Láska v literatuře
Tom Jones |
Přestože při psaní svého románu Tom Jones vystavil Henry Fielding hlavní postavu několika zkouškám osobnosti, nevytváří hrdinský epos, ale do jisté míry epos „komický“. Postava Toma Jonese pak stojí mimo rozdělení na hrdiny a „antihrdiny“. Jeho činy nejsou poháněny ani udatností, ani zbabělostí nebo slabostí, ani bezvýhradnou ušlechtilostí, ani bezcharakterností. Místo udatnosti a ušlechtilosti se na situacích, do kterých se dostává, podílí ukvapenost. Jeho srdnatost je spojena s odvahou, která ho ale nevede k hrdinským činům, naopak ho dostává do nesnází, ze kterých mu pomáhá buď náhoda nebo měkké srdce ženy, která má zase čirou náhodou možnost ho z maléru vytáhnout. Přitom všem je tato nehrdinská postava čtenáři od počátku bližší a sympatičtější, než jeho bratranec, uhlazený poctivec Blifil, který se (jak už to tak v románech bývá) nakonec ukáže jako proradný mizera. Poté, co odejde z domova, absolvuje několik milostných dobrodružství. Všechna se ale proměňují v minulost, kdykoli se zdá dosažitelnější jeho ideál, žena, kterou skutečně miluje, ale téměř se neodváží pomyslet na to, že by ji mohl mít. Malými láskami, které přicházejí a odcházejí, si svým způsobem vynahrazuje beznaděj velké lásky, která stále trvá. Přitom si neuvědomuje, že právě zprávy o zradách jeho věrnosti, které se (jak jinak!) k jeho lásce vždy dostanou, ji od něj vzdalují víc a víc. |