Šikana je fenoménem, o kterém slýcháme poměrně často, mnoho lidí si ji zažilo na vlastní kůži a nebo znají někoho ve svém okolí, koho se dotkla. Může se objevit v jakémkoliv kolektivu, ve škole, v práci, na kroužku a v poslední době se s ní setkáváme i na internetu. Potýkají se s ní děti i dospělí. Abychom se o šikaně mohli bavit zasvěceně, připomeňme si ve zkratce, co přesně tento pojem znamená. Jedná se většinou o dlouhodobější situaci, ve které figurují minimálně dvě osoby - oběť a agresor. Agresorů může být i více, mají z nějakého důvodu převahu nad obětí, ať už fyzickou nebo psychickou, kterou využívají k tomu, aby slabší oběti ubližovali. Další role mohou hrát přihlížející, kteří se stali svědky událostí. Ti se někdy postaví na stranu agresora, jindy předstírají, že nic nevidí, v lepším případě stojí na straně oběti. Jsou velmi důležití zejména tehdy, když se rozhodnout proti šikaně otevřeně vystoupit.

Z pojmenování kyberšikana je jasné, že se bavíme o šikaně, která probíhá v “kyber” prostoru, tedy prostřednictvím různých informačních technologií. Agresor využívá sociální sítě, e-mail, telefon atd. k tomu, aby svou oběť pronásledoval, vydíral, zesměšňoval a jinak trápil. Podle toho, co přesně agresor oběti provádí můžeme dokonce kyberšikanu rozdělit na několik druhů. Patří mezi ně třeba kyberstalking, kyberharašení, kybergrooming, flaming, ostrakizace a další. Aby se ti ze všech těch cizích názvů nezamotala hlava, povíme si, k jakým situacím může konkrétně docházet. Proč to ale vůbec děláme? Proč je důležité rozumět tomu, co je kyberšikana, a jak se projevuje? Je to proto, abys dokázal rychle rozpoznat, když se něco podobného začne dít tobě nebo někomu z tvého okolí, a nebál se proti tomu zasáhnout. Nakonec je to třeba i proto, aby sis mohl uvědomit, kdy už je tvé chování k druhým na síti přes čáru, a je na čase ho změnit.

Jak se tedy kyberšikana projevuje? Může se jedna o opakované zasílání nevyžádáných zpráv, nechtěné telefonáty, postování a komentování na tvých sociálních sítích, v podstatě takové online “pronásledování”. K podobnému stylu tíhnout třeba zamilovaní. Nechtějí se svého “idolu” vzdát a ignorují fakt, že ten druhý s nimi nechce mít nic společného. Vzhledem k tomu, že na sociálních sítích sdílíme mnoho informací, naše soukromí je vůči podobným pronásledovatelům neboli “stalkerům” velmi zranitelné, mohou se toho o nás mnoho dozvědět a zneužívat toho. A jestliže si myslíš, že tobě se nic takového nemůže stát, protože všichni tví známí jsou v pohodě, a ničeho takového by se nikdy nedopustili, mám pro tebe špatnou zprávu. Stalker může být i člověk, kterého vlastně vůbec neznáš a vyhlédl si tě úplně náhodně skrze sociální platformu, na které o sobě něco sdílíš. Známí i neznámí lidé tě mohou zahlcovat nevyžádanými zprávami o tom, jak jsi super a chtějí tě poznat, někteří však mají spíše agresivní styl a budou ti posílat vyloženě nenávistné smsky, agresivní vzkazy a útočné komentáře, kdykoliv a kdekoliv se jim namane příležitost.

Jestliže se na internetu seznamuješ s novými lidmi, měj vždy na paměti, že nemusí být tím, za koho se vydávají. Nový kamarád nebo kluk/holka, co se ti na síti zalíbil, snadno získá tvou důvěru a může z tebe začít loudit intimní fotografie, které si ale později nenechá pro sebe, buďto je bude sdílet dál a nebo ti touto možností vyhrožovat. Stejně tak může zneužít i citlivé informace, které mu o sobě prozradíš. Nebezpečné je rovněž vydávat se na osobní schůzky s někým, koho znáš jen po internetu a nemůžeš si spolehlivě ověřit, že je skutečně tím, kým tvrdí, že je.

Dalším druhem kyberšikany, který se protíná s reálným světem, je sdílení videí, na kterých je oběť (většinou fyzicky) šikanovaná. To se děje hlavně ve školních nebo zájmových kolektivech mladých lidí. Někdo si počká za školou na spolužáka, dá mu pořádnou nakládačku, což ostatní natočí, a pak si video mezi sebou posílají a spolužákovi se dál vysmívají. Spolužáci si mezi sebou mohou rozesílat i různé fotografie, koláže či memy, které připomínají přešlapy jejich oběti, obecně něco, za co se jí vysmívají i ve skutečnosti - třeba fotku nějakého outfitu, který se zrovna nepovedl, nepodařenou fotku nebo video ze školní akce, kde dělá oběť něco, za co by se měla “stydět”, memy se směšnými hláškami, které oběti připisují a podobně.

Jsi li součástí nějakého kolektivu a někomu se v něm nezamlouváš, může se stát, že tě z něj bude chtít vyloučit. Můžete mít třeba třídní skupinu na facebooku, kde se řeší sranda, ale i ty důležité věci, takže by do ní měl správně patřit každý člen vaší třídy. Představ si však, že se někomu, kdo má ve třídě větší slovo nelíbíš, a ze skupiny tě záměrně odstraní. Není to fér a pocit vyloučení z kolektivu a ponížení, které s tím souvisí, je velmi stresující. Přestože se jedná o vyloučení virtuální, promítá se i do každodenního života. Člověk, který si podobné vyloučení zažije pak musí každý den čelit tomu, že ho kolektiv nepřijímá. Nemusí se ani jednat o všechny členy skupiny, šikany se často dopouští ti, co jsou nejvíc slyšet a mají ve skupině určitou pozici moci a ostatní se jich buďto bojí a nebo je berou jako svůj vzor a stojí na jejich straně protože si myslí, že tak budou víc oblíbení, snadněji zapadnou a budou mít více přátel. Za tím dost často stojí strach z toho, aby oni sami nebyli z kolektivu vyloučeni. Je pak snadné přehlédnout jednotlivce, kteří s agresorem nesouhlasí, přestože to nedávají otevřeně najevo. V kolektivu, jakým je například školní třída, trávíme během dne spoustu času, a člověk si právě proto může připadat ohromně sám, pokud ho ostatní nepřijímají.

A jak se kyberšikaně bránit si můžete přečíst v následujícím článku!