Příběh o sňatcích z rozumu přivádí v šedesátých letech devatenáctého století dva velmi odlišné mladé muže do Perlové ulice v Praze, kde mají oba najít své budoucí životní družky – alespoň na část svého života. Matka s nevlastní dcerou nemají nouzi o peníze a jako takové zaujmou ambiciózního obchodníka Jana Borna. Věno posílí jeho důvody, proč se ucházet o půvabnou Elišku a proč se s ní oženit. Nedlouhou dobu po jejich svatbě je do jejich domácnosti přiveden i Martin Nedobyl, který touží rozjet svůj vlastní spediční podnik. Jemu učaruje zase macecha, ještě mladá a prahnoucí po novém životě. Vladimír Neff nazval první díl své autobiografické pentalogie o počátcích podnikatelství v naší zemi Sňatky z rozumu záměrně, pro příběhy postav je klíčové, že věci jako láska slouží oběma hlavním hrdinům, jeho dědečkům, k naplnění jejich životních cílů. Přitom je těžké oba odsoudit, sami si možná nebyli jisti, který cit převládá, zda láska nebo zištnost.

Pro dnešní svět jsou ambice a ostré lokty klíčovým prostředkem úspěchu, je ale otázka jestli máme právo svůj úspěch naplňovat skrze jinou bytost. Borna ani Nedobyla možná nenapadlo, že účel jejich manželství může jednou jejich vztahy s manželkami narušit, že sňatek uzavřený z rozumu zklame jejich víru v lásku, jako se tomu stalo u Elišky. Mnozí z nás jsou ale nuceni volit, zda jít takzvaně „přes mrtvoly“, kdy už ve chvíli volby vědí, že štěstí a úspěch bude stát prohru a neštěstí někoho jiného.

V roce 1796 se žení voják z Korsiky, jehož bohatstvím je především pevná vůle a touha něco dokázat, se ženou, jejíž společenský vliv ještě pomůže jeho slibně nastartované vojenské kariéře, aby se jednou mohl stát císařem Napoleonem I. Stává se vzorem pro mnohé, mezi nimi i pro dalšího vojáka, Juliana Sorela, hlavní postavy Stendhalova románu Červený a černý.

Julia využívá všech prostředků, krásy i inteligence, ke svému úspěchu. Jeho city se vždy pohybují na hraně mezi skutečnou láskou, láskou, o které se sám snaží přesvědčit a pokrytecky předstíraným citem. Stejně tak je to i se skutečnou a předstíranou nenávistí. Naproti tomu tzv. Miláček, Georges Duroy, přízně žen vysloveně zneužívá a nebrání se jakýmkoli způsobům ve chvíli, kdy se jich potřebuje zbavit, aby uvolnily prostor výhodnější partii. Guy de Maupassant v tomto románu nesoucím název Miláček podle Duroyova přízviska představuje bezcharakternost, se kterou se člověk nerodí, ale ke které ho vychovává nekompromisní predestinace prostředí, které přeje bezohledným.

Můžete namítnout, že v dnešní době téměř neexistují stavovské předsudky, které by k velkému úspěchu předurčovaly jen „dobře narozené“, po jejichž zádech je pro všechny ostatní jediná cesta nahoru. Právě v dnešní době, době čím dál tím méně omezených možností, bychom se právě měli porozhlédnout po všech možnostech, než se vytasíme s ostrými lokty.