Láska bývá všehoschopná, pěkně to zní. O tom, čeho schopná je láska mateřská, už byla řeč, i o tom, že mateřský ochranitelský instinkt může matku donutit i k obětování druhého dítěte, aniž by si svou volbu uvědomovala. Je to sice extrémní případ, ale i jako takový nás může přivést k otázce: co milenci jeden pro druhého dokáží?

Je vůbec možné spáchat něco špatného z lásky, nebo je to naše sobectví doprovázející lásku, které nás k tomu vede. Protože láska, a vztahy vůbec, je metafyzická síla mezi lidmi, kterou je možné popírat a skrývat, ne však zcela vymazat ze svého srdce. Občas nejsme pány svých pocitů, i kdybychom je rozumem odsuzovali. Láska nás může donutit všechno obětovat, ale i žárlit, intrikovat, nenávidět. Řecká mytologie si klade bezpočet otázek a hledá na ně ještě víc odpovědí. I když velká část aktérů řeckých pověstí jsou bytosti nadpřirozené, ačkoli se pro mnohé nachází vysvětlení v kouzlech, věštbách, rozmaru bohů, není jejich svět o nic méně skutečný, než který nacházíme v alegoriích biblických.

Bůh lásky Eros (v Římě označovaný jako Amor) a jeho pozemská láska jsou jedním z nejznámějších mileneckých symbolů. Co je však tak všedního na lásce boha k dívce, že mohla být přijata za vzor? Ať už podle nás patří láska mezi city nebo chemické reakce, je naše představa o ní vzdálená zásahu šípem, a přesto se „Amorova střela“ stala básnickou i malířskou ikonou. Eros měl příkaz ztrestat mladou ženu, která si troufla zvítězit krásou nad bohyní Afroditou, zasažen však byl on láskou tak silnou, že pokořila jeho božství.

Psyché několikrát neuposlechla jeho rady, které jí měly pomoci v záchraně lásky. Nejprve podlehla zvědavosti a přes zákaz se rozhodla spatřit podobu muže, který si ji unesl do svého paláce, poté když opět ze zvědavosti nahlédla do skříňky z podsvětí, kterou měla přinést Afroditě jako výkupné za svůj prohřešek. Až pomoc Erose ji přivedla k životu a smilování bohů k nesmrtelnosti.

Jak jsme viděli, mezi milence se postavilo mnoho překážek. Způsobených nepříznivými okolnostmi, ale i mnoho v nich samých. Ve vztahu přece často opouštíme, co je nám blízké, zříkáme se toho, co je příjemné a přirozené. Učíme se pokoře a toleranci. Překážka není důvodem zlomit hůl, může být postavena mocí náhody právě proto, aby byla překonávána...