Nomofobie je novodobý fenomén, který se podepisuje na našem psychickém zdraví. Jedná se v podstatě o závislost na telefonu. Slovo nomofobie vzniklo jako zkratka z anglického no-mobile-phobia, tedy fobie z absence telefonu. Projevuje se jako strach ze ztráty signálu, vybití baterie, ztráty telefonu nebo třeba z toho, že telefon zapomeneš doma.

Člověk s nomofobií je nervózní, tehdy, když nemá telefon u sebe, a i když je hned vedle něj, trpí nutkáním ho každou chvilku zkontrolovat, aby mu neunikla žádná nová zpráva nebo upozornění. “Nomofobik” může slyšet tak zvané “fantomové vibrace”, zdá se mu, že mu telefon vibruje, přestože to tak ve skutečnosti není. Podle odborníků trpí tímto neduhem až 53% uživatelů mobilních telefonů, mezi nimi jsou především mladí lidé.

Jak jsi na tom ty? Kolik času denně na telefonu strávíš? Jak se cítíš, když se ti vybije, když jsi v oblasti, kde není signál nebo připojení k internetu? Jako u každé závislosti, pokud nomofobik nemá svou “drogu” na dosah, projevují se u něj abstinenční příznaky. Nejčastěji je to nervozita, ale může to dojít až tak daleko, že pociťuje nevolnost, bolesti hlavy a další
fyzické neduhy.

Mobilní telefon je skvělý pomocník, umožňuje nám komunikaci, je zdrojem informací, pomáhá nám v orientaci (prostřednictvím map na internetu), usnadňuje nákupy, pomůže nám objednat si jídlo, využijeme ho ve škole k učení nebo pro práci, prostřednictvím všelijakých aplikací nám pomáhá být aktivní, sportovat a následně měří naše výsledky, umožňuje nám pořizovat fotografie a videa.... To všechno v jedné krabičce. Tak proč ho vlastně odkládat?

Mobil jako pomocník je super. Když se ale stane nástrojem, bez kterého si neumíme představit náš život, a nezvládneme bez něj fungovat, něco je špatně. Neustále vystavování se sociálním sítím, informacím atd. v nás vyvolává stres (viz článek o technostresu), narušuje to naši pozornost, činí nás roztěkanými. Kromě toho nám mohou unikat důležité životní momenty nebo si je při neustálém prohlížení obrazovky nedovedeme užít. Není nic příjemnějšího než společnost přátel, příroda, dobré jídlo a další milé chvíle, když je prožíváme naplno a bez rozptýlení a bez toho, aniž bychom je museli hned zdokumentovat.