„Není na světě živočicha, který by se dal tak snadno ošálit a dobrovolně lezl do nastražené pasti, který by se dal bez odporu zhltnout (a ještě si liboval!)–“ říká Mark Twain o všech živých tvorech kromě jediného, muže. Oscar Wilde zase, že do takové pasti, jako je krásná tvář, se nechá chytit každý rozumný muž. Těžko říci, zda je to zrovna krásná tvář, která je největší pastí, a zda právě rozum do ní muže přivádí. Největší pastí pro muže je nejen sama žena, ale často především bezmoc vůči ní a vůči její schopnosti jeho bezmoci využít. Mnoho žen, jejichž moc nad mužem se stala hlavním tématem slavných literárních děl, netoužily muže ovládat kvůli jejich penězům nebo postavení, ale právě kvůli potěšení z vědomí své převahy, kvůli své přirozenosti, která je nutí si s mužem nejen hrát, ale třeba i nebezpečně zahrávat.

Kdo si zahrává s ohněm, může se spálit, učí rodiče své děti odnepaměti. Krásná Carmen, slavná postava méně slavné novely Prospera Merimeé byla sama o sobě ohněm, jehož horoucí blízkost přitahovala pohled nejen „toreadora smělého“, ale i mladého vojáka. Těžko říci, jak moc si uvědomovala, že i v mužově touze je oheň, o který se může spálit. Ve vášni, která ho odvedla od všech závazků, nakonec don José v posledním dějství opery Carmen, která podle této novely vznikla, poznává svoji zhoubu a pochopí, že ji přemůže, jen pokud bude jednou silnější a postaví mezi jejich dvě výhně studenou hradbu smrti.

Stejně tak ve chvíli, kdy Mannův Profesor Neřád pochopí, že se kvůli svému „Modrému andělovi“ (což je jinak též název slavného německého filmu podle Mannova románu) zpěvačce Rose stává z profesora „Neřáda“, striktního obhájce pevných zásad společnosti, v „neřád“ společností odmítaný, zabojuje v něm muž, který ví, že nemá na výběr a že musí lásku (nebo spíš posedlost) porazit.

Takovou moc nemusí mít pouze žena nad mužem, nebo obráceně. Napoleona ovládla jeho potřeba moci, Moliérova Harpagona zase majetek. Femme fatale nemusí být pouze žena, je to bytost, která připravuje člověka o rozum. Takovou postavu jako Heinrich Mann ve zpěvačce Rose vytváří i jeho bratr Thomas ve Smrti v Benátkách, kde se profesor Aschenbach zamiluje do ideálu krásy a znovu oživeného mládí, který nalezne u mladého Tadzia. Tím se dotýkáme dalšího tématu: obdivné lásky ke kráse, ke kráse jiných i sebe samého, která zničí Wildeova Doriana Graye.