Autorská práva označují vlastnictví určitého obsahu - fotek, videí, textu, hudebních nahrávek ... kdy tak zvaný “autor”, ten, který obsah vytvořil, má bezvýhradní právo na to dělat s ním, co uzná za vhodné, sdílet, s kýmkoliv si přeje, a podobně. Přestože může autor svůj obsah umístit na internet tak, aby byl volně přístupný, neznamená to, že s ním ostatní mohou volně nakládat, pokud to autor vyloženě nepovolil.

Co to v praxi znamená? Počítej s tím, že každý obsah, pokud není vyloženě anonymní (čímž je ale třeba být si na stoprocent jistý), má svého autora. Není tedy moc vhodné cokoliv zkopírovat a předstírat, že tím autorem jsi ty. Pokud u druhých najdeš něco, co se ti líbí, a rád bys to sdílel dál, je vhodné uvést zdroj, například webovou stránku, kde jsi danou věc našel. Autora původního příspěvku můžeš přímo označit (tak, aby se například objevil odkaz na jeho profil), můžeš přidat odkaz na původní příspěvek nebo prostě zmínit autorovo jméno. Tohle se týká i jakékoliv práce, kterou budeš vytvářet offline třeba do školy. Ať už čerpáš z internetu nebo z knih (či jakéhokoliv jiného “média), vždycky je vhodné zmínit, kde jsi určitou informaci získal, a kdo je jejím autorem.

Sem tam se objeví člověk, který vytvoří falešný profil a za někoho se vydává. Často se to týká třeba známých influencerů. Dotyčný se takhle “chlubí cizím peřím”, ukazuje fotky či videa původního autora, někdy do toho zamíchá i své vlastní a čeká, že ho budou druzí chválit, možná se z nich kromě pozornosti pokouší vyloudit i peníze. Něco takového je samozřejmě absolutně nelegální. Podezřelý profil je možné na většině sociálních sítích nahlásit a původní autor může dotyčného zažalovat.

Autorská práva se týkají také stahování filmů, seriálů, hudby či e-knížek. Jejich autor takový obsah tvoří jako své “dílo” a očekává z něj obvykle profit. Výtěžek z filmu musí například zaplatit herce, režiséry, produkci, veškeré materiály, make-up… je toho spousta. Investice do tvorby filmu se všem těm, kteří se na něm podíleli vrátí, když je film  úspěšný, lidé na něj chodí do kina a později na něj koukají v televizi. Různé webové stránky filmy takzvaně “půjčují”, znamená to, že se na film můžeš podívat po zaplacení dobného poplatku. To, že lidé filmy sledují a využívají placených platforem, udržuje filmový průmysl v chodu. Stejně to funguje i s hudbou (lidé chodí na koncerty, poslouchají rádio, youtube, spotify nebo si zakoupí album) s knihami, a dalším “uměním”.

Není žádným tajemstvím, že dnes se každý úspěšnější film, hudební album nebo kniha dá stáhnout zadarmo. Podle zákona není nelegální, pokud si takhle pro vlastní využití něco stáhneš. Pokud bys však obsah sám šířil, natáčel třeba film v kině na mobil, a pak ho nabízel ke stáhnutí, tak se můžeš dostat do problémů. Zákon také mluví například o absolutním zákazu stahování a šíření počítačových programů (pokud k tomu jejich autor nedá svolení). Autorská práva uměleckého díla na internetu jsou trochu tenký led, pokud máš tedy v plánu nějaké jiné aktivity než si stáhnout a poslechnout pěknou písničku, film apod. raději se podívej do “AUTORSKÉHO ZÁKONA” a zjisti si o tom víc.

Nezapomínej také na to, že vytvořit takové “umění” je velká práce, která stojí spoustu času a úsilí, a jeho autor si jistě zaslouží finanční ohodnocení, zvlášť, když se ti jeho práce líbí. Chápu, že ne vždycky má člověk peníze nazbyt, tak na to mysli třeba až budeš mít v budoucnu něco na víc, abys ocenil tvorbu autorů, která tě baví a přináší ti radost.