V předchozích článcích jsme se bavili o tom, jakým způsobem se vyrovnávat s konflikty. Jak na to, když mezi námi a partnerem, kamarádem, rodičem či kýmkoliv jiným vznikne krize nebo nedorozumění, jak takovou situaci vyřešit a vztahy zase urovnat. Co když jsme ale nechtěně zataženi do konfliktu někoho jiného?

Dva dobří kamarádi začnou hádku a vyžadují po tobě vybrat si stranu, na které stojíš. Partner se nepohodne s rodiči, svými ba dokonce tvými přáteli, doma mezi rodiči je dusno, do konfliktu se dostane mamka s babičkou nebo kdokoliv jiný z rodiny… Jde zkrátka o problematické vztahy druhých, do kterých jsme často proti své vůli zataženi. Chce se po nás, abychom si volili strany, radili, vyjednávali podmínky, můžeme se stát i jedinými prostředníky komunikace mezi znepřátelenými tábory. Přestože s konflikty našich blízkých nesouhlasíme a jejich důvody můžeme považovat třeba i za malicherné, stejně si nemůžeme pomoci a ocitáme se přímo v epicentru neshod. Proč to děláme? Protože prostě a jednoduše máme naše blízké rádi, i když s nimi ohledně jejich sporů nemusíme souhlasit. Bohužel se můžeme stát i obětí citového vydírání, a to tehdy, když nás blízcí využívají jako prostředníky, nutí nás vybrat si stranu, a své vlastní pocity nespokojenosti a ublíženosti přelévají na nás.

Takže jak na to, abychom se nenechali vtáhnout moc hluboko? Abychom mohli skutečně pomoci podle svého nejlepšího svědomí, ale nebrali na sebe odpovědnost ostatních?

Pokud v našem okolí zuří hádka, ocitáme se na velmi nejistém poli. Konflikty našich blízkých mají veliký vliv i na nás, a to nejenom tehdy, když se nás do nich snaží aktivně zapojovat. Cítíme nepříjemnou atmosféru a obecně, pokud je v nepohodě někdo, koho máme rádi, neprospěje to ani nám. Určitě bychom měli druhé podporovat, jak nejlépe to dovedeme, ale všeho s mírou. Do cizích sporů se nenechme zatáhnout více, než by nám bylo milé! Držím palce :-)