“Ona se pořád jen s někým hádá, to je ale hysterka!”

“On většinou spíš sedí v koutě a moc se nezapojuje, je to pěkný stydlín.”

“No tomu sporty vůbec nejdou, je to prostě dřevo!”

“Ji raději nenechávej, ať ti pohlídá tvoje věci. Je to hlava děravá a ještě je někde ztratí.”

Víš, co to znamená, když se bavíme o nálepkách? Předchozí výroky ti mnohé napoví. Nálepky vznikají často na základě předchozí zkušenosti s něčím, co se ve skutečnosti stalo a občas také tehdy, když si určitou situaci vyložíme takovým způsobem, který zapadá do našich představ o světě. Abychom se cítili bezpečně, zjednodušili si své každodenní fungování, a nemuseli tak každou vteřinu přemýšlet o tom, co se kolem nás děje, co to znamená, a jaký na nás momentální události budou mít vliv, náš mozek si vytvořil určité škatulky, podle kterých dennodenní zkušenosti třídíme. Stane se ti něco s čím jsi se už v minulosti setkal (případně ti o tom někdo vyprávěl), a ty si řekneš AHA!, tak to přeci musí znamenat že…. A mozek zařadí danou informaci do příslušné škatulky.

Podobným způsobem “škatulkujeme” situace, věci, druhé lidi i sami sebe. Jde o užitečnou strategii, jak se ve světě plném vjemů neztratit, nicméně musíme si uvědomit, že ne vždycky náš mozek odhadne a zařadí novou zkušenost zcela správně a někdy může být tohle zařazení dost limitované, protože nejsme schopni vidět všechny souvislosti. Pokud si tohle nepřipustíme a budeme se striktně držet určité škatulky, naše vidění světa bude značně zkreslené. Když do škatulek zařazujeme druhé lidi, vypadá to tak, že podle toho, jak se v minulosti zachovali, jim připíšeme určité hodnocení. Obrazně jim na čelo nalepíme jakousi nálepku, která nám připomíná, jací jsou. Viděli jsme, jak známá několikrát vyvolala konflikt, “onálepkujeme” ji tedy jako hysterku a raději se budeme vyhýbat konfrontaci s ní. Omezení takové nálepky spočívá v tom, že si nikdy nemůžeme být stoprocentně jistí, co k určitéme jednání člověka vedlo. Té naší známé mohl někdo křivdit, ona se sama za sebe postavila a dala dotyčnému co proto. Možná je spíš kurážná než hysterická. My jsme si však celou situaci vyložili podle svého a podle svých předchozích zkušeností. Podle toho jsme rovněž vybrali příslušnou nálepku.

Kolik máš ve svém okolí lidí, kteří kráčí světem s nálepkou na čele? A jak to ovlivňuje tvůj vztah k nim? Dost možná se vyhýbáš tomu bavit se s nimi na určité téma, protože si myslíš, že je nezajímá, nic o něm neví nebo je pro ně citlivé. Nechceš jim svěřit nějaký úkol, protože si myslíš, že na něj nestačí. Možná se jim vyhýbáš úplně, protože si myslíš, že si nemůžete rozumět, kvůli tomu, jací jsou. Ale co když to není pravda? Co když se nevědomky připravuješ o možnost toho druhého doopravdy poznat a navázat s ním hlubší a kvalitnější vztah?

Nálepky se netýkají pouze lidí v našem okolí. Jsou tu i ty, které druzí přisuzují nám, a pak také ty, které nakládáme sami na sebe. Nálepky od druhých lidí může být někdy těžké změnit, můžeme se druhému pokusit vysvětlit, jak se věci ve skutečnosti mají a ukázat, že to, že jsme se v minulosti nějak zachovali mělo svůj dobrý důvod. Záleží však, jak moc je druhý otevřený tomu naslouchat, a jestli je ve skutečnosti ochotný na svém pohledu na svět pracovat a měnit ho.

Jak je to s nálepkami, které dennodenně pozorujeme na svém vlastním čele? Čím lépe budeš sám sebe znát, tím méně jich bude. Zkus si připustit možnost, že ne všechno, co si o sobě myslíš, je pravda. Je mnoho věcí, které nám lidé v minulosti o nás samotných opakovali tak dlouho, až jsme jim uvěřili. Rodiče možná říkali, že jsi dřevo a nikdy nebudeš dobrý na sporty. Tělocvik ti moc nešel, kamarádi si tě na míčové hry vybírali vždycky jako posledního, získal jsi pověst toho, kdo má děravé ruce. Nakonec jsi se sporty přestal úplně. Proč se namáhat, když ti to stejně nikdy nepůjde? Sportů je ale tak obrovské množství, že velmi pravděpodobně existuje nějaký, který by tě mohl za prvé bavit, a za druhé ti docela jít. A jestliže existuje sport, který tě baví, ale nejde ti, ani to neznamená, že se ho nikdy nenaučíš. Někteří lidé jsou bezpochyby pohybově nadanější. Ale ne každý zkusí nějakou novou činnost a je v ní hned úspěšný. Často to chce hodiny tréninku, aby se zadařilo. Pokud tě tedy něco baví, nenech se odradit tím, že ti to nejde. Nevypovídá to nic o tom, jaký jsi. Znamená to jen a pouze to, že ti to ZATÍM nejde. Motivace a vytrvalost udělají své.

Jestliže tě druzí nazývají stydlínem, zapomětlivcem, tvrdohlavcem, nešikou a podobně, neber si to hned za své. Možná ses v minulosti zachoval tak, že sis podobnou nálepku opravdu vysloužil. Teď se však chceš pustit do něčeho nového, ale nálepka tě drží zpátky? Nevěří ti druzí nebo nevěříš ty sám sobě, že něco dovedeš? To, že zrovna teď v tuhle chvíli neumíš všechno a máš své limity, to je úplně normální. Tolik věcí se ale můžeš naučit! Neváhej požádat o pomoc někoho zkušenějšího, studuj v knihách nebo na internetu nebo si zajdi na kurz. Jestli něco skutečně chceš a půjdeš si vytrvale za svým, úspěch je prakticky zaručen. Naučit se můžeš skutečně téměř cokoliv. Bavili jsme se o sportovních dovednostech, nastudovat můžeš jakékoliv téma, jazyky, historii, matiku,... potrénovat můžeš sociální dovednosti, paměť, naslouchání druhým, zvládání konfliktů, můžeš si vybudovat systém, jak organizovat svůj čas, zkrátka cokoliv, co tě napadne. Tak odteď už nikdy “Bohužel, tohle nepůjde, já jsem prostě takový a makový”. Zkus to nahradit slovy “To zní moc zajímavě. Nevím, jestli mi to půjde, ale zkusím na tom zapracovat!”.