Pokud si přejeme s druhými úspěšně komunikovat, je důležité mít na paměti, že každý člověk má svůj vlastní unikátní způsob porozumění okolnímu světu. Ocitnou li se dva různí lidé v totožné situaci, je dost dobře možné, že každý bude tu situaci prožívat jinak, bude se jinak cítit, hlavou mu poběží rozdílné myšlenky a nakonec se může jinak zachovat. To, jak vnímáme realitu je vždy subjektivní, což znamená, že věci hodnotíme na základě vlastní zkušenosti. Neustále také hledáme důkazy, které nás upevňují v přesvědčeních, která jsme si vybudovala během našeho života a rádi se díváme opačným směrem, pokud je něco s našimi zažitými názory v rozporu.

Je pak velmi jednoduché uchýlit se k předčasným soudům a chybným závěrům. Nicméně, naším cílem v komunikaci je druhé osobě skutečně porozumět namísto toho, abychom si na ni udělali rychlý obrázek nebo ji hned odsoudili. Pomůže nám k tomu porozumění čtyřem úrovním komunikace.
 

Chceš druhému něco sdělit, ale nejsi si jistý, jak na to bude reagovat? Řekneš to tedy jinak a doufáš, že tvé sdělení se schovalo mezi řádky a druhý to pochopí, když trochu zapátrá? Nebo něco řekneš, rychle, zkratkovitě a ve spěchu a počítáš s tím, že to bylo pro druhého dostateně srozumitelné? Ne vždy je to, co bychom skutečně chtěli říct shodné s tím, co ve skutečnosti sdělíme. To, co druhý uslyší, se může lišit od toho, co jsi nahlas vyslovili. Nemusí totiž dávat pozor, poslouchá na půl ucha, pospíchá a nesoustředí se… A ať už slyšel každý detail tvého sdělení nebo ne, význam mu připíše tak, aby zapadl do jeho vlastní reality. Příkladem může být, když ti tvůj talentovaný spolužák poví, že jsi to ve výkresu přehnal s barvami, a ty si to vezmeš k srdci a budeš si myslet, že jsi podle něj na kreslení úplně levý. To, co si ze sdělení druhých lidí odneseme, je často založené na tom, jaké přesvědčení jsme sami o sobě v minulosti získali. Jestli věříš, že ti něco nejde, konstruktivní kritika pro tebe bude vždycky potvrzením tvého přesvědčení. Zmíněný spolužák z výtvarky ti však mohl chtít jenom pomoct, svým sdělením mohl myslet to, že když na barvách ubereš, výsledek bude super.


Jak ti může model čtyř úrovní komunikace pomoci komunikovat lépe?

1. Zastav se a dopřej si chvilku času na přemýšlení o tom, jak tě ovlivňují tvé vlastní představy.

2. Odhadni, ve které úrovni komunikace se právě nacházíš.

3. Představ si čtyři úrovně komunikace jako žebřík. Z místa, kde se právě nacházíš, šplhej zpět, a jakmile dosáhneš některé z předcházejících úrovní, zeptej se sám sebe, co si myslíš, že se v dané úrovni odehrává a proč.

Vyzkoušej pomocné otázky, které ti pomohou propracovat se na vrchol žebříku.

Jak to může vypadat v praxi? Napadá mě úplně jednoduchý příklad z mého vlastního života. Nedávno jsme se s partnerem chystali jít ven a trochu si zaběhat. Chtěla jsem si půjčit jeho telefon a poslouchat při běhu svůj oblíbený podcast. Při odchodu jsem se ho zeptala: “Máš svůj telefon?” a on odpověděl: “Je tady”. Jeho slova jsem slyšela na půl ucha, ale protože si telefon bere vždy s sebou do kapsy, předpokládala jsem, že tim myslel “je tady u mě (v mojí kapse)”. Když jsme pak dorazili do parku, jaké bylo překvapení nás obou, že telefon zůstal ležet doma na stole, kam ho přede mě partner položil a upozornil mě, že “je tady”.

Věřím, že si dovedeš představit, jak mohou podobná nedorozumění vznikat na mnohem závažnější témata. Hádky, zraněné city, pošramocený pohled na sebe sama, všechno tohle často vzniká proto, že si my a nebo náš komunikační partner chybně vyložíme, co mělo určité sdělení ve skutečnosti znamenat. Je to tak jednoduché nechat se svést na scestí a předpokládat, že každý vidí svět přesně tak, jak ho vidíme my.

Neváhej tedy a pravidelně se vracej ke studiu komunikačních úrovní a ověřování skutečných faktů. Klíčem k lepší mezilidské komunikaci je PRAVDA a zároveň uvědomění, že ne každý vidí pravdu stejně.