o něco, co by nás mohlo významněji ovlivnit. Co je tak nebezpečného na víkendu stráveného s kamarády nebo s partnerem? Nebo nám to dělají naschvál a nechtějí, abychom se bavili? Samozřejmě i to je možné, pokud sis za něco vysloužil trest. Teď se ale budeme bavit spíše o té možnosti, že mají prostě strach. Proč? Povězme si to upřímně. Alkohol, sex, další zakázané či ne úplně vhodné záležitosti, které se však mohou stát součástí naší zábavy s kamarády… Sám nejlíp víš, jestli se rodiče v tomhle ohledu mají čeho obávat. Ať už ano nebo ne, i oni byli mladí a vědí, jak to chodí. Sami jako mladí vyváděli, dělali hlouposti, viděli a zažili na vlastní kůži nebo zprostředkovaně od kamarádů, jak se relativně nevinná zábava nepovedla a někdo si to odnesl i s následky. A teď se bojí, abys ty nenasekal stejné chyby. Navíc má dneska spousta lidí pocit, a možná oprávněný, že s podobnými věcmi se začíná čím dál tím dřív a přistupuje se k nim mnohem nezodpovědněji. Tak jak tedy rodiče přesvědčit, že právě ty jsi ten zodpovědný, že ti mohou důvěřovat?

Ideální je, pokud v rodině vládne otevřenost a o podobných tématech se mluví. Když alkohol, sex, drogy atd. atd. nejsou tabu, nepůsobí tolik jako „zakázané ovoce“ a rodiče navíc znají tvůj názor na věc a mohou tedy tušit, jak se zachováš, když tě potká nějaká volba nebo nepříjemná situace. Když doma otevřenost příliš nevládne – co takhle s ní začít? Jistě, není to tak jednoduché. Rodiče jsou rodiče, nejsou to kamarádi, se kterými by se dalo bavit o všem. Ale možná bys byl překvapený, jak to může zafungovat. Vzájemná důvěra a celkově i vztah tebe s rodiči se může v mnohém zlepšit. Není to samozřejmě jednostranná záležitost. Tak jako tobě se o podobných záležitost nechce moc mluvit, rodiče na tom můžou být úplně stejně, a pak by zbytečné zdůrazňování „choulostivých“ témat, mohlo působit spíše kontraproduktivně, rodiče by se o tebe mohli začít strachovat ještě víc, když si uvědomí, že už nejsi ten malý roztomilý kluk/holka, a že jsou tvé obzory už mnohem širší. Někdy je to pro ně hodně těžké si novou situaci uvědomit a zpracovat, a potřebují trochu času na zažití.

A čas to chce vždycky. Dospělost je na spadnutí, ale je to v podstatě novinka, spousta věcí se mění. Na tu změnu si musíte zvyknout a přizpůsobit se jí, ty i tví rodiče. Jakmile se jednou povede přesvědčit je, ať tě pustí na večer ven nebo přespat ke kamarádovi, podruhé, potřetí už to bude mnohem jednodušší. A protože jde o novou situaci, je třeba si ujasnit, jaká v ní fungují pravidla. Jestliže dostaneš zákaz, ptej se proč. Kdy a za jakých podmínek ti rodiče to či ono povolí? Je to o věku? Nebo je to o splnění nějakých povinností? Možná, že si sami nejsou jisti, jak přesně si to představují, a proto je zkus trochu předběhnout a popřemýšlet nad pravidly, které bys byl ochotný dodržovat, pravidly, které ti přijdou rozumná, abys to rodičům usnadnil a zároveň jim ukázal, že dovedeš být zodpovědný. Co třeba příchod domů v rozumnou dobu? Dát v určitou hodinu vědět, že jsi v pořádku? Připravit kontakty na kamarády, a nejlíp i jejich rodiče, kteří budou s tebou? Já vím, že je to otrava, taky mě to nikdy nebavilo, ale věděla jsem, že pokud si tu práci dám a rodiče důkladně informuji o svých plánech, podstatně mi to usnadní život. A když před ně předložíš plán, co a jak bude, a jaká pravidla se ti zdají přiměřená, a požádáš rodiče, ať se k tomu vyjádří a případně přidají, co jim přijde rozumné, bude jen těžké tě odmítnout. A jak říkám, nebude to vždycky taková práce. Jakmile se párkrát ukáže, že všechno probíhá v pohodě, a že ti skutečně lze důvěřovat, že nebudeš někde řádit a provádět vylomeniny, půjde to milionkrát snáz.

Takže plánuj, přemýšlej, a i když se ti to možná už zajídá, měj na paměti, že rodičům jde jen o tvoje dobro a většina zákazů plyne jen a pouze z toho, že se o tebe bojí. A neboj, do třiceti tě doma držet nebudou :-).