| 21.01.2013 22:30 | Danielle seděla na své posteli, kolena přitažená pod bradou a koukala z okna ven. Tam někam… Do neznáma. Zvenčí se ozýval radostný smích dětí, diskuze dospělých a rachot aut. Dokonalý chaos. Zvedla se a nakoukla z okna ven. Venku svítilo sluníčko a ona se rozhodla na chvíli vypadnout z téhle nudné a všední reality do svého alternativního světa. Ze šuplíku vytáhla sluchátka a mp4ku, přes rameno si hodila tašku, obula si boty, zamknula za sebou dveře a seběhla po schodech ven. Když otevřela, do očí jí praštil vlahý letní vánek, který jí cuchal vlasy. Jen tak ledabyle si schovala neposlušné pramínky za uši, do kterých si nasadila sluchátka a vydala se na své oblíbené místo. Ráda chodila na jedno z polí, která obklopovala sídliště, kde bydlela. Když míjela JEHO barák, jako vždy se jen tak - ze zvyku - podívala do jeho oken. Neviděla nic kromě záclony, která vypadala, že se hýbe a možná dokonce, že se za ní někdo schovává a pozoruje jí, ale to bylo určitě jenom zdání.
Když dorazila na místo, vytáhla z tašky deku, kterou rozložila na čerstvě posekanou trávu a lehla si na ní. Zapnula mp4ku, zavřela oči a jelikož do nich svítilo sluníčko, tak si je rukou zakryla. Do uší se jí linula hudba a momentálně jí nic nechybělo. U jedné písničky se však zastavila. Přestala vnímat slova a zaposlouchala se do piána, které tam lehce dotvářelo melodii. Ale… Co to? Všimla si, že s piánem se tam prolínají i housle. Písnička zněla jako ukolébavka a tak pomalu, ale jistě upadla do sladkého spánku.
Stála uprostřed podia. Zatím byla kryta oponou, ale ta se během dalších pár vteřin měla zvednout a Danielle byla čím dál víc nervózní. Věděla, že je v celém divadle sama, tedy, skoro sama. Nad její hlavou na balkóncích stáli 3 lidi. Pianista, houslista a zpěvačka. Přesto cítila, že dnešní zkouška bude jiná než všechny ostatní.
Opona se pomalu začala zvedat. Na Danielle dopadal potůček světla z reflektoru, který působil dojmem, že na ní a na její krásné meruňkové baletní šaty svítí svit měsíce. Se zavřenýma očima vnímala hudbu a už už se chtěla roztančit, když jí neznámé zakašlání donutilo oči otevřít. Ano. Seděl tam, v publiku. Přišel se podívat na její zkoušku. Byla to realita, konečně o tom nemusela jen snít. Chlapec se na Danielle lehce usmál, zamával jí a rukou pokynul, ať pokračuje v tanci. Danielle se rozbušilo srdce až v krku, ale něco jí říkalo: "Klid, nemáš se čeho bát, není co ztratit". A tak tančila. Představovala si sebe jako malou jemnou křehkou vílu, která tančí na jednom z lesních oblázků. Byla nota, které tančila z houslí, které smutně hráli píseň, jež jí zněla nad hlavou. Byla čistý horský pramen, který nerušeně putoval svojí cestičkou až do moře. Byla letící pták, tak volná a svobodná ve svém tančení. Byla tak zaujatá svým tancem, že zapomněla na okolní svět. Zapomněla, že v publiku sedí chlapec, kterého milovala. Zapomněla na zpěvačku, která tiše zpívala naučená slova. Zapomněla i na klavír a na housle. Byla jen ona.
Když svůj tanec dotančila, přistihla se, že se usmívá. Za potlesku jednoho páru rukou se uklonila. Poté jí ty stejné ruce pomohly sejít po schodech z podia. Ty stejné ruce jí upravily pramínek, který jí v zápalu tance vypadl z drdolu. Ty stejné ruce si pomalu přitahovaly její obličej ke svému. Už jen kousíček a ochutná ten nejsladší polibek, o kterém snila takovou dobu. Už jen chviličku a jejich rty se dotknou. Bude to znamenat, že k sobě patří? Copak se dva nemohou políbit, aniž by mezi nimi vzplanula láska? V tom nudném šedivém světě ano. Ale ve světě Danielle ne. V jejím světě každý polibek, každé pohlazení, každé objetí, ba dokonce i každý letmý úsměv či oční kontakt jen prohluboval lásku onoho páru. Už byla tak blízko k jeho tělu, že slyšela tlouct jeho srdce, cítila jeho dech a všude kolem ní vlál závoj jeho kouzelné vůně… Když v tom…
Otevřela oči. Koukla na hodinky a s děsem zjistila, že je pryč už tři hodiny. Mamka se zblázní, až zjistí, že ještě neobědvala. Rychle si posbírala svoje věci a pospíchala domů. Přemýšlela nad snem, co se jí před chvílí zdál a trošku se usmívala a trošku plakala.
|
 |
85% |
 |
| | Zaslal: JustMe (17 let) |
|
| 14.01.2012 01:45 | Pátek třináctého? Den jako každý jiný. Dosud mě tento den nijak nestraší. Vždyť zřejmě mě ani nikdy nebude. Někteří se ho bojí, ruší pracovní cesty a tak dále. Předpokládám že někteří právě naopak, využijí tento den na to, aby udělali něco, co ještě nikdy předtím neudělali. Nebo ho oslaví nebo cokoli jiné. Vlastně ani bych tento pátek třináctého ani nezaregistroval, kdybych nebyl na této stránce a nevšiml si oznámení v novinkách 'Pozor - dnes je pátek 13. ! '. Tak jsem se rozhodl zareagovat - právě se mi to docela hodí - a proto toto píšu.
Obvykle na tuto stránku chodím, když mám mizernou náladu. Podívám, co je zde nového a přečtu pár dotazů na poradnu. Jsem často překvapen, co všechno lidé mohou prožívat a jaké mají osudy. Ne že bych to dělal ze škodolibosti, ale vidím, že nejsem sám, kterému se momentálně jeví všechno na nic.
Ze stejného důvodu jsem si otevřel tuto stránku i dnes, shodou okolností pátek třináctého. Předtím jsem si otevřel Facebook. Vždy před jeho otevřením si uvědomím, že možná uvidím jistou zprávu na nástěnce, která mě vůbec nepotěší. Vždy přemýšlím, jak budu reagovat, kdyby se mi ta zpráva - jako 'novinka' - najednou zjevila. Lépe řečeno, jak bych něco takového snesl. Toš, dnes pátek třináctého jsem se to akorát dozvěděl ...
V prvním momentě mě řádně zamrazilo. Pak mě pouze napadlo: 'To není možné'. Díval jsem na 'novinku' o změně stavu na 'Zadaná' u děvčete, které jsem kdysi úplně důvěřoval. Vzbouřili se ve mně dva proudy myšlenek. Jednak jsem se chtěl vybouřit, napsat jí zoufalé zprávy, napadlo mě se vzdát všech svých ambicí, když i tak mi nic v životě nevychází. Nebo naopak, přijmout to, co nejdříve to hodit za hlavu, jít dál a věřit, že se mi přihodí další, ještě lepší dívka. Souhrnně se ve mně bouřili hněv a odhodlání. Asi zase budu muset žít v této bouři ...
Stav si změnila náhodou zrovna v době, kdy jsem se na Facebook přihlásil a během dvou minut se již nahrnulo několik 'like-ů'. Po chvíli však novinka zmizela. Zřejmě mě spatřila online a vymazala si ji z nástěnky. Dokonce se sama odhlásila. Toš, asi se jen bála, že jí budu psát. Dívky jsou asi takové. A já je těžko vím odhadnout - i když jsem s ní měl krásný vztah, který však určitě měl rezervy z mé strany na to, aby byl ještě hezčí. I pro ni byl určitě krásný, to vím. Ale se jí to jednou asi vytratilo. Asi jsem jí nedával dostatečně najevo, jak ji miluji, i když jsem ji stále miloval - zřejmě umět vyjádřit své pocity je mou slabinou ...
Vím, že ona určitě v pátek třináctého nevěří a ani na podobné černé záležitosti. Pamatuji si například, jak mi jednou říkala, že nevěří v předpovězeno konce světa. A tak si jen představuji, jak si dnes poprvé vyznala lásku s někým úplně jiným - právě v pátek třináctého. Ach, jaká pěkná romantika ...
Sice nikdy se nebudu bát pátku třináctého, ale bude mi neustále připomínat, že jsem opět sám a moje milovaná osoba mě ke štěstí vůbec nepotřebuje. Vím už ze zkušeností, že pouze nová láska mi dovolí se osvobodit od takového zármutku. Otázka je, zda nová láska někdy bude ... |
|
90% |
|
| | Zaslal: T. (19 let) |
|
| 30.11.2011 18:04 | | Ani neviem ako mam začať.Toto nieje len taky pribeh,naozaj sa mi to stalo.Som chora na srdiečko,a uz sa mi raz stalo ze som sa "druhykrat narodila".Moj pribeh je o tom,aby vas neznicil niekto kto vam za to nestoji.Ja som sa zalubila do jedneho chalana.Prisiel na jednu diskoteku,zbadala som ho,v ten vecer som chcela byt s nim,ale ked som prisla k nemu pocula som ako jednemu dievcatu povedal aby si zobrala veci ze idu prec.Na nic ine som sa nezmohla iba sa mu pozdravit a nahnevana odist.Sledovala som tu babu,ako visla vonku s klubu a cakala ho.Isiel za nou von,ja som visla tiez,a zo slzami v ociach som sa divala ako odchadzaju spolu,urcite k nemu.Velmi to bolelo,v momente s toho smutku do mna vosiel hnev,sla som za kamoskou jej to povedat,ako som prisla za nou v tu ranu som sa chytila za srdce a uz bolo zle.Visla som uz ani neviem ako vonku s klubu s kamaratkou,sadla som si na lavicku, a dostavala som srdcovy kolaps.Tak velmi ma to bolelo,to ako som ho videla s inou,potom ma bolelo srdce,nevedela som sa nadychnut,zacala som sa bat ze co je so mnou,plakala som ,na to ku mne s kamaratkou prisiel nejaky chlapec aj s dievcatom,dali mi napit a volali mi zachranku.Takmer som druhykrat zomrela.Takmer,kvoli niekomu kto si ma nikdy v zivote nevazil,o tych problemoch s nim som sem uz dokonca pisala v sekcii LASKA.A co sa dalej dialo?,lahla som si do sanitky,a nevedela som dychat,nevedela som sa ukludnit.Chceli my odviest do nemocnine,ja som nechcela kvoli tomu ze by sa moja maminka utrapila.Zachranarom sa podarilo ma uklunit,a "dostat na normalny chod",dali mi liek.A sla som domov.Stale ho milujem,doopravdy milujem,aj ked viem ze si ma nevazi,ze on to iste ku mne neciti,takmer ma doviedol do hrobu..Chcem vam povedat,aby ste sa nikdy takto nevytrapili kvoli niekomu kto vam za to nestoji.Radsej to trapenie skoncite skor,ako by sa vam malo stat nieco taketo.Dakujem za vas cas a precitanie si mojho pribehu. |
|
91% |
|
| | Zaslal: Katherine (18 let) |
|
| 07.06.2011 16:36 | ZJEVENÍ IZUARELOVO
Již několik staletí se vypráví o neznámém stvoření, kterému bylo pouze přiděleno jméno, tzv. Izuarel, o kterém se četlo v knihách a byly o něm psány různé zvěsti.
Nikdo netušil, o jaké stvoření se jedná, zda-li je opravdové či smyšlené, ovšem stále více se o tom hovořilo, bylo stále více zvídavých lidí, kteří se tomu začali věnovat.
Lidé se domnívají, že by se snad mohlo jednat o smyšlenou bytost, která vlastně neexistuje.
Pouze jediný člověk byl natolik spoután do svých myšlenek, jež mu ze snů byly čerpány pocity, které mu byly podávány a on byl přesvědčen, že se jedná o skutečnost.
Jednalo se o jistého, prostě založeného mlynáře, který žil ve svém příbytku na kraji Zalpatských nížin, kde žil sám jako kůl přibitý ke starému plotu. Byl to zkrátka normální člověk oděnný do roztrhaných kalhot zdobených s velice jednoduchými rysy, vlastnil také staré, děravé boty, které již mohly být třetím pohledem do života... Jediné, co pro něj bylo důležité, byla jeho mlynářská robota, která mu dávala lehké finance, které věnoval do rekonstrukcí.
Jelikož byl stále utápěn ve svých snech, jednoho dne se právě probudil ze světa, který mu byl vlastním, celý smáčený potem jež s ráčením stékal po jeho mastném a oválném obličeji. Byl také vyděšený z toho, co uviděl, protože opět uviděl to, o čem se tolik hovořilo.. "Viděl jsem to!!!"... Vykřikl..
"Chci být zase poklidným snílkem ve svém vlastním světě, který je pro ostatní cizí jako neobjevený kraj" ...Opět vykřikl a rozhodl, že "stvoření" jako první najde a udělá tím díru do světa, jelikož posbíral mnoho informací z útržků, které ponechaly v jeho příbytku dávní majítelé měl velkou šanci na úspěch.
Zjistil, kde by se stvoření mělo teoreticky nacházet a také se dozvěděl, že to bude velice nebezpečná cesta, protože stvoření, jež bylo vlastně zjevením by se mohlo stát kutečností, která jej zvedávala ze země...
"Nevím, co mne čeká, možná příjdu o život, ale je to pro mne nyní životně důležitá zkouška!"
... Pověděl.
Byl znám svoji paličatostí a také vychytralostí a byl si jistý, že pouze on to dokáže.
"Před výpravou si musím sbalit potřebné části mého majetku" S rázným hlasem pověděl.
Šel tedy do svého příbytku, kde zavítal do svého pokoje, který se tak ani nedal nazvat. Všude kolem byla ke spatření neúnosná špína spojená s jeho prostým životem. Všude kolem se povalovala mouka, nikde ani patrná zmínka o čistotě. Všechno bylo neuspořádáné, poházené na sobě bez špetky etiky. Už ani sám nevěděl, kde co má.
Porozhlédl se kolem a konečně uviděl starou, zaprášenou cestovní tašku, do které si ihned přibalil chléb a flák masa, který ho každýn dnem zásoboval tukem, který již překypoval přes jeho postarší oděv. Dále si s sebou přibalil pero a a ručně vyrobený slamněný klobouk, který pro něj byl velkou, citovou, památeční záležitostí zanechanou po svém otci, který před nedávnem stářím odešel do nezapomenutelného kraje..
"Myslím si, že mám vše, co potřebuji, nyní seberu všechny útržky a s ním spojené informace, které tu byly ponechány a vydám se na cestu.. "HAF, HAF, vrrrrrr" ...Jsem to ale břídil, na Tebe bych málem zapomněl!!"
...Vykřikl.
Ano, byl natolik zamyšlený a nebyl schopný vnímat okolní svět, málem zapomněl na svého přítele, který mu v jeho chorém příbytku poskytoval ochranu a také měl svého věrného přítele.
"Co říkáš Monitore"..."Haf, haf"...Není to trochu hloupé jméno?! Máte pravdu... Pozor už i autor je myšlenkami mimo, je to dáno únavou či dnešní "moderní" dobou ? Vraťme se tedy s prominutím do našeho příběhu...
"Nyní je vše kompletní, můžeme vyrazit Frku?"
Pověděl.. Opět uslyšel štěkot svého ochránce a byl rád za reakci od svého přítele.
Podle starododávné mapy se tedy vydal do Burgerských lesů, které se měly nacházet u Novozélandského kraje.
"Bude to nebezpečná cesta jako žádná ze sta."
Pověděl si a pokračoval v dlouhých a ladných krocích směrem do neznáma...
Děkuji Vám za přečtení, předem očekávám kritiku a děkuji Vám za případné rady, vyhnutky.
Předem se omlouvám za případné chyby.
Přeji příjemné čtení.
(C) Ten Špatnej |
|
78% |
|
| | Zaslal: Ten Špatnej (21 let) |
|
| 07.06.2011 16:33 | Kde jsou ty časy, kdy muži museli muži mnohdy i hodiny pronásledovat kořist a ženy nachodit i desítky kilometrů pro sběr plodů.
V dnešní době lidé nasednou do dopravního prostředku a jedou do nejblížšího supermarketu, nejen, že to šetří čas, ale i jejich fyzické předpoklady. V dnešní době je tento způsob potravy prioritní.
Generace zlenivěla a lidé často hledají uspokojení v různých nahrážkách jako jsou drogy, nikotin či počítačové hry. Proč tomu tak je? Protože nastala nová generace, kdy už malé děti mají doma
počítač a pohyb je často utlačován.
,,Já takovou dobu neznal, svůj první počítač jsem dostal až v 11 letech, kdežto můj malý synovec už má plnohodnotný počítač od dětsví...
Nejen pro nás, ale i pro naše děti je tahle doba velmi nebezpečná ve všech možných ohledech, ale nejen na internetu.
Pohyb, tohle slovo je ne všem dobře známo, protože jejich předností mohou být jiné přednosti a to vysedávání po krčmách, sezení u PC, či nic nedělání, ale určitě se najdou i tací, kteří pohyb plně využívají ve svém volném čase, ať už sportu či svých koníčcích.
Ovšem je každého věc, jak si svůj život zařídí a jak se sám sobě podřídí, to už je na každém, zda-li chce být fit a vitální či nabírat tukovou hmotu a nebýt aktivně činný ve sportu.
Jako bychom už snad zapomněli generacemi prověřenou metodu našeho života a tou je pohyb, největší dobrodružství našeho "těla". Spoustu lidí se navrací do této přirozené součásti života a jednomu z nejznámějších druhů pohybů, nejen prospěšné pro naše tělo, ale i zdraví. Tak neváhejte, obujte si boty a vyražte do světa!
Sporty jsou samozřejmě k vidění i jiné, v dnešní době máme na výběr z mnoha bojových sportů, mnoho fitness center a dá se řící nespočetně mnoho zábavy, které nás i náš život udělají spokojenějšími.
Někteří z nás si u PC řeší své komplexy, problémy v okolí či rodině, mohou se pouze u PC odreagovat, chodí zde odpočívat, píší si s přáteli a prostě a jednoduše relaxují u internetu. Dá se říci, že ostatní na PC pouze hrají a nic jiného nedělají, položme si ruku na srdce, jak na tom opravdu jsme?
,,Upřímně, mrzí mne to a jsem znechucen dnešní dobou a nechci být jedním z těch, kteří PC podlehnou a také z věčného nic nedělání, příjde mi to nudné a jelikož se snažím žít zdravým životním stylem, dělám vše proto, abych se cítil skvěle. Na PC si rád zahraji s kamarády, poslechnu pěknou písničku, porozhlédnu se po internetu, ale, že by to byla moje jediná a každodenní činnost se rozhodně řící nedá. Podlehl jsem sportu ,,fitness" a vše, co k tomu sportu patří, včetně kardia (běhu). Stal jsem se závislý a nemohu bez této činnosti přežít den, dokáže mne to povzbudit, výborně naladit na nový či stávající den."
,,Nejen, že se mohu ve fitness výborně motivovat časopisy s dokonale, na kámen vytesanými modely lidí, kteří toho v životě spoustu dosáhli, ale také z toho mám dobrý pocit."
Proč začít sportovat?
- Je to zdraví prospěšné.
- Cítíme se lépe.
- Budeme déle žít.
- Výborný způsob, jak se udržet fit.
- Lepší fyzická vytrvalost a kondice.
Proč nezačít sportovat?
- Nechce se nám nic dělat.
- Máme raději klid a pohodu
- Nebudeme se zbytečně unavovat.
- Máme jiné starosti.
- Nebaví nás to.
Tímto bych rád ukončil svoji úvahu o sportu.
Omlouvám se za případné nedostatky či chybné syntaxe,
za to Vám předem děkuji a přeji Vám mnoho štěstí v životě, ať se cítíte skvěle a žijete dlouhé
časy!
(c) Ten Špatnej
|
|
57% |
|
| | Zaslal: Ten Špatnej (21 let) |
|
